Pragensie

Jan Kryštof Müller Mapa Čech (z mapování za vlády Karla VI., otce Marie Terezie)

Mědirytina kolem roku 1750 s dobovou ruční kolorací, podle Velké Müllerovy mapy Čech z roku 1722, rozměry s rámem 65 x 75cm, nekyselá archivní pasparta, muzeální UV antireflexní sklo.

První topograficky přesné mapování Čech ukončil kartograf Müller v roce 1722, po více než deseti letech měření, vydáním do té doby nejpodrobnější mapy Čech o rozměrech 2,4 x 2,8m. Podle této mapy se řídila nejenom vojska v době, kdy Marie Terezie prosazovala svůj nárok na českou korunu, ale i obchodníci, cestující, církev. Jednalo se o první mapu Čech použitelnou i v terénu (v praktickém provedení sestávala z 25 sekcí), čímž si získala obrovskou popularitu. Následně byla
v dostupnější, zmenšené verzi nebo výřezech, vydávána pro lokální potřeby nebo z důvodů studijních.
Kartuše (ozdobné výjevy v rozích mapy) kreslil na objednávku českých stavů jeden z předních vrcholně barokních pražských malířů V. V. Reiner: Panorama Prahy v levém horním rohu, český lev a alegorický pohled na české řeky v pravém horním rohu, zobrazení obživy (zemědělství a lov) v pravém dolním rohu a řemesla (horníci v Kutné Hoře) v levém dolním rohu.

Jedná se o francouzské vydání, v té době bravurně kolorované některou z mnoha francouzských uměleckých dílen.
V takto kvalitní koloraci vzácné.

Václav Hollar: PRAHA

Václav Hollar (1607 Praha - 1677 Londýn): PRAGA

originální grafický list, mědirytina z roku 1649, rozměr 47 x 130 cm s rámem, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem

Vyjímečná pražská veduta/pragensia z roku 1649. Z tohoto období jeden ze dvou největších pohledů na Prahu, první a přes 250 let jediný s českými popiskami. Tento starý tisk prospektu Prahy z Petřína je lept Václava Hollara sestávající ze tří listů (dohromady mají rozměry 28 × 113,5 cm), v katalogu Hollarových tisků uváděn pod číslem P880(a–c). Lept byl vydán v Antverpách roku 1649 a vložen byl do Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae (16. díl Topographia Germaniae), která vyšla 1650. Vyšel nedlouho po dalším Hollarově velkém pohledu, v roce 1647 byl vydán jeho velký pohled na Londýn. Na středním listu nad legendou se nachází podpis, kde Hollar uvádí, že lept vznikl na základě kresby, kterou pořídil roku 1636. Roku 1636 se se svým novým mecenášem Thomasem Howardem nakrátko vrátil z německých zemí do Prahy a poté se vydal do Anglie.

Nedlouho po tomto pohledu na Prahu Hollar nakreslil a vyryl i pohled na Londýn před a po požáru v roce 1666, menší než pohled na Prahu, který se v roce 2019 v aukční síni Christie´s vydražil za 32.500 usd.

Kresba se dochovala a je ve sbírkách Národní galerie Praha. Byla vystavena v Paláci Kinských v rámci výstavy Václav Hollar a umění kresby 22.11.2019 - 23.2.2020.

Pohled je zachycen z vyvýšeného místa na Petříně (Hora sv. Vavřince) a Praha je zde zachycena od Hradčan po Vyšehrad, nalevo tvoří rámec ruina (s průhledem na Strahov), napravo potom Hladová zeď. Části Prahy (Hradčany, Malá Strana, Staré Město a Nové Město) jsou popsány a nad nimi jsou městské znaky (na středním listu je ještě říšský a český znak). Vedle toho jsou v orazu některá důležitá místa (budovy) popsána, dvacet míst označeno čísly a v legendě popsáno (popisy jsou česky, latinsky a německy).
Zdroj: Wikipedie

Rudolf II

Originální grafický list, mědiryt z roku 1647, rozměry 48 x 37 cm s rámem, paspartováno v nekyselé archivní paspartě, rámováno pod muzeálním antireflexním UV sklem.
Bustový portrét Rudolfa II. (1552-1612) otočený doprava. S nápisem: „RUDOLPHUS II D.G. IMPERATOR ROMANORUM, SEMPER AUGUSTUS... '

Tento portrét se nachází i v zbírkách Österreichische Nationalbibliothek pod inventárním číslem PORT_00046039_01 POR MAG.

Tento originální grafický list pochází z díla 'Nederlandtsche Historie, onder de Regeringh van Koningh Philips' str. 320.
Autorem této knihy je významný vlámský historik Emanuel van Meteren nebo Meteeren (1535 - 11. dubna 1612).
Van Meteren byl také konzul pro „obchodníky z nížin“ v Londýně. Narodil se v Antverpách jako syn sira Jacobuse van Meterena, nizozemského finančníka a vydavatele raných anglických verzí Bible, a Ottilie Ortelliové ze slavné rodiny Ortelliovců. Ottilie byla neteř kartografa Abrahama Ortelia.
Autorem předlohy je pravděpodobně malíř Hans von Aachen, který se v roku 1592 stal dvorním malířem Rudolfa II. Hans Aachen byl také jeho přítelem a rádcem pro nákup umění hlavně v zahraničí, kam ho Rudolf často vysílal (hlavně do Itálie).

Obléhání Prahy rakouským vojskem 1742 bez kolorace

1745, originální mědiryt, rozmery s rámem 87 x 77 cm, vydal Christoph Riegel v Norimberku, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem

Nekolorovaná verze ve sbírkách Přírodovědecké fakulty UK v Praze , inventární číslo 1374964.
Nekolorovaná verze ve sbírkách Vratislavskej univerzity, Vroclav.


První stav bitevního plánu od Riegela a Pohled na obléhání Prahy v roce 1742. Unikátní plán Prahy, který ukazuje postavení rakouských vojáků při obléhání francouzské armády okupující město během války o rakouské dědictví (1740-8). Pod plánem je pohled na rakouský tábor, který bombarduje město. Plán ukazuje pozice vojsk útočící rakouské armády s pozicemi kavalérie, pěchoty, Maďarů, velitelství atd. Tento plán byl původně zveřejněn během obléhání, aniž by se zmínil o útěku: tento list má v pozdějších vydáních k názvu přidáno slovo „Verbesserter“ („vylepšeno“).

Obléhání Prahy v roce 1742

Francouzské síly okupující Prahu jako první pod velením vévody de Broglie byly v červnu 1742 obklíčeny velkou rakouskou armádou. Francouzská pomocná kolona přinutila Rakušany v září částečně ukončit obléhání, kdy de Broglie utekl z obklíčeného města , zanechajíc Francouzi pod vedením bavorského vévodu a maršála Belle-Isle. Když Rakušané obnovili obléhání, podmínky ve městě se staly poměrně obtížnými, ale Rakušané nedokázali udržet těsný kordon kolem města. 16. prosince Belle-Isle tajně vedl z města na desetidenní pochod do francouzského města Cheb 14 000 vojáků. V zimních podmínkách se Belle-Isle podařilo přelstit rakouské průzkumné strany, dokud se armáda nedostala na Šumavu o čtyři dny později.

Rakouské velení se o odchodu Francouzů nedozvědělo až do 18. prosince, ale věřilo, že úspěšně odřízli všechny únikové cesty, když Belle-Isle odvážně odvedl svou armádu ze silnice a do hor. Po obtížném přechodu, při kterém si počasí a nemoci vyžádaly značné stráty francouzské armády, dorazili vojáci 26. prosince do Chebu. 6000 mužů, většinou zraněných a nemocných, které Belle-Isle nechal v Praze pod velením plukovníka de Cheverta, odešli po kapitulaci postupně do 2.1. 1743 z Prahy a zároveň ten samý den vstoupila do vyhladovělé Prahy rakouská vojska.

Karel Škréta: Praha 2. listopadu 1648 při doručení zprávy o podepsání Vestfálskeho míru a ukončení třicetileté války

originální grafický list, podle kresby Karla Škréty vyryl Merian, mědiritina z roku 1652, 52 x 79 cm s rámem, archivní nekyselá pasparta, muzeální UV antireflexní sklo. Značeno vlevo dole jménem autora kresby: Carlo Screta del, vpravo dole jménem rytce: M.Merian excudit. Soulep tří listů, ryto do tří měděných desek.

aukční rekord autora: 7.8 mil Kč

Obležení Prahy švédskými vojsky v říjnu 1648. Pohled na město z dnešního Žižkova (ze Seifertovy ulice?). V horních rozích portréty obránců města Rudolfa Colloreda a Inocentia Guadagnoliho. V dolní části, u dělostřelecké baterie, Karel X. Gustav přijímá od posla zprávu o ukončení třicetileté války. Před Prahou jsou na několika místech rozmístěna švédská děla. Mezi Koňskou bránou vlevo a Horskou bránou vpravo je vidět rozbombardované městské hradby, tzv. Velký průlom (uprostřed) a Malý průlom (vpravo), za každým z průlomů provizorní hradby. Za Malým průlomem Senovážné náměstí. Poslední ze série tří kreseb/mědirytů o švédském obležení Prahy, dávající světu zprávu o jeho ukončení.

Karel Škréta (*1610 †1674)
byl jedním z nejvýznamnějších českých barokních malířů. Proslul jako portrétista, figuralista rozměrných sakrálních olejomaleb na plátně, i jako zručný kreslíř - jeho kresby se stali podkladem pro rytiny Prahy za třicetileté války.
Byl vychován v bratrské víře, základy malby si osvojil u Sadelera, dvorního malíře a rytce Rudolfa II. Po bitvě na Bílé hoře rodina prchá do ciziny (jeho strýc byl vůdčí osobností českého protestantského hnutí, po Bíle hoře odsouzen k trestu smrti). Po práci a studiu v italských, holandských a německých malířských dílnách se v roce 1638 vrací do Prahy a konvertuje ke katolické víře, dokonce se mu povede vysoudit zkonfiskovaný rodinný majetek. Praha je v té době na vrcholu svého barokního rozkvetu, Škréta dostává jednu zakázku za druhou, z Prahy i celého českého království. Stal se z něj až do konce života vyhledávaný a vážený umělec.
Díla autora se na trhu téměř neobjevují, Škrétův aukční rekord 7.8 mil Kč je z roku 2013 za podobiznu Humprechta Jana hraběte Černína z Chudenic

Merian: Pohled na Prahu, ručně kolorovaný

originální grafický list, ručně kolorovaný, Merianova mědirytina z roku 1635, rozměr 50 x 91 cm s rámem, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem

Pohled na Prahu se sedmi erby (Hradčany, Malá Strana, Římská říše, České království, Staré Město, Nové Město a Vyšehrad)

Detailní panoramatický pohled na Prahu od Strahovského kláštera na levé straně po Vyšehrad na straně pravé. Povedená perspektiva autora, jemně zkreslující realitu z důvodu zdůraznění nejdůležitejších budov a komunikačních uzlů. Zřetelně je vidět Malostranské náměstí, dnešní ulici Na příkopě, Koňský trh (dnešní Václavské náměstí), Dobytčí trh - v době svého založení Karlem IV pravděpodobně největší trh v Evropě (dnešní Karlovo náměstí), hradby Prahy na úrovni dnešního Národního muzea (Koňská brána) a magistrály. Dále se rozkládali královské vinohrady (dnešní Vinohrady).

Bitva na Bílé hoře 1620, bojová vřava

originální grafický list, mědirytina z první poloviny 17. stol. (po 1620), rozměr 45 x 51 cm s rámem, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem

Protestantské vojsko v horní polovině listu je zatlačované směrem k Praze, katolické vojsko dobylo dělostřelecký bastilion před oborou Hvězda (na levé straně v dolním rohu), u obory Hvězda jsou obě armády promíchané. Ve střední části listu nahoru vozy se zásobami míří z bojiště, nahoru a po pravé straně listu - pod Prahou - prchá žoldnéřská jízda. Po hodině od začátku bitvy je rozhodnuto a bojiště se postupně mění na hon na vojáky stavovské armády, utíkající směrem k Praze. Na bojišti zůstava cca 700 padlých či raněných na každé straně, mnohem větší ztráty - přes 3.000 mužů - si vyžádá nekoordinovaný ústup stavovských protestantských vojsk směrem k Praze.

Druhý den se habsburské císařské vojska s jejich katolickými přívrženci zmocní Prahy, 13.11.1620 je podepsána kapitulace a Habsburkové jsi na příštích 300 let udrží svoji nadvládu.

Bitva na Bílé hoře 1620, začátek střetu vojsk

originální grafický list, mědirytina z první poloviny 17. stol. (po 1620), rozměr 44 x 51 cm s rámem, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem

V horní části mědirytu stojí protestanské vojska českých a moravských stavů, na pravém horním rohu protestantské armády směrem k Praze žoldnéřská uherská jízda. Od Prahy přijíždejí posily a zpovždivší se velitelé, kteří do poslední chvíle jednali o mírumilovném řešení konfliktu (nekteří z nich se zpozdili natolik že potkali vojáky prchající z bojiště). Uprostřed směrem k horizontu vidíme vozy přivážející munici a zásoby, co naznačuje předpokládanou délku bitvy v řádu dnů až týdnu (po hodině od začátku bitvy se k utíkajícím jednotlivcům přidáva celá uherská jízda a po dvou hodinách se bitva mění na pronásledování a zabíjení vojáků prchajících do Prahy). V oborě Hvězda vidíme umístěné zálohy, ty se ke konci bitvy vzdali bez boje.

V dolní části se dávají do pohybu šiky katolické armády, velitelsky mnohem lépe organizované. Na levé i pravé části katolická pěchota útočí na protestantské děla v provizorních bastilionech.

Na začátku bitvy se protestantská armáda brání, po několika desítkách minut přechází do částečného protiútoku, ten je odražen a katolická armáda postupuje vpřed.

Bitva na Bílé hoře 1620, rozestavění armád

originální grafický list, mědirytina z první poloviny 17. stol. (po 1620), rozměr 53 x 45 cm s rámem, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem

V horní polovině grafického listu protestantská Česko-moravská stavovská armáda v počtu 21.000 mužů včetně žoldnéřů (nejvýznamnější byla uherská jízda) za podpory 10 děl, rozestavěná na Bílé hoře, levou stranou opírající se o opevnění obory Hvězda, na pravé straně končící provizorním dělovým bastilionem.

V dolní polovině grafického listu katolická císařská (habsburgská) armáda o síle 20.000 mužů, posílená ligistickou armádou o síle 12.000 mužů a španělskými jednotkami za podpory 10 děl.

Vyšehrad

originální grafický list, mědirytina z roku 1653, rozměr 40 x 47 cm s rámem, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem

Václav Hájek z Libočan ve svém díle Kronika česká uvádí, že na Vyšehrad přenesl svoje sídlo Krok(mytická postava českých dějin, soudce či kníže kmene Čechů, otec kněžny Libuše) v roce 683. Po Krokově smrti nebyla jeho dcera Libuše jako vládce akceptována, proto vyslala posly, ať následují jejího koně, který jim najde jejich nového vládce. Poslové došli do vesničky Stadice, kde na poli oral s párem volů Přemysl. Kůň se u něho zastavil a tak poslové poznali, že to je jejich budoucí vládce. A pak Přemysl po boku Libuše usedl na trůn a společně s Libuší vládl českému lidu. Na památku toho, že byl povolán z pole, byl nazván Oráč a stal se 4. českým vládcem (podle pověsti).

Další z vyšehradských pověstí se váže k rytíři Horymírovi a jeho koni Šemíkovi, Šemík zachránil Horymírovi život přeskočením hradeb skokem rovnou do Vltavy. Horymír se zachránil, ale statečný Šemík uhynul.

První reálně doložená písemná zmínka o Vyšehradě je nápisem na rubové straně denárových mincí z roku 1006. Od roku 1070 se Vyšehrad stal sídlem prvního českého krále Vratislava II a tím je přibližně o 100 let starší jako Pražský hrad. Roku 1420 Vyšehrad dobili husité, vypálili jej a strhli hradby proti městu. Vyšehradská skála a okolí pak žilo životem městské čtvrti až do poloviny 17. století, kdy byla zahájena výstavba raně barokní citadely - z tohoto období pochází zde prezentovaný mědiryt - pohled na pevnost Vyšehrad - originální grafický list z roku 1653, s mostem přes Vtavu a dalšími stavebními úpravami, které byli jenom zčásti realizované. Pevnost byla zrušena roku 1866, a tím definitivně končí historie Vyšehradu jako strategicky exponovaného pevnostního útvaru na jižní straně Pražské kotliny.

Dobývání Prahy Švédy, třetí a poslední pokus o dobytí Nového města

originální grafický list, Merianova mědirytina mezi 1648-1652, podle kresby od nejvýznamnějšího českého barokního malíře 17. století, Karla Škréty. Rozměry 52 x 79 cm s rámem, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem

Po úspěšných i neúspěšných manévrech švédskeho vojska v Čechách, na Moravě, před Prahou a částečně i v Praze dorazil 4. října 1648 před Prahu se 6 tisíci muži švédský následník trůnu falckrabě Karel X. Gustaf. Tím začal třetí pokus o splnění slibu, který dal kdysi švédský král Gustav II. Adolf českým exulantům - navrácení společenských pořádku v Čechách a na Moravě do dob před Bílou horou, před rok 1618. Na jeho příkaz přesunuli obléhající velitelé okamžitě své jednotky před hradby Nového Města pražského a rozmístili je do výchozího postavení pro útok na město.

Po týdnu se švédským bateriím podařilo pobořit jak Horskou bránu (sestávala ze dvou věží a nacházela se v místech kolejiště Masarykova nádraží, severně od Hybernské ulice a Senovážného náměstí), tak Koňskou bránu (byla součástí opevnění Prahy na horním konci Koňského trhu - dnes Václavské náměstí), takřka úplně zničit všechny hradební věže mezi nimi, samotné hradby na třech místech srovnat se zemí a jejich troskami zasypat hradební příkop (na místě dnešního hlavního nádraží). Do poloviny října pronikli švédští vojáci několika vystřílenými průlomy do města, jejich opakované útoky však pokaždé uvízly na druhé obranné linii, tvořené zdmi zahrad a improvizovanými polními opevněními. Útok s přestávkami pokračoval několik týdnů do 26.10., kdy k Praze dorazil posel s oznámením o podepsání Vestfálskeho míru a tím ukončení třicetileté války a tím skončilo i obléhaní a dobývaní Prahy Švédy.

Švédsky král vstoupil do třicetileté války na straně protestantů v roce 1630, 10 let po Bílé hoře, ze zkušenou armádou vyhrával jednu bitvu za druhou. Čeští a moravští exulanti ho přiměli, i slibem na podílu z válečné kořisti, aby bojoval za vrácení poměru v Čechách a na Moravě do stavu před bitvou na Bílé hoře (kterou české a moravské stavy prohráli) a slibovali, že obyvatelé Prahy, Brna, Olomouce, … budou Švédske vojsko vítat jako osvoboditele. Místo toho kladly švédskym osvoboditelům zarputilý odpor. Což byla pro české exulanty samozřejmě nejen blamáž, ale přímo katastrofa. A tak si jeden z nejvýznačnějších představitelů českých a moravských exulantů, Jan Amos Komenský, již 1. listopadu roku 1648 posteskl švédskému kancléři Oxenstiernovi: “...je počátkem moudrosti jíti sami do sebe a žalovati na vlastní nedostatek kajícnosti... a na netečnost vůči sobě samým, kteří jsme – musím to přiznati – o sebe nedbali a chceme, aby se za naší dřímoty o naši věc starali jiní...“

Karlův most

originální grafický list, mědirytina z roku 1735, rozměr 43 x 99 cm s rámem, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem

Svoji perspektivou vzácný prospekt Karlova mostu, v pozadí Petřín, Pražský hrad a Letohrádek. Ukazuje čilý provoz na Karlově mostě při pohledu z kláštera Křižovníků s červenou hvězdou (Křížovnická 1, vedle hotelu Four Seasons). Rytec na grafickém listě zachytil mnoho detailů i v pozadí Karlova mostu, jako například na levé straně Újezdu (do dnes) osamotě stojící dům V presu (ukrýval lis na víno Strahovského kláštera), nebo Letohrádek královny Anny na pravé straně grafiky.

Franz Hogenberg: Pohled na Prahu a Pražský hrad Rudolfa II

Originální grafický list, mědiryt z let 1596-1597, stará ruční kolorace, odborně restaurátorem ošetřeno a zakonzervováno, rozměry 61,5 x 73,5 cm s rámem, paspartováno v nekyselé archivní paspartě, rámováno pod muzeálním antireflexním UV sklem

Předpokládaný počet otisků/náklad grafického listu: cca 700ks. Publikováno mnohokrát v odborné i naučně-populární literatuře, dochováno (s různymi variantami kolorace) v nejvýznamnějších světových institucích, např:

Ve sbírkách Dánské královské knihovny (dánsky Det Kongelige Bibliotek), Kodaň.
Ve sbírkách Library of Congress, Washington.


Civitates Orbis Terrarum (Atlas měst světa) byl druhý nejstarší tištěný atlas v historii světové kartografie a první atlas zcela věnovaný topografickým pohledům. První svazek této sbírky vyšel v Kolíně nad Rýnem v roce 1572; následující v letech 1575, 1581, 1588 a 1598. Šestý a poslední svazek se objevil v roce 1617, těsně před rozsáhlou devastací způsobenou třicetiletou válkou.

Mědiryt z roku 1596-1598 s dvojici pohledů na Pražský hrad Rudolfa II a Prahu byl vytištěný pro pátý svazek Atlasu měst, renesančního kartografického veledíla Brauna & Hogenberga ze 16/17. století. Ručně kolorovaná Hogenbergova mědirytina dle předlohy kreslíře Jorise Hoefnagela, který od roku 1590 působil ve dvoře Rodolfa II, vydaná v nákladu několika set kusů. Vzácné. Latiské popisky na rubu, obsahující i jednu z nejstarších písemných zmínek o Staroměstském orloji.

Tento pohled na město ze severu ukazuje vpravo Hradčany s Malou Stranou dole, odkud vede Karlův most do Starého Města. Malá Strana byla samostatné město v roce 1257, Staré město dostalo svou vlastní samostatnou listinu v roce 1230.

Vlevo, přímo nad ohybem Vltavy, je vidět gotický kostel Týn se dvěma věžemi. Nedaleko stojí radnice se slavnými pražskými hodinami - Pražský Orloj. Hodiny byly poprvé instalovány v jednoduché podobě v roce 1410, což z nich dělá třetí nejstarší astronomické hodiny na světě. Tato deska nabízí detailní pohled z jihu na dominující Hradčany. Nalevo jsou vidět široké schody, které dříve vedly od brány sv. Matouše k komplexu pevnosti. Nad jeho okolím uprostřed se tyčí katedrála sv. Víta. Jan Lucemburský položil základní kámen katedrály sv. Víta v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství v roce 1344 a jsou v ní hrobky Karla IV. a jeho syna Václava IV. Dále vpravo se nachází dvojvěžový románský kostel sv. Jiří, přímo spojený s klášterem sv. Jiří z poloviny 12. století. Zcela vpravo je Černá věž.

Georg Braun (1541-1622) se narodil a zemřel v Kolíně nad Rýnem. Působil primárně jako katolický kněz; strávil třicet sedm let jako kánon a děkan v kostele St. Maria ad Gradus v Kolíně nad Rýnem. Braun byl šéfredaktorem Civitates orbis terrarum, největší knihy pohledů na město, jaké kdy vyšly. Jeho úkolem bylo najímání umělců, získávání podkladů pro mapy a pohledy a psaní textu. V této roli mu byl nápomocen Abraham Ortelius. Braun žil do svých 80. let a byl jediným členem původního týmu, který byl svědkem vydání šestého svazku v roce 1617.

Frans Hogenberg (asi 1540 - asi 1590) byl vlámský a německý rytec a tvůrce map, který také maloval. Narodil se v Mechelenu jižně od Antverp, syn dřevorytce a leptače Nicolase Hogenberga. Spolu se svým otcem, bratrem (Remigius), strýcem a bratranci byl Frans jedním z členů prominentní umělecké rodiny v Nizozemsku.

V průběhu roku 1550 pracoval Frans v Antverpách se slavným mapařem Abrahamem Orteliem. Tam vyryl mapy pro Orteliův průkopnický první atlas, publikované v Antverpách v roce 1570, spolu s Johannesem van Deotecumem a Ambrosiem a Ferdinandem Arsenim. Je podezření, že vyryl také titulní stránku. Později Ortelius podpořil Hogenberga informacemi pro jiný projekt, Terárium Civitates Orbis (editoval Georg Braun, vyryl Hogenberg, publikováno v šesti svazcích, Kolín nad Rýnem, 1572-1617). Hogenberg vyryl většinu z 546 pohledů díla.

Je možné, že Frans strávil nějaký čas v Anglii na útěku před náboženským pronásledováním, ale do roku 1580 žil a pracoval v Kolíně nad Rýnem. To je město, kde zemřel kolem roku 1590. Kromě svých map je známý svými historickými alegoriemi a portréty. Jeho bratr Remigius se také proslavil jako rytec a zemřel zhruba ve stejné době jako jeho bratr.

Franz Hogenberg: Pohled na Prahu a Cheb (Eger)

originální mědiryt podle kresby Jorise Hofnagela před rokem 1572, rozměry 59 x 71,5 cm, ručně kolorováno

Na rubu latinsky popis Prahy a Chebu. Určeno primárně pro atlas (tehdejších známých) měst Civitates Orbis Terrarum.
Po 80 letech od vydání kroniky světa v roce 1493 s cca 100 zobrazeními tehdejších měst světa, a i prvním historicky známým pohledem na Prahu Karla IV se Georg Braun, německý topograf, ujímá úkolu sestavit první atlas měst. Zobrazit a popsat tehdejší nejdůležitější města světa pro cestovatele, církev, obchodníky, studenty a jiné zájemce. Vzniká tak nejpopulárnější a nejprodávanější světská (necírkevní) kniha 16. století, tak oblíbená a v kombinaci s touhou čtenářů vidět další a další města světa přinesla druhý až šestý díl v rozmezí let 1574–1617, obohacené o veduty (pohledy) na nové města, nebo variaci pohledů na již zobrazená města. Po latinském vydání vyšlo i německé a francouzské vydání.
Tento pohled na Prahu vzniká jako čtvrtý nejstarší po již zmiňovaném dřevořezu z roku 1493 (v nabídce antikvariátů se objevuje), kolorované perokresby Prahy ve foliích würzburského alba 1536-7 (je uložena v knihovně ve Würzburgu), Petrleho dřevořezu Pražského hradu z 1562 - tzv. Vratislavský prospekt (není známý v privátní sbírce) a 1582 je datován anonymní mědiryt Letákového listu z Dobrenského kodexu III Přátelé Pánu Bohu milí (dochoval se jeden kus) s pohledem na Pražský hrad.
Jednotlivé volné listy s pohledem na město byli skladnější jako rozměrná a těžká kniha (navíc s astronomickou cenou) a sloužili i jako plánek města. Většina měst v té době půdorysný plán, jako jsme zvyklí dnes, vůbec neměla. První plán Prahy – mědiryt – je z roku 1640. Geodeticky přesný plán Prahy až z roku 1818.
Joris Hofnagel, autor tohoto pohledu na Prahu a Cheb, holandský kreslíř, působil od roku 1590 na pražském dvoře Rudolfa II a namaloval další pohled na Prahu a Pražský hrad, tento byl pak jako mědiryt použit v roce 1596 v pátém díle atlasu Civitates Orbis Terrarum.

Mědiryt je adjustován v nekyselé paspartě, novodobém rámu, pod muzeálním UV antireflexním sklem. S případným přerámováním do Vámi zvoleného rámu a výběrem místa i samotným pověšením rádi poradíme.

Michal Wogelmut: Bohemia (Čechy - Karlštejn uprostřed, Cheb, Most, Kadaň a další, Praha na samostatném dvoulistu vedle) a portréty Spitihněva s bratrem Vratislavem a Svatého Václava

originální dřevořez před rokem 1493, odborně restaurátorsky ošetřeno a zakonzervováno (stáří listů je více než 500let), rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem, rozměr 51 x 70,5 cm s rámem

Vystavené jsou 2 listy z Norimberské kroniky, latinského vydání v nákladu 700 ks (o několik let později vychází 700ks v německém překladu). Některé knihy se následkem používání rozpadli, částečně zničili vlivem použití papíru pro jiné účely, ale i vody, ohně, plísně, atd – a tak se k nám v dnešní době dostávají jednotlivé strany, které se stávají sběratelským materiálem. Např. list z první, jenom o několik desetiletí dříve tištěné Gutenbergovi bible, se dnes prodává za cca 100.000 €.
Nekyselá podložka, novodobý rám, muzeální UV antireflexní sklo. S případným přerámováním do Vámi zvoleného rámu a výběrem místa i samotným pověšením rádi poradíme.

Michael Wogelmut: Pohled na Prahu Karla IV, první známý pohled na Prahu

originální grafický list - dřevořez, před rokem 1493, odborně restaurátorsky ošetřeno a zakonzervováno (stáří listu je více než 500let), rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem, rozměr 52x69 cm s rámem

Tento grafický list byl primárně určený do publikace Schedel: Kronika světa, první vydání z roku 1493 v nákladu cca 700ks. Jako předloha sloužila zatím nenalezena kresba neznámého autora z doby před rokem 1420, před vypleněním Malé strany a Podskalí husity.
Dominantou listu jsou nové kamenné stavby Karla IV – Chrám sv. Víta a dostavba Pražského hradu, Karlův most a Nové město. Na pravé straně Karlova mostu věž hrádku Václava IV. na tzv. Břežské skále, tedy nad řekou na Zderaze, zhruba v místech dnešní Resslovy ulice. Vpravo od něj kostelík svatých Kosmy a Damiána, těsně vedle Emauzy. Pod jejich svahem je v gotické podobě kostelík Nejsvětější Trojice. Níže pak zástavba Podskalí. Vlevo od studně s vahadlem zaniklý kostel sv. Vojtěcha Menšího, který podle dochovaných pramenů existoval již před rokem 1230, jako farní je uváděn r. 1351. Stával někde na rohu Plavecké a Vyšehradské ulice, co je dnes dům čp. 1355 s restaurací U tří bojovníků. Okolní domy a domky jsou na vedutě nepoškozené, vidíme tedy zástavbu před rokem 1420, pak bylo celé Podskalí v bojích husitských Pražanů s vyšehradskou královskou posádkou Zikmunda vypáleno. Zikmund, který se svými žoldáky držel Pražský hrad a Vyšehrad, se po neúspěšném pokusu o dobití Vítkova (prameny uvádějí že přibližně 100 husitských obránců, vesměs střelců a cepníků, zahnalo na útěk 7.000 křižáckých jezdců, část z nich popadala se srázu) nechal 28. července za přítomnosti 24 českých a moravských šlechticů ve Svatovítské katedrále korunovat českým králem a o dva dny později křižáckou výpravu rozpustil. Zikmund sám se vrátil do katolické Kutné Hory a následovalo ho množství katolických a německých uprchlíků, mnozí z nich pokračovali dál do Německa, a tak se kresba předhusitské Prahy Karla IV dostala do Norimberku, kde podle ní byla technikou dřevořezu vytvořena tato grafika Prahy, na kterou se díváte. Zajímavostí je, že některé prameny udávali za autora Albrechta Dürera, který se učil a pak působil ve Wogelmutově dílně přibližně v té době, kdy tento dřevořez vzniknul. Důkazy ale chybějí, proto je jako autor uváděný majitel dílny a zaměstnavatel většího počtu rytců – Michal Wogelmut.

Praha se prostřednictvím tohoto grafického listu dostává do (ve své době) nejrozsáhlejší kroniky světa, popisující biblickou historii světa konče reáliemi 15. stol., a tím i nástup Karla IV na císařský trůn, čímž se Praha stává metropolí Svaté říše římské. Kronika světa, ve které byl tento dřevořez vevázaný, patří mezi první částečně necírkevní knížky, (církev si po několik málo desetiletí uzurpovávala právo užití knihtisku výhradně pro sebe), jako první popisuje v takovém rozsahu tehdejší reálie. Do dneška se v muzeích, knihovnách i privátních sbírkách dochovalo přibližně 700 výtisků kroniky (z nákladu cca 700ks latinského a 700ks německého vydání), řádově stejný počet bude i tohoto přes 600 let starého dřevořezem zpracovaného pohledu na Prahu Karla IV a krátkého období Zikmunda, před převzetím Prahy husity.

Oborně restaurováno, nekyselá pasparta, novodobý rám, muzeální UV antireflexní sklo. S případným přerámováním do Vámi zvoleného rámu a výběrem místa i samotným pověšením rádi poradíme.

Okupace Prahy francouzským vojskem 1742

originální grafický list kolem roku 1745, mědirytina, rozměr 40x50 cm s rámem, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem

Okupace Prahy Francouzi, Bavory a Sasy (často označovaná jen jako francouzská okupace Prahy) proběhla v letech 1741–1742, po zpochybnění práv Marie Terezie na českou korunu, v rámci válek o rakouské dědictví. Marie Terezie, v té době již po přiznání nároku na uherský trůn, požádá uherskou šlechtu o pomoc v emotivním projevu na uherském sněmu, držíce v náručí novorozeného syna. Zmobilizuje stavající vojsko, armády oblehnou Prahu, bavorsko-sasko-francouzská armáda po několikaměsíční snaze Prahu udržet nakonec ustupuje. Na vystavené mědiritine neznámeho autora je videt řeznictví pod širím nebem u Vlatavy, jak v pokročilejší fázy obležení, kdy okupační armáda pociťuje nedostatek potravy, poráží a na maso pro vojáky zpracovává vlastní koně.

Werner - Panoramatický pohled na Karlův most

pozoruhodný velkoformátový pohled na Karlův most, originální mědiryt, rozměr 65 x 130 cm s rámem, nakreslil Werner, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem

Fridrich Bernhard Werner (1690–1776) se narodil ve Slezsku, svou ranou kariéru začal jako vojenský inženýr a kartograf, pracoval i v Praze. V roce 1718 začal vytvářet pozoruhodné pohledy na města, které ho přivedly do kontaktu s několika předními prodejci umění a vydavateli map v Augsburgu, zejména s dědici Jeremiase Wolffa (1663–1724), Johannem Fridrichem Probstem. Probst mu sponzoroval několik cest po Evropě, co Wernerovi umožnilo nakreslit pozoruhodné pohledy na evropská města. Jeho práce byla poprvé publikována několika partnery vydavatelství Wolff, především ale spolupracoval s Johannem Friedrichem Probstem (1719 nebo 1721-1781), a později jeho bratrem Georgem Balthasarem Probstem (1732-1801).

Alegorický list s českými korunovačními klenoty a medailí

1723, originální mědiryt a lept, rozměry 44x58 cm, anonym podle Konrada Adolpha von Albrecht, Alegorický list s českými korunovačními klenoty - svatováclavská koruna, žezlo, říšské jablko, prsten a pektorální křížek, spočívající na podušce umístěné na vyvýšeném kamenném podstavci , dále českým lvem, moravskou a slezskou orlicí a dvěma medailemi, včetně jedné k pražské korunovaci Karla VI roku 1723.
List se nachází ve sbírkách Národní knihovny ČR. Je to jedna ze tří obrazových alegorií vydaných k pražské korunovaci Karla VI.

Vladislavský sál

1607, originální mědiryt a lept, rozměry 56.4x61 cm, autorem je Aegilius Sadeler.

List se nachází ve sbírkách NG Praha .

Autor grafiku věnoval Kryštofu Popelu z Lobkovic – významnému představiteli rudolfínského dvora. Sadeler zachytil prostor z pohledu od západní stěny směrem ke vstupu na oratoř kapitulního kostela Všech svatých. Zobrazeno bylo všech pět klenebních polí členících sál. Volné horní rohy grafiky vyplnil rámovanými cvikly, do jejichž středů umístil kolčí štíty se znakem království českého nalevo a lobkovickým erbem napravo. Sadelerovo zobrazení Vladislavského sálu patří k nejpozoruhodnějším perspektivním studiím vzniklým na našem území. Přesnost s jakou autor přistoupil ke ztvárnění hloubky prostoru, poukazuje na bedlivé studium perspektivních teorií. Je proto pochopitelné, že se rytina stala inspiračním zdrojem pozdějším zobrazením a byla kopírována řadou umělců. (Zdroj: ng Praha)

Staroměstská exekuce 1621 (poprava 27 českých pánů)

1627, originální mědiryt, rozměry 46 x 53 cm, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem.

Autorem je Nicolaus Bellus. Vydal J. T. Schönwetter ve Frankfurtu nad Mohanem.

Pražská defenestrace 1618

1627, originální mědiryt, rozměry listu 27 x 32 cm. Autorem je Bellus, Nicolaus. Vyd. J. T. Schönwetter ve Frankfurtu nad Mohanem

Pohled na Prahu Merian

originální grafický list, Merianova mědirytina z roku 1635, rozměr 50 x 91 cm s rámem, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem

Pohled na Prahu se sedmi erby (Hradčany, Malá Strana, Římská říše, České království, Staré Město, Nové Město a Vyšehrad)

Detailní panoramatický pohled na Prahu od Strahovského kláštera na levé straně po Vyšehrad na straně pravé. Povedená perspektiva autora, jemně zkreslující realitu z důvodu zdůraznění nejdůležitejších budov a komunikačních uzlů. Zřetelně je vidět Malostranské náměstí, dnešní ulici Na příkopě, Koňský trh (dnešní Václavské náměstí), Dobytčí trh - v době svého založení Karlem IV pravděpodobně největší trh v Evropě (dnešní Karlovo náměstí), hradby Prahy na úrovni dnešního Národního muzea (Koňská brána) a magistrály. Dále se rozkládali královské vinohrady (dnešní Vinohrady).

Panorama Prahy před obléhaním Švédy

originální grafický list, Merianova mědirytina mezi 1648-1652, podle kresby od nejvýznamnějšího českého barokního malíře 17. století, Karla Škréty. Rozměr 39 x 83 cm s rámem, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem

Škrétův pohled na Prahu za dob třicetileté války, před příchodem Švédů, ukazuje klidné, opevněné město. Škréta pravděpodobně záměrně nedodržel proporce a zvýraznil pražské opevnění. Škréta se na svoje město dívá a kreslí z dnešních Vinohrad, v popředí vidíme vstup do města Koňskou branou (na místě dnešního Národního muzea) pokračující Koňským trhem (dnes Václavské náměstí). V pozadí Pražský hrad a Strahovský klášter. V popředí městských hradeb malíř umisťuje stafáž několika pánů měšťanů (podle oblečení se můžemu domnívat že nejde o sluhy) na vycházce s pejsky. Dojem romantického klidu umocňuje i ulevující si pejsek, celková atmosféra obrazu působí uklidňujícím dojmem rodilého Pražana, který se po letech vrací do svého města (Škréta, pobělohorský exulant, konvertuje na katolickou víru, vrací se do Prahy kde vysoudí i skonfiskovaný majetek) a užívá si společenského života a množství zakázek.

Bohemia

1626, originální mědiryt, rozměry 66 x 76 cm s rámem

Autorem je anglický historik a kartograf John Speed
Vyd. R. Chiswell & T. Bassett, Londýn, 1676.
Nad mapou se nachází zobrazení 5 českých měst - Čáslav, Chomutov, Praha, Polná, Slaný, Louny plus Hradčany, po stranách jsou postavy různých stavů v dobových krojích.

Kukátkový list Praha Staroměstské náměstí

Kolem 1780, kolorovaný mědiryt, vzácný kukátkový list, Ansicht des Altstädter Rathauses in Prag (Staroměstské náměstí), rozměry 55 x 65 cm, vydavatel Kaiserlich Franziskische Akademie ( Académie Impériale d’Empire des Arts liberaux) in Augsburg, Josef Carmine.
Již v polovině 18. století se Praha počítala mezi města jehož veduty se šířily nejen tisky (lepty a mědirytiny), ale i tehdy novodobým způsobem pomocí kukátkových pohledů. Jedno z center výroby těchto pohledů bylo umístěno v Augsburgu. Místní nakladatelství Académie Impériale d’Empire des Arts libéraux vydalo dílčí pohledy na evropská a zámořská města doplněné textem ve francouzštině, italštině a v němčině. Vedle obrázků New Yorku a z Quebecu vydalo i sérii čtyř obrázků veřejných prostor Prahy (které podle vzoru Jana Josefa Dietzlera vyryl Josef Christoph Nabholz).
Kolem roku 1780 se objevila šestidílná série podle vzoru Josefa Carmina s názvem Prospect de Prague.

Jan Jansson: Podrobná mapa toku řeky Labe od pramene východně od Prahy do Severního moře

1636, originální ručně kolorovaný mědiryt, rozměr listu 49,5 x 58 cm. Autor mědirytu a vydavatel: Jan Jansson. Titul: 'Albis Fluvius Germaniae celebris A Fontiubus Ad Ostia, Cum Fluminibus ab utroque latere in illum fluenibus descriptus'. Vydáno v Amsterdamu. Zahrnuje dvě kartuše a růžici kompasu. Široké okraje. Francouzský text na rubu. Pravděpodobně z atlasu: 'Newer Atlas, Das ist Weltbeschreibung/ Und Volkommene Abbildung Aller unterschiedlichen Königreiche/ Länder und Provinzen'

Jan Janssonius (také známý jako Johann nebo Jan Jansson nebo Janszoon) (1588-1664) byl uznávaným geografem a vydavatelem sedmnáctého století, kdy v Evropě dominovalo vydávání map v Nizozemsku. Jan, který se narodil v Arnhemu, byl obchodu poprvé vystaven prostřednictvím svého otce, který byl také knihkupcem a vydavatelem. V roce 1612 se Jan oženil s dcerou Jodocuse Hondia, který byl také významným tvůrcem map a prodejcem. První Janssoniusovy mapy pocházejí z roku 1616.

Ve třicátých letech 19. století Janssonius pracoval se svým švagrem Henricusem Hondiem. Jejich nejúspěšnějším počinem bylo znovu vydat atlas Mercator-Hondius. Jodocus Hondius získal desky do atlasu Mercator, poprvé publikovaného v roce 1595, a přidal dalších 36 map. Poté, co Hondius zemřel v roce 1612, převzal publikaci Henricus; Janssonius vstoupil do podniku v roce 1633. Atlas Mercator byl přejmenován na Atlas Novus a poté na Atlas Major a rozšířil se postupně na jedenáct svazků (1639-1666). Janssonius je také dobře známý pro své množství anglických okresních map, publikovaných v roce 1646.

Janssonius zemřel v Amsterdamu v roce 1664. Jeho podnikání se ujal jeho zeť Johannes van Waesbergen. Nakonec bylo mnoho Janssoniových desek prodáno Gerardu Valckovi a Pieterovi Schenkovi, kteří přidali svá jména a mapy vydávali znovu.

Praha - Malá strana a Hradčany

okolo 1850, rozmer listu 27,5 x 65 cm, panoramatický pohled na Prahu. Ryl Rybička podle Morstadta. Vlevo dole: 'Gez. von Vin. Morstadt', vpravo dole: 'Gest. von Jos. Rybička' Uprostřed: 'Verlag von Franz Rziwnatz in Prag'. Titul: 'Prag. Kleinseite und Hradschin.'

Panoramatický pohled na Prahu při pohledu přes řeku Vltavu na východ, publikovaný v Praze. Vpravo je zobrazen Karlův most. Karlův most byl postaven v roku 1357 pod záštitou krále Karla IV. A dokončen počátkem 15. století. Most nahradil starý Juditin most z let 1158-1172, který byl těžce poškozen povodněmi v roce 1342. Původně se jmenoval Kamenný most nebo Pražský most, známý jako „Karlův most“ je od roku 1870.

Jako jediný prostředek překročení řeky Vltavy (Moldau) do roku 1841 byl Karlův most nejdůležitějším spojením mezi Pražským hradem a Starým Městem a přilehlými oblastmi a zajistil, aby se Praha stala důležitým centrem regionálního obchodu.

VINCENC MORSTADT ( 17.4.1802, Kolín - 19.2.1875, Praha ) byl český krajinář a vedutista. Narodil se v Kolíně v domě č.p. 76, 'U tří mouřenínů' , vedle Radnice. Většina jeho umělecké tvorby je spjata s Prahou, kam přišel ve svých jedenácti letech. Studoval na novoměstském piaristickém gymnáziu a na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V l. 1834-1850 působil u krajského soudu v Lokti, odkud pocházejí grafiky Lokte, K. Varů a okolí, např. Svatošských skal na Ohři. Pak působil u soudů v Trutnově a Hradci Králové, dožil v Praze, kde má desku v Tomášské ul. na Malé Straně. Udržoval styky s F. Palackým, V. V. Tomkem a jinými předními vlastenci. V ulicích Prahy skicoval ještě krátce před skonem. Od roku 1867 se věnoval pouze malířství.

Slavnosti u Invalidovny při příležitosti korunovace Ferdinanda V. Dobrotivého

okolo 1837, originální ručně kolorovaná litografie, rozměry listu 35 x 45 cm. Litografie Franze Wolfa na základě jeho vlastní kresby. List série: Journal Pittoresque. Půvabné reprezentace nejnovějších, nejpodivnějších událostí a jevů v životě ... Editoval Franz Wolf a Friedrich von Weissenbach ve Vídni, vytlačil Johann Höfelich. Značené vlevo dole: 'Gez. u. lith. v. F. Wolf' Vpravo dole: 'Gedr. bei Joh. Höfelich' Titul: 'Pirutschade J.J.M.M. Beym Volksfeste. welches am 14th Septbr 1836 ausser Prag beij dem Invaliden-Hause von den Heken Standen Bohmens veranstaltet wurde'

Katalogizované Nebehay I., Bibliographie altösterreichischer Ansichtwerke, Band III, Wolf Franz und Friedrich von Weissenbach, 849, Heft 17, č.68.
Nekolorovaná verze ve sbírkách The New York Public Library, inventární číslo 5365503.

Přesně před 181 lety zažívala Praha velkou slavnost. Ve třetím nejdůležitějším městě Rakouského císařství probíhala korunovace císaře Ferdinanda I. českým králem. V rámci korunovace Ferdinanda V. a jeho manželky Marie Anny české v září 1836 se konaly oslavy zahrňující plesy, představení a „lidovou oslavu“, která je v tomto tisku zobrazena, i když není pojmenována.

Ferdinand, který vešel do dějin s přízviskem Dobrotivý, byl tou dobou již korunován v Rakousku a přijal i korunovační klenoty maďarské. Stal se zároveň posledním českým králem se vším všudy, protože ani jeden z jeho dvou nástupců se již Svatováclavskou korunou korunovat nenechal.
Ferdinand se narodil jako nejstarší syn rakouského císaře Františka I. Habsburského, tudíž byl prvním v pořadí nástupnictví trůnu. Narodil se jako vážně nemocný a mnoho doktorů na císařském dvoře nevěřilo, že se chlapec vůbec dožije dospělosti. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty a křivicí.
Zažitá představa, že Ferdinandovi se říkalo Dobrotivý, protože byl slabomyslný vlivem dědičné degenerace, není pravdivá. Ferdinandovi rodiče – císař František a jeho choť Marie Tereza Neapolsko-Sicilská – byli bratranec a sestřenice, přesto se ale nedá hovořit o genetické degeneraci. Problémem bylo spíše to, že vzhledem k podlomenému zdraví mu nebylo do věku 10 let poskytováno žádné vzdělání. Později ale plynně hovořil několika jazyky včetně češtiny, zajímal se o přírodu a o hudbu, hrál na trubku a klavír.

Banket ke korunovaci Ferdinanda V. Dobrotivého na pražském hradě

okolo 1837, originální ručně kolorovaná litografie, rozměry listu 34 x 44 cm. Litografie Franze Wolfa na základě jeho vlastní kresby. List série: Journal Pittoresque. Půvabné reprezentace nejnovějších, nejpodivnějších událostí a jevů v životě ... Editoval Franz Wolf a Friedrich von Weissenbach ve Vídni, vytlačil Johann Höfelich. 18. číslo, 2. list. Značené vlevo dole: 'Gez. u. lith. v. F. Wolf' Vpravo dole: 'Gedr. bei Joh. Höfelich' Titul: 'Banket im Grossen Huldigungs Saale des Prager Schlosses - Kronungstage Sr. Maj. des Kaiser Ferdinand I. zum Konige von Bohmen am 7ten Sept 1836'

Nekolorovaná verze ve sbírkách Rakouské národní knihovny (Österreichische Nationalbibliothek) ve Vídni, inventární číslo 1948,0217.134.

Přesně před 181 lety zažívala Praha velkou slavnost. Ve třetím nejdůležitějším městě Rakouského císařství probíhala korunovace císaře Ferdinanda I. českým králem. Ferdinand, který vešel do dějin s přízviskem Dobrotivý, byl tou dobou již korunován v Rakousku a přijal i korunovační klenoty maďarské. Stal se zároveň posledním českým králem se vším všudy, protože ani jeden z jeho dvou nástupců se již Svatováclavskou korunou korunovat nenechal.
Ferdinand se narodil jako nejstarší syn rakouského císaře Františka I. Habsburského, tudíž byl prvním v pořadí nástupnictví trůnu. Narodil se jako vážně nemocný a mnoho doktorů na císařském dvoře nevěřilo, že se chlapec vůbec dožije dospělosti. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty a křivicí.
Zažitá představa, že Ferdinandovi se říkalo Dobrotivý, protože byl slabomyslný vlivem dědičné degenerace, není pravdivá. Ferdinandovi rodiče – císař František a jeho choť Marie Tereza Neapolsko-Sicilská – byli bratranec a sestřenice, přesto se ale nedá hovořit o genetické degeneraci. Problémem bylo spíše to, že vzhledem k podlomenému zdraví mu nebylo do věku 10 let poskytováno žádné vzdělání. Později ale plynně hovořil několika jazyky včetně češtiny, zajímal se o přírodu a o hudbu, hrál na trubku a klavír.

Nejstarší pražská veduta z roku 1493 kolorovaná

Hartmann Schedel: Nejstarší veduta Prahy z roku 1493, rozměr listu 42,5 x 60,5 cm, Nürnberg, Koberger, 1493, stará kolorace.

Vzácný starý barevný tisk pražské veduty Hartmanna Schedela z knihy Schedel's Liber Chronicum, možná nejvlivnější světská ilustrovaná kniha 15. století a jedno z nejvýznamnějších tištěných děl 15. století.
Schedelův pohled na Prahu je jedním z prvních pohledů na město a realisticky jedinou velkoformátovou ilustrací Prahy z 15. století, včetně Pražského hradu a katedrály svatého Víta, přičemž obě mají výhled na most přes řeku Vltavu.

Hartmann Schedel (1440 Norimberk − 1514 tamtéž) byl německý lékař, humanista a sběratel, autor Norimberské či Schedelovy kroniky z roku 1493, která vyšla v latinském i německém vydání a patří mezi nejkrásnější a nejcennější prvotisky. Na foliových stránkách latinského i německého vydání o rozměrech asi 420x305 mm je celkem 1809 dřevořezů, včetně mapy světa a Evropy a 29 dvoustránkových pohledů na města. Pocházejí z dílny Michaela Wolgemuta, u něhož se do roku 1490 učil také A. Dürer. Pohledy na všechna významnější německá a rakouská města (ale také např. na Prahu, Jeruzalém, Budín nebo Krakov) jsou často jejich nejstarší známá zobrazení. V některých exemplářích jsou obrázky ručně kolorovány.

Hartmann Schedel's Liber Chronicarum: Das Buch der Croniken und Geschichten (volně přeloženo jako World Chronicle, ale populárně označované jako Norimberská kronika podle místa jejího vydání), byla první světskou knihou, která obsahovala bohaté ilustrace dříve vyhrazených jenom pro Bible a jiná liturgická díla. Práce byla zamýšlena jako historie světa, od stvoření do roku 1493, se závěrečnou částí věnovanou očekávaným Last Days of the World. Je bezpochyby nejdůležitějším ilustrovaným sekulárním dílem 15. století a jeho význam se vyrovná raným tištěným vydáním Ptolemaiovy geografie a Perengrinatio Bernarda von Breydenbacha v Terram Sanctam, pokud jde o význam pro vývoj a šíření ilustrovaných knih v 15. století . Kniha, kterou vydal v Norimberku Anton Koberger, byla vytištěna v latině a o 5 měsíců později v němčině (přeložil George Alt) a měla obrovský obchodní úspěch. Zmenšená verze knihy byla vydána v roce 1497 v Augsburgu Johannem Schonspergerem.

Zatímco většina ilustrací v knize zobrazuje různé svaté, královské, šlechtické a duchovní z toho období, dílo je možná nejlépe známé pro velkoformátové pohledy na řadu hlavních evropských měst, včetně Říma, Benátek, Paříže, Vídeň, Florencie, Janov, Saltzburg, Crakow, Vratislav, Budapešť, Praha a velká města na Středním východě, včetně Jeruzaléma, Alexandrie, Konstantinopole, a také řada měst, která by se stala součástí Německé říše. Součástí díla byla také nádherná dvoustránková mapa světa, velká mapa Evropy a několik slavných ilustrací, včetně „Tanec smrti“, a scény ze Stvoření a posledního soudu.

Mapa Schedel's World je založena na Ptolemaiovi, vynechává Skandinávii, jižní Afriku a Dálný východ a zobrazuje Indický oceán jako vnitrozemský. Vyobrazení světa je obklopeno postavami Šema, Japheta a Hama a synů Noeho, kteří po potopě znovu osídlili Zemi. Vlevo, vytištěné ze samostatného bloku, jsou obrázky různých mýtických tvorů, založené na účtech klasických a raných středověkých cestovatelů, včetně „šestiramenného muže, pravděpodobně založeného na souboru hinduistických tanečníků tak zarovnaných, že se objeví přední postava mít více paží; muž se šesti prsty, kentaur, muž se čtyřmi očima z pobřežního kmene v Etiopii; muž se psí hlavou z pohoří Simien, Kyklop, jeden z těch mužů, jejichž hlavy jim rostou pod rameny, jeden z krivonohých mužů, kteří žijí v poušti a místo chůze se klouzají; podivný hermafrodit, muž jen s jednou obrovskou nohou (nejspíše nešťastný člověk trpící elefantiázou), muž s velkým spodkem (bezpochyby viděný v Africe), muž se zavěšenými ušima po pás a další děsivá a fantazijní stvoření světa mimo. “Mapa světa zahrnuje také velký ostrov u západního pobřeží Afriky, který může souviset s popisem cesty Martina Behaima do regionu, na kterou Schedel v textu odkazuje.

V roce 1552 prodal Schedelův vnuk Melchior Schedel asi 370 rukopisů a 600 tištěných děl z knihovny Hartmanna Schedela Johanovi Jakobovi Fuggerovi. Fugger později prodal svou knihovnu vévodovi Albertu V. Bavorskému v roce 1571. Tato knihovna, jedna z největších vytvořená jednotlivcem v 15. století, je nyní většinou zachována v Bayerische Staasbibliothek v Mnichově. Mezi přežívajícími částmi Schedelovy knihovny jsou záznamy o vydání díla, včetně Schedelovy smlouvy s Kobergerem na vydání díla a financování díla Sebalda Schreyera a Sebastiana Kammermeistera, jakož i smlouvy s Wohlgemutem a Pleydenwurffem pro původní umělecká díla a rytiny. Součástí sbírky jsou také původní rukopisné kopie díla v latině a němčině.

Obléhání Prahy rakouským vojskem 1742

1745, rozmer listu 61 x 51,5 cm, stará kolorace, vydal Christoph Riegel v Norimberku.

Nekolorovaná verze ve sbírkách Přírodovědecké fakulty UK v Praze , inventární číslo 1374964.
Nekolorovaná verze ve sbírkách Vratislavskej univerzity, Vroclav.


První stav bitevního plánu od Riegela a Pohled na obléhání Prahy v roce 1742. Unikátní plán Prahy, který ukazuje postavení rakouských vojáků při obléhání francouzské armády okupující město během války o rakouské dědictví (1740-8). Pod plánem je pohled na rakouský tábor, který bombarduje město. Plán ukazuje pozice vojsk útočící rakouské armády s pozicemi kavalérie, pěchoty, Maďarů, velitelství atd. Tento plán byl původně zveřejněn během obléhání, aniž by se zmínil o útěku: tento list má v pozdějších vydáních k názvu přidáno slovo „Verbesserter“ („vylepšeno“).

Obléhání Prahy v roce 1742

Francouzské síly okupující Prahu jako první pod velením vévody de Broglie byly v červnu 1742 obklíčeny velkou rakouskou armádou. Francouzská pomocná kolona přinutila Rakušany v září částečně ukončit obléhání, kdy de Broglie utekl z obklíčeného města , zanechajíc Francouzi pod vedením bavorského vévodu a maršála Belle-Isle. Když Rakušané obnovili obléhání, podmínky ve městě se staly poměrně obtížnými, ale Rakušané nedokázali udržet těsný kordon kolem města. 16. prosince Belle-Isle tajně vedl z města na desetidenní pochod do francouzského města Cheb 14 000 vojáků. V zimních podmínkách se Belle-Isle podařilo přelstit rakouské průzkumné strany, dokud se armáda nedostala na Šumavu o čtyři dny později.

Rakouské velení se o odchodu Francouzů nedozvědělo až do 18. prosince, ale věřilo, že úspěšně odřízli všechny únikové cesty, když Belle-Isle odvážně odvedl svou armádu ze silnice a do hor. Po obtížném přechodu, při kterém si počasí a nemoci vyžádaly značné stráty francouzské armády, dorazili vojáci 26. prosince do Chebu. 6000 mužů, většinou zraněných a nemocných, které Belle-Isle nechal v Praze pod velením plukovníka de Cheverta, odešli po kapitulaci postupně do 2.1. 1743 z Prahy a zároveň ten samý den vstoupila do vyhladovělé Prahy rakouská vojska.

Místodržitelská kancelář v Ludvíkově křídle na Pražském hradě

okolo 1842, originální oceloryt, rozměry listu 15 x 23 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwiga Langeho. Značené vlevo dole: 'Gez. v. L. Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Die Landtagsstube in Prag' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'

Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
Katalogizované Nebehay/Wagner 1981-91, Kat.-Nr. 353/Bd 3, No. 9.

Ve sbírkách Moravské galerie v Brně, invetární číslo SDR_1024.
Ve sbírkách muzea Beethoven Haus v Bonnu , invetární číslo B 2081.


Oceloryt zachycuje místodržitelskou kancelář v jižní části Starého královského paláce na Pražském hradě, kde se odehrála 23. května 1618 pražská defenestrace. Při této události čeští stavové vyhodili z oken Pražského hradu nenáviděných královských místodržících Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka, Jaroslava Bořitu z Martinic a jejich sekretáře Filipa Fabriciusa. Tím začalo české stavovské povstání, které představovalo akt odporu českých nekatolických stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu - Majestát na náboženskou svobodu (německy Majestätsbrief, obvykle známý jako Rudolfův majestát) byla listina vydaná 9. července 1609 císařem Rudolfem II. Po jeho smrti s nástupem krále Matyáše se ale nedodržuje důsledně. Defenestrací začíná třicetiletá válka.

Johann Friedrich Gabriel Poppel (14. května 1807, Norimberk – 6. srpna 1882, Ammerland u Starnberského jezera) byl německý rytec, mědirytec, ocelorytec, malíř a nakladatel.
V roce 1833 se usadil v Karlsruhe, kde si otevřel první vydavatelství a oženil se se Sophií Franziskou roz. Albrechtovou, která mu roku 1834 porodila syna Christiana Friedricha Gustava. Od roku 1838 žil v Mnichově, s dlouhodobými přestávkami pro pracovní pobyty v Británii (1841 a 1845), s kratšími pobyty v Rakousku a v Čechách. Poppel se věnoval zejména městským vedutám v kresbě a ocelorytině. Vytvářel celá alba pohledů na významné stavby či města v Prusku, v Německu (např. Norimberk), Británii či Rakousku. Ilustroval vlastivědné či místopisné knihy jiných autorů (např. Ludwiga Langeho). Několika listy přispěl do alba pražských náměstí a budov, které vydával C. Würbs v tiskařském závodě A. Haase v Praze (1850).

Jan Hus - upálení na hranici v Kostnici

1558, originální dřevoryt z díla Jan Hus a Hieronymus von Prag 1558, rozměry 30 x 22 cm s rámem

Staroměstská mostecká věž v Praze

kolem 1842, originální oceloryt, rozměry listu 15 x 24 cm, ryl J. Poppel podle kresby od C. Würbse. Značené vlevo dole: 'Gez. v. C. Würbs' Vpravo dole: 'Stahlst v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Der Altstädter Thor Thurm in Prag/ Druck & Verlag v. G. G. Lange in Darmstadt.'

Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel...., 1842, Darmstadt.
Kolorovaná verze díla se nachází ve zbírkách British museum v Londýně pod registračním číslem 1948,0217.133.

Carl Würbs (1807, Praha - 1876, Praha)

byl český kreslíř, malíř, litograf a pedagog. Od roku 1823 studoval na pražské Akademii u Josefa Berglera a Františka Kristiana Waldherra a později soukromě v ateliérech Karla Funka a Hanse Henische.
Po absolvování Akademie se živil jako rytec a litograf a přispíval výtvarnými kritikami do časopisu Bohemie. Roku 1835 byl jedním ze zakládajících členů Krasoumné jednoty. Po studiích působil jako kreslíř vedut pro litografický závod Haase a Karla Henniga a roku 1842 ilustroval publikaci o českých hradech a zámcích Bilder aus Böhmens Vorzeit A. Gerleho, která mu zajistila další zakázky. Spolupracoval s některými vynikajícími rytci, jako byli E.Höfer, Johann Poppel, E.Willmann nebo Josef Rybička a s vedutisty Vilémem Kandlerem a Vincencem Morstadtem. Později se věnoval malbě krajin.

Roku 1858 byl jmenován inspektorem Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Byl učitelem rytectví na c.k. Královském stavovském polytechnickém institutu a v letech 1869–1871 učil perspektivu na pražské Akademii. Roku 1873 pracoval ve službách hraběte Thuna v Děčíně jako odhadce cen obrazů a rytin. Zemřel bez potomků jako starý mládenec ve věku 69 let v Praze.

Johann Friedrich Gabriel Poppel (1807, Norimberk – 1882, Ammerland u Starnberského jezera)

byl německý rytec, mědirytec, ocelorytec, malíř a nakladatel. K jeho významným pracím patří ilustrace (ocelorytiny) pro alba německých a českých měst s texty Ludwiga Langeho, vydané v Darmstadtu (1842).

Kostel sv. Mikuláše v Praze

kolem 1842, originální oceloryt, rozměry listu 24 x 16.5 cm, ryl J. Poppel podle kresby od C. Würbse. Značené vlevo dole: 'Gez. v. C. Würbs' Vpravo dole: 'Stahlst v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Die St. Nicolauskirche in Prag/ Druck & Verlag v. G. G. Lange in Darmstadt.'

Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel...., 1842, Darmstadt.
Kolorovaná verze díla se nachází ve zbírkách British museum v Londýně pod registračním číslem 1948,0217.129.

Carl Würbs (1807, Praha - 1876, Praha)

byl český kreslíř, malíř, litograf a pedagog. Od roku 1823 studoval na pražské Akademii u Josefa Berglera a Františka Kristiana Waldherra a později soukromě v ateliérech Karla Funka a Hanse Henische.
Po absolvování Akademie se živil jako rytec a litograf a přispíval výtvarnými kritikami do časopisu Bohemie. Roku 1835 byl jedním ze zakládajících členů Krasoumné jednoty. Po studiích působil jako kreslíř vedut pro litografický závod Haase a Karla Henniga a roku 1842 ilustroval publikaci o českých hradech a zámcích Bilder aus Böhmens Vorzeit A. Gerleho, která mu zajistila další zakázky. Spolupracoval s některými vynikajícími rytci, jako byli E.Höfer, Johann Poppel, E.Willmann nebo Josef Rybička a s vedutisty Vilémem Kandlerem a Vincencem Morstadtem. Později se věnoval malbě krajin.

Roku 1858 byl jmenován inspektorem Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Byl učitelem rytectví na c.k. Královském stavovském polytechnickém institutu a v letech 1869–1871 učil perspektivu na pražské Akademii. Roku 1873 pracoval ve službách hraběte Thuna v Děčíně jako odhadce cen obrazů a rytin. Zemřel bez potomků jako starý mládenec ve věku 69 let v Praze.

Johann Friedrich Gabriel Poppel (1807, Norimberk – 1882, Ammerland u Starnberského jezera)

byl německý rytec, mědirytec, ocelorytec, malíř a nakladatel. K jeho významným pracím patří ilustrace (ocelorytiny) pro alba německých a českých měst s texty Ludwiga Langeho, vydané v Darmstadtu (1842).

Staroměstská radnice v Praze - Würbs

1891, originální oceloryt, rozměry listu 19 x 28 cm. Ryl J. M. Kolb podle kresby od C. Würbse. Značené vpravo dole: 'J. M. Kolb sculpt', vlevo dole: 'Würbs delt'. Titul: 'Das Rathhaus in Prag'.

Z knihy Ruthner, Anton von:
Das Kaiserthum Oesterreich. Nieder-Oesterreich, Ober-Oesterreich, Böhmen, Mähren, Steyermark, Salzburg, Kärnthen, Krain ... I. Abtheilung [+ Ungarn nebst Siebenbürgen, Tyrol, Triest .... II. Abtheilung] sowie andere historisch merkwürdige Städte und malerische Landschaften Oesterreichs aus der Vergabgenheit und Gegenwart, nach der Natur aufgenommen und von berühmten Künstlern in Stahl gestochen, 1891, Franfurkt am Main. Nakladatel C. Neuland´s Verlags-Anstalt und Kupferdruckerei.

Anton von Ruthner (1817 - 1897) byl rakouský alpinista, horolezec, geograf a spisovatel. Studoval práva ve Vídni. Ruthner založil rakouský klub alpinistů. Vyšplhal na mnoho alpských vrcholů. Byl členem velké skupiny, která poprvé vylezla na Großvenediger 3. září 1841. Ruthner byl první, kdo prozkoumal a správně popsal hory rakouských Alp jako průkopník vysokohorského cestovního ruchu. Napsal knihy o rakouských Alpách jako například: Die Alpenländer Oesterreichs und der Schweiz (Vídeň, 1843); Berg- und Gletscherreisen in den österreichischen Hochalpen (1864 a 1869); Aus den Tauern (1874); Aus Tirol (1869). Anton von Ruthner také napsal šest nebo devět svazků geograficko-etnografického mistrovského díla, bohatě ilustrovaného ocelovými rytinami Das Kaiserthum Oesterreich...

Obrazoborectví v pražské svatovítské katedrále

1852, originální oceloryt, rozměry listu 14 x 21 cm, Značené vlevo dole „Chronik v. Böhmen', vpravo dole „Druck v. Sandtner jun.', uprostřed 'C. Steyer lith.', titul 'Bilderstürmerei in Prager Dome 1619, Erstes Blatt'.
Z díla Illustrirte Chronik von Böhmen: Band 1, 31. prosince 1852, Druck und Verlag der Vetterl'schen Buchdruckerei, (Franke und Steyrer)

Dne 23. května 1618 bylo pražskou defenestrací zahájeno české stavovské povstání. Dne 19. srpna 1619 byl Ferdinand generálním sněmem zemí Koruny české prohlášen za sesazeného. Horkým kandidátem na tůn se stal Fridrich Falcký. Pro Fridricha mluvilo to, že byl člen jednoho z nejvýznamnějších rodů a vládce historicky velmi významného území v říši, po svém otci navíc převzal vůdcovství v Protestantské unii. Další výhodou pro něho byla blízká vazba na anglického krále Jakuba I., s jehož dcerou Alžbětou byl sezdán (24. února 1613). Představitelům stavovského povstání předtím totiž Fridrich projevoval otevřené sympatie a snažil se jim zprostředkovat finanční a vojenskou pomoc. Fridrich Falcký byl 4. listopadu 1619 korunován českým králem, tři dny po něm pak byla korunována Alžběta českou královnou. Jak se ovšem brzy ukázalo, Fridrich většinu z výše popsaných výhod nedokázal využít a potvrdila se slova skeptiků, kteří ho již v roce 1619 označovali za „zimního krále“.

Reformovaný teolog a Fridrichův dvorní kazatel Abraham Scultetus brzy po jeho nástupu na český trůn byl zodpovědný za obrazoborectví v pražské svatovítské katedrále, které velmi pobouřilo lid. Pro kalvínského kazatele byly obzvláště nepříjemné relikvie a obrazy v českých kostelích, které sice byly pod kontrolou protestantů, ale od katolických dob zde zůstaly zachovány. Podle svého svědomí a s královým vědomím Scultetus nechal 21. prosince 1619 z katedrály sv. Víta v Praze odvézt nebo krátce po Vánocích zničit vzácná díla náboženského umění. Ve dnech 27. a 28. prosince 1619 byl tak zničen i slavný katedrální mariánský oltář s malbami Lucase Cranacha mladšího.

Jan Evangelista Sandtner (1818–1864)
Rodina Sandtnerů se významně zapsala do dějin ilustrace 19. století. Kromě Františka Eduarda Sandtnera a jeho synů působil jako litograf také jeho mladší bratr Jan Evangelista Sandtner, vyučený taktéž jako jeho starší bratr u Karla Henniga. Zpočátku spolupracoval se svým bratrem, ale již roku 1851 se osamostatnil a založil vlastní litografický závod Artist Institut von Joh. Ev. G. Sandtner sídlící na St. Galliplatz (dnešní Havelské město) číslo 497. Po založení svého vlastního litografického podniku navázal na své předchozí působení a podržel si řadu kontaktů s umělci pracujícími v dílně jeho bratra, jak tomu bylo i v případě Karla Steyera, s nímž se seznámil v kamenotiskárně Karla Henniga a spolupracoval s ním na souboru vedut doprovázejících publikaci Chronik von Böhmen nebo na vytvoření portrétu císaře Ferdinanda II. (Zdroj: Kresleno na kameni. Počátky brněnské a pražské litografie. Mgr. Lucie Heilandová)

Letohrádek ve Stromovce

cca 1842, originální oceloryt, rozměry listu 15 x 23 cm, ryl L. Thümling podle kresby od C. Würbse. Značené vlevo dole: 'Gez. v. C. Würbs bs.' Vpravo dole: 'Stahlst v. L. Thümling' Titul pod obrázkem: 'Das Lustschloss im Baugarten bei Prag/ Druck & Verlag v. G. G. Lange in Darmstadt.'

Carl Würbs (1807, Praha - 1876, Praha)

byl český kreslíř, malíř, litograf a pedagog. Od roku 1823 studoval na pražské Akademii u Josefa Berglera a Františka Kristiana Waldherra a později soukromě v ateliérech Karla Funka a Hanse Henische.
Po absolvování Akademie se živil jako rytec a litograf a přispíval výtvarnými kritikami do časopisu Bohemie. Roku 1835 byl jedním ze zakládajících členů Krasoumné jednoty. Po studiích působil jako kreslíř vedut pro litografický závod Haase a Karla Henniga a roku 1842 ilustroval publikaci o českých hradech a zámcích Bilder aus Böhmens Vorzeit A. Gerleho, která mu zajistila další zakázky. Spolupracoval s některými vynikajícími rytci, jako byli E.Höfer, Johann Poppel, E.Willmann nebo Josef Rybička a s vedutisty Vilémem Kandlerem a Vincencem Morstadtem. Později se věnoval malbě krajin.

Roku 1858 byl jmenován inspektorem Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Byl učitelem rytectví na c.k. Královském stavovském polytechnickém institutu a v letech 1869–1871 učil perspektivu na pražské Akademii. Roku 1873 pracoval ve službách hraběte Thuna v Děčíně jako odhadce cen obrazů a rytin. Zemřel bez potomků jako starý mládenec ve věku 69 let v Praze.

Praha pomník Karla IV. na Křižovnickém náměstí

1866, originální oceloryt, rozměry listu 35.5 x 25.5 cm, ryl V. Georg Hahn podle W. Rau. Titul: 'Das Denkmal K. Carls IV. in Prag von E. J. Hähnel 1848'. Vlevo dole: 'GEZ. v. W. Rau'. Vpravo dole: 'GEST. V. Georg Hahn.'
'Monument de l´empereur', 'Monument of the emperor', vydal T.O. Weigel, Leipzig.
Ilustrace ke knize Ernst Förster: Denkmale deutscher Bildnerei und Malerei von Einführung des ..., Svazek 5, 1866

Krocínova mramorová kašna na Staroměstkém náměstí v Praze

1860, originální oceloryt, rozměry listu 21 x 27 cm, 'Mramorová kašna na Staroměstkém náměstí v Praze', 'Der Marmorbrunnen auf dem Altstädter Ring zu Prag', z díla Mikovec F.B. , Zap K.W.: Alterthuemer und Denkwuerdigkeiten Boehmens...., vydal Kober & Markgraf v Praze 1860.
literatura: Nebehay Wagner 416

Krocínova kašna byla kašna na Staroměstském náměstí v Praze. Byla vybudována v letech 1591 až 1596 na popud purkmistra Václava Krocína staršího z Drahobejle. Postupem času chátrala, již počátkem 17. století bylo reklamováno, že mramor propouští vodu, pravděpodobně byly spáry špatně vymazané. Krocínova kašna byla napájena vodou ze staroměstského vodovodu, přítok však měla poškozený již v roce 1614 a v 18. století už vůbec nebyla v provozu. Proto radní Starého Města nechali kašnu rozebrat. Žel rozebírána byla zřejmě tak nešetrně, že došlo k jejímu poškození. Jiří Kohout a Jiří Vančura v publikaci 'Praha 19. a 20. století (1986)' uvádějí, že po zboření ležela v obecním stavebním dvoře, odkud byla tajně v noci na čtyřiceti vozech převezena a zazděna do základů žižkovské plynárny. V roce 1932, po zbourání plynárny, bylo uskutečněno pátrání po zazděných zbytcích kašny. Přitom pomohly zápisy architekta Wiehla, který během stavby zaznamenal, ve kterých místech byly jednotlivé kameny použity. Hledání bylo úspěšné, podařilo se získat přes 60 fragmentů stavebních dílů, tři fragmenty znamení Zvěrokruhu a dvě torza soch Ctností, které byly převezeny do depozitáře Národního muzea.
Třetinová část kašny je vystavena ve 3. sále Lapidária Národního muzea.

Pomník maršála Radeckého na Malostranském náměstí (odstraněn v květnu 1921)

1891, originální oceloryt, rozměry listu 27 x 18 cm, ryl J. W. Baumann podle Schwarze. Značené vlevo dole: 'B. Schwarz photogrt ' Vpravo dole: 'J. W. Bauman sculpt.' Titul pod obrázkem: 'Radetzky. Prag.' Z knihy A. Ruthner: Das Kaiserthum Oesterreich..., 1891. Nakladatel C. Neuland´s Verlags-Anstalt und Kupferdruckerei.

Pomník maršála Radeckého na Malostranském náměstí v Praze byl odhalen 13. listopadu 1858 jako vůbec první pomník tohoto českého vojevůdce. Na svém místě stál necelých 63 let do května 1921, kdy byl rozebrán a uložen do Lapidária Národního muzea. Pomník se totiž nelíbil jednak českým vlastencům, kteří Radeckého považovali za habsburského přisluhovače, ale i italské vládě, která má velvyslanectví v nedalekém Thunovském paláci na Malé Straně. Italům totiž připomínal jejich ostudné válečné porážky.
Josef Václav Radecký je považován za jednoho z nejlepších vojevůdců 19. století. Stejně jako o Žižkovi se o něm traduje, že neprohrál se svým vojskem žádnou bitvu, ve které velel. Proslavil se zejména vítězstvím nad Napoleonem v Bitvě národů u Lipska. Při jeho pohřbu sám císař František Josef I. velel jednotkám, které mu vzdávaly čest.

Bitva na Bílé hoře 1620, detail u obory Hvězda

originální grafický list, mědirytina z první poloviny 17. stol. (po 1620), rozměr 45 x 51 cm s rámem, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem

Výseč bojiště u obory Hvězda, asi hodinu po zahájení bitvy, v poledne 8.11.1620. Katolické císařské (habsburské) vojsko zdolalo dělostřelecký batalion protestantských česko-moravských stavů a podél opevnění (zdi) obory Hvězda útočí dál. Jednotlivci na protestantské straně dávající se na útěk jsou předzvěstí porážky, která nastane kolem 1 hodiny polední pobitím (dle ústního podání) moravské jednotky bránicí pozice u zdí obory Hvězda do posledního muže. Nastává hon na prchající protestantské vojáky hledající útočistě za branami Prahy. Pro rychlý sled událostí a za nejasného velení se nezdaří zorganizovat odpor na pražských hradbách a druhý den Praha bez odporu padne do rukou katolického vojska. Habsburkové jsi svoji nadvládu udrží po dobu dalších 300 let.

Nesčetně krát publikováno, v sbírkách mnoha knihoven a institicí, v British museum pod registračním číslem 1874,0613.2466.

Krannerova kašna (Pomník Františka I.)

1842, originální oceloryt, rozměry listu 24 x 18 cm, ryl L. Oeder podle kresby od C. Würbse. Značené vlevo dole: 'C. Würbs delt.' Vpravo dole: 'L. Oeder sculpt.' Titul pod obrázkem: 'Das Franzens Monument auf dem quai in Prag / Druck&Verlag v. G. G. Lange in Darmstadt'
Pohled na Krannerovu kašnu neboli Pomník Františka I. či Hold českých stavů, novogotickou památku nacházející se v parku Národního probuzení na Smetanově nábřeží na Starém Městě v Praze. V pozadí Karlův most.

Pražská defenestrace v roce 1618 z díla Theatrum Europaeum

1660, originální mědiryt, rozměry listu 31 x 20 cm, z díla J. L. Gotfridi historische Chronyck, vervattende de gedenkwaardighste Geschiedenissen voorgevallen van't begin des werelts tot op't Jaar 1660 ... Uyt't Hooghduyts in't Neerlandts vertaalt ... Met veele gedenkwaardige geschiedenissen in't kooper gesneeden, en verciert door J. van Meurs: Volume 2, str. 547

Johann Philipp Abelin nejprve sepsal Historische Chronik od. Beschreibung der Geschichte von Anfang der Welt bis 1619 ('Historická kronika, aneb popis dějin od počátku světa do roku 1619'), kterou následně vydal pod přezdívkou Gottfried. Toto dílo od roku 1635 se používá název Theatrum Europaeum se dočkalo několika vydání a Meurs je přeložil do nizozemštiny. Z tohoto díla se vyvinul rozsáhlý historický sborník, sahající až po rok 1718. Později v létech 1646–1738 v něm pokračovalo několik dalších spisovatelů s nestejným zdarem a nakonec vyšlo celkem dvacet jedna dílů ve folio, z nichž dva první, sepsané Abelinem, jsou nejcennější.

23. května 1618 se odehrála pražská defenestrace. Při této události čeští stavové vyhodili z oken Pražského hradu nenáviděných královských místodržících Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka, Jaroslava Bořitu z Martinic a jejich sekretáře Filipa Fabriciusa. Tím začalo české stavovské povstání, které představovalo akt odporu českých nekatolických stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu - Majestát na náboženskou svobodu (německy Majestätsbrief, obvykle známý jako Rudolfův majestát) byla listina vydaná 9. července 1609 císařem Rudolfem II. Po jeho smrti s nástupem krále Matyáše se ale nedodržuje důsledně.

Defenestrací začíná také třicetiletá válka.

Pražská korunovace krále Matyáše 23. května 1611

okolo 1620, originální mědiryt, rozměry listu 29,5 x 36 cm, Titul nahoře: 'Eigentliche Contrafactur aller underschiedlichen Acten wie Ihre Kon: M.tt in Hungarn den 23 May Anno 1611 zum Konig in Böhmen ist gekront worden'. Vydal Hogenberg okolo roku 1620 v Kolíně.

Korunovační ceremoniál je znázorněn uprostřed obrázku. Z každé strany je ohraničený 4 postranními obrázky. V zápatí dva latinské a dva německé verše.
Tato deska byla znovu použita pro vyobrazení korunovace Ferdinanda II, změnila pouze název a nahradila pražského arcibiskupa papežským legátem. Tento list se nachází ve sbírkách British muzea pod registračním číslem 1870, 1112.114.

Korunovaci Matyáše v české historiografii nebyla věnována velká pozornost. Ostatně i korunovanému panovníkovi, Matyášovi Habsburskému, zůstávají čeští historici mnohé dlužni. K samotnému aktu korunování se však dochovalo mnoho zpráv, ať už v rukopisné či tištěné podobě. Jedná se o oficiálně vydané tisky, zprávy vyslanců a zpravodajů, korespondenci, kronikářské zápisy, paměti a deníky. Mnohé o něm vypovídají i prameny hmotné a obrazové povahy. Soupisu, rozboru a kritice těchto pramenů věnuji první část své práce. Ve druhé se pak věnuji podrobnému popisu průběhu korunovačního dne, vypracovanému právě na základě dochovaných předkládaných pramenů. Korunovační obřad byl v českých zemích tradičně vykonáván na základě Korunovačního řádu českých králů Ordo ad coronandum Regem Bohemorum, vypracovaného Karlem VI., jehož jádro bylo zachováno i při Matyášově korunovaci v chrámu sv. Víta. Průběh celé korunovace, silně ovlivněný tehdejší politickou situací v Čechách, nebyl provázen žádnými okázalými oslavami, slavnostními průvody a lidovými veselicemi. Odehrál se s vyloučením široké veřejnosti za přísných bezpečnostních opatření. Přesto byl obřad proveden podle všech svědectví důstojně a podle stanovených pravidel.

Bitva u Štěrbohol u Prahy 6. května 1757

1781, kolorovaná mědirytina, rozměr listu 19,5 x 25,5 cm. Titul pod obrázkem 'The Battle of Prague in Bohemia 6th May 1757'. Vydal J. Macgowan, No. 27 Patermoster row, Aug. 18, 1781

Bitva u Štěrbohol – mimo české hranice známá jako bitva u Prahy, proběhla 6. května 1757 a byla jedním z velkých vojenských střetnutí Sedmileté války, ve kterém se utkala armáda Pruska, pod velením jeho panovníka Fridricha II. a vojsko Habsburské monarchie v čele s princem Karlem Lotrinským. Štěrboholské střetnutí bylo ve své době nejkrvavější bitvou 18. století.
Po prohrané bitvě se zbylé rakouské jednotky opevnily za hradbami Prahy. Fridrich II. nechal vzápětí město oblehnout, neboť předpokládal, že 40 000 vojáků a 75 000 Pražanů brzy spotřebuje veškeré zásoby potravin ve městě. Praha byla vystavena více než měsíc intenzivnímu dělostřeleckému bombardování, které poničilo mnoho významných budov včetně chrámu sv. Víta. K přímému útoku na dobře opevněnou Prahu se ale pruský král neodvážil. K obléhání města vyčlenil Fridrich II. asi 50 000 sbor, který ale posléze postrádal v dalším tažení. Tento fakt umožnil rakouskému maršálu Daunovi právě u Kolína pruského krále porazit. Štěrboholské střetnutí bylo ve své době nejkrvavější bitvou 18. století.

Praha (Malá strana a Hradčany)

okolo 1840, akvatinta, rozměry 13 x 20 cm. Titul pod obrázkem: 'Prag (die Kleinseite und der Hradschin)' Vydal Bibliogr. Institut.

Panoráma Prahy

okolo 1842, originální kolorovaný oceloryt, rozměry listu 16 x 24 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwiga Langeho. Značené vlevo dole: 'Gez. v. Ludwig Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Panorama von Prag' 'Druck & Verlag v. G.G. Lange in Darmstadt'

Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
Ludwig Lange: Prag und seine nächsten Umgebungen in malerischen Original-Ansichten ...

Praha - pohled na Karlův most a Hradčany

cca 1845, PRAG. Rozměry listu 27 x 18 cm, originální kolorovaný oceloryt. Vydal Bibliografický Institut v Hildburghausenu.

Vpád pasovských vojsk do Prahy 1611

originální grafický list, mědiryt z první poloviny 17. stol (po roce 1611), autor neznámý, rozměr listu s rámem 47 x 54 cm, restaurátorsky odborně ošetřeno a zakonzervováno, nekyselá archivní pasparta, pod antireflexním muzeálním UV sklem

Jedná se o jediné známé, obrazově a graficky zpracované, dokumentární a umělecké ztvárnění této historické události. Publikováno mhohokrát v populárně-naučné i odborno-vědecké literatuře, uchováno v předních světových sbírkach (předpokládaný počet otisků cca 500).

Lept se nachází ve sbírkách Národní galerie v Praze a v British museum v Londýně (reg. č. 1898,0725.8.1290).

Vpád Pasovských bylo vojenské obsazení Prahy v roce 1611, v jehož důsledku byl nucen na český trůn abdikovat císař Rudolf II., který přenechal země Koruny české svému bratru Matyáši Habsburskému.

15. února Pasovští vpadli nečekaně na Malou Stranu a pokračovali k Vlašské ulici a ke Karlovu mostu. Došlo ke krvavým střetům, v nichž padlo nebo bylo zraněno 1400 mužů. Pasovští se chtěli zmocnit i Starého Města, ale podle dobových zprávy byli zastaveni desetiletým chlapcem, který vystřelil z děla, a spuštěním mříží v mostecké bráně. Jezdci, kteří přejeli na druhou stranu, byli pobiti nebo utonuli ve Vltavě.

Již v lednu L.P. 1611 vtrhl arcivévoda Leopold Pasovský s 12 000 muži do Čech (na pozvání Rudolfa II). Pasovské vojsko loupilo a drancovalo. V Čechách nebyl nikdo na útok připraven, a tak město po městě padalo do rukou nepřátelského vojska. Krumlov, České Budějovice, Tábor, Písek, Beroun. Konečně se vojska přiblížila až ku Praze a rozložilo tábor na Bílé hoře.
V Čechách nastalo velké rozčílení. Čeští stavové i lid byli přesvědčeni, že arcivévoda Leopold vpadl do Čech, aby připravil Čechy o Majestát i o vše, co si v poslední době vymohli. Nebylo divu, že stavové rychle shromáždili branný lid a naléhali na císaře Rudolfa II, aby zabránil vpádu.

Císař se však k vpádu Pasovských nechtěl znát, a když viděl všeobecný odpor proti loupeživému vojsku, nařídil arcivévodovi Leopoldovi, aby okamžitě odešel s vojskem ze země. Bylo však již pozdě. Bez ohledu na císaře Rudolfa II. Leopold rozkázal svému vojsku zaútočit na Prahu. Po tvrdém odporu se Pasovští zmocnili Malé Strany a vydrancovali ji. Část žoldnéřů se pokusila zmocnit i Staré Město a Nové Město, ale to se jim nakonec nepodařilo.
Obyvatelé v přesvědčení, že tu jde o svobodu náboženství, kterou Rudolf II.předtím vydal, vtrhli na některé kláštery a mstili se na mniších. Byl zpustošen zejména klášter na Karlově, několik mnichů ve františkánském klášteře Panny Marie Sněžné bylo dokonce zabito.

Arcivévoda Leopold se domníval, že obsazením Malé Strany zvítězil. Dokonce drze rozkázal, aby se s ním obyvatelé Prahy spojili a přísahali, že budou společně s Pasovskými vystupovat proti každému nepříteli Rudolfa II. Čeští stavové však učinili zcela opačný krok. Pochopili, že Leopoldův vpád opravdu směřuje k porušení Majestátu. Narychlo povolali Matyáše z Uher (mladší bratr císaře Rudolfa II.) a současně v prosebných listinách žádali německá protestanská knížata, aby se jich ujala a pomohla jim.

Matyáš hleděl na Leopoldovo počínání nedůvěřivě a připravoval se k boji, vpadl do Čech s početným vojskem a obsadil i Prahu, kde se k němu připojili i čeští stavové. Leopoldovo vojsko trpělo hladem a nedostatkem peněz a muselo před Matyášem rychle ustupovat ze země. Nejhorší bylo, že Pasovští požadovali žold, jinak zaútočí znovu a ve větší síle, ale neměl je kdo vyplatit. Petr Vok z Rožmberka, poslední dědic tohoto bohatého rodu, nakonec poskytl potřebné peníze. Obětoval tím pro záchranu Čech celé své rodinné jmění, to aby Pasovští dostali žold a odtáhli z Čech. Nutno dodat že tímto aktem se pokladnice rodu Rožmberků zcela zrujnovala.

Následky vpádu Pasovských, které pozval samotný císař Rudolf II., byly dalekosáhlé právě hlavně pro císařskou milost. Když Matyášovo vojsko obsadilo Pražský hrad, donutilo samotného císaře Rudolfa vzdát se vlády, V dubnu L.P. 1611 postoupil Rudolf II. Království české, Slezsko a Lužici právě Matyášovi, pro sebe si vyžádal pouze Pražský hrad. Svou porážku dlouho nepřežil-zemřel v lednu L.P. 1612 ve věku 59 let. Tato událost ale vedla k tomu, že Rudolf II. byl poslední král a císař, který sídlil v Praze. Nový panovník si stejně jako jeho nástupci zvolili za své sídlo Vídeň, jež se pak stala sídelním městem celého habsburského rodu.

V době, kdy se panovníci zdržovali mimo české království, býval z nejvyšších úředníků zřízen sbor místodržících Království českého, kteří vládli jménem českého krále v Praze.
Zdroj: inahled.cz

Jan Žižka z Trocnova (Jean Zisca Duc de Boheme)

okolo 1712, originální mědiryt, rozměry 34 x 27 cm s rámem, Jean Zisca Duc de Boheme, nakreslil Bernard Pickart (dílna), vyryl a vytiskl Bernard Pickart (dílna), Amsterdam. Značeno vlevo dole: 'B. Pickart del. 1712', nahoře vlevo nad obrázkem 'Pag. 19'.

Tisk byl použit jako ilustrace v knize Lenfant, Jacques. Histoire du Concile de Constance. Parijs: Pierre Humbert, 1727.

Mědiryt se nachází například i ve sbírce Rijksmusea v Amsterdamu. (reg.č. RP-P-1908-3916) Link: http://hdl.handle.net/10934/RM0001.COLLECT.296581

Jan Žižka z Trocnova a Kalicha (kolem r. 1360 Trocnov – 11. října 1424 Přibyslav) byl český husitský vojevůdce, pokládaný za otce husitské vojenské doktríny, a autora či prvního uživatele defenzivní bojové techniky, tzv. vozové hradby.[1] Historicky je podrobněji zmapováno pouze šest posledních let jeho života, zprávy o Žižkových předchozích osudech jsou nedostatečné, vycházet lze pouze z kusých zmínek v několika náhodou zachovalých listinách.[2] Proto se ani odborníci nemohou shodnout, a v biografických pracích, věnovaných táborskému hejtmanovi, zastávají často i vzájemně protichůdné názory.

Pozice francouzských jednotek při obléhání Prahy v červnu 1742, Espagnac

1775, rozměr listu 18,5 x 40 cm, originální mědiryt, rytec Lissoley.

'Position des Troupes Francoises sous le Canon de Prague en Juin 1742. Pour servir a l´Histoire du Maréchal Compte de Saxe.'
Z díla:
M. le Baron d'Espagnac: Histoire de Maurice, Comte de Saxe, Duc de Courlande et de Sémigalle, Maréchal-Général des Camps & Armées de Sa Majesté Très-Chrétienne. Vydal: Paris, Pierres 1775.

Okupace Prahy Francouzi, Bavory a Sasy (často označovaná jen jako francouzská okupace Prahy) proběhla v letech 1741–1742 v rámci válek o rakouské dědictví, resp. první slezské války. Válka o země Koruny české vyvrcholila 26. listopadu 1741 dobytím Prahy, hlavního města Českého království.

Prahu poté obsadili francouzská, bavorská a saská vojska. Osvobození Prahy zahájili Rakušané obléhaním Prahy již koncem června 1742. V Praze byla zpřísněna opatření a nakonec i rozpuštěny civilní úřady. Francouzská posádka v Praze v té době čítala (po doplnění sbory z jižních Čech) asi 30 000 osob, zatímco rakouských oblehatelů bylo zhruba 80 000. Bavorský vévoda a maršál Belle-Isle se 2. července 1742 pokusil s hrabětem Königseggem a knížetem Esterházym sjednat podmínky pro vydání města a žádal volný odchod posádky, ale Rakušané trvali na jejím zajetí. V Praze se již citelně projevoval nedostatek zásob. 20. července 1742 Francouzi na jednání nabízeli opuštění Prahy, Chebu a Hluboké, pokud rakouská vojska odejdou z Bavorska. Přestože jak Karel Lotrinský, tak František Štěpán s návrhem souhlasili, Marie Terezie jej zamítla.

Nakonec kníže Lobkovic přistoupil i proti vůli Marie Terezie na podmínky plukovníka de Cheverta, který velel asi 2000 vojákům ponechaných v Praze po půlročních bojích a 25. (26.?) prosince 1742 byla uzavřena velkomyslná kapitulace o čtrnácti bodech. Francouzi opustili Prahu a rakouská vojska poté vstoupila do vyhladovělé Prahy 2. ledna 1743. Čechy opustila též bavorská vojska, čímž také skončila vláda Karla III. (Karla Albrechta) jako českého protikrále a obnovila se vláda Marie Terezie. Tím prakticky skončila první slezská válka.

Maurice de Saxe byl německý šlechtic a vojevůdce ve francouzských službách. Roku 1738 naverboval vojsko a vytáhl do války o rakouské dědictví. V noci 25.-26. listopadu 1741 dobyl Prahu, 19. dubna 1742 Cheb, pak válčil v Bavorsku, kde se přidal k vyprošťovací armádě maršála Mailleboise na jeho neúspěšném podzimním tažení na Tachovsko a přes Cheb ke Kadani, roku 1743 byl z Bavorska převelen do Špýru k vojsku vévody de Noaillles v Porýní, kde – už povýšen na generálporučíka – dobyl Lauterburg.

Praha Chotkovy sady

1836, originální litografie, rozměry listu 23,5 x 30,5 cm, Chotkovy sady. Podle kresby od Wacha litografoval Vetters. Značené vlevo dole: 'Gez. Wach' Vpravo dole: 'Lith. Vetters' Titul pod obrázkem: 'In der Volksgarten nächst dem Mariahilfsthore zu Prag' Nahoře: 'Am 1. September'

Denkbuch über Anwesenheit Ihrer K.K. Majestäten Franz der Ersten und Caroline auguste in Böhmen im Jahre 1833 , vyšlo v Praze 1836 . Vytiskl Henning.

list ze souboru dokumetujícího návštěvu císaře Františka I. a jeho ženy Caroliny Augusty v Čechách (1833) většina lokalit byla vyzdobena ( osvětlena ) oslavnými nápisy a slavobránami.

Praha Karlín (na začátku Karlína)

1836, originální litografie, rozměry listu 24 x 31 cm, Karlín. Podle kresby od Wacha litografoval Vetters. Značené vlevo dole: 'Gez. Wach' Vpravo dole: 'Lith. Vetters' Titul pod obrázkem: 'Prag, am Anfange der Vorstadt Carolinenthal' Nahoře: 'Am 16. August'

Denkbuch über Anwesenheit Ihrer K.K. Majestäten Franz der Ersten und Caroline auguste in Böhmen im Jahre 1833 , vyšlo v Praze 1836 . Vytiskl Henning.

list ze souboru dokumetujícího návštěvu císaře Františka I. a jeho ženy Caroliny Augusty v Čechách (1833) většina lokalit byla vyzdobena ( osvětlena ) oslavnými nápisy a slavobránami.

Praha Libeň

1836, originální litografie, rozměry listu 23,5 x 30,5 cm, Libeň. Podle kresby od Wacha litografoval Vetters. Značené vlevo dole: 'Gez. Wach' Vpravo dole: 'Lith. Vetters' Titul pod obrázkem: 'Im Dorfe Lieben, Kaurz. Kr.' Nahoře: 'Herschaft der PragerStadtgemeinde am 16. August'

Denkbuch über Anwesenheit Ihrer K.K. Majestäten Franz der Ersten und Caroline auguste in Böhmen im Jahre 1833 , vyšlo v Praze 1836 . Vytiskl Henning.

list ze souboru dokumetujícího návštěvu císaře Františka I. a jeho ženy Caroliny Augusty v Čechách (1833) většina lokalit byla vyzdobena ( osvětlena ) oslavnými nápisy a slavobránami.

Bílá Hora

1865, originální oceloryt, rozměry listu 17 x 23,5 cm, pohled Bílou horu v Praze. Ryl J. Rybička podle kresby od W. Kandlere. Značené vlevo dole „Wilh. Kandler fecit', vpravo dole „Jos. Rybička sc.', uprostřed 'Bílá Hora. Nakladatel I.L. Kober v Praze', 'Der weisse Berg. Verlag von I.L. Kober in Prag'.
Vydal I. L. Kober v Prahe v knize KAPPER, Sigfried - KANDLER, Wilhelm Das Böhmerland. Wanderungen und Ansichten. Der Nordwest. Mit 36 Stahlstichen.

Šárka

1865, originální oceloryt, rozměry listu 15 x 24 cm, pohled na šárecké údolí v Praze. V pozadí se zámkem/hospodářským dvorem Jenerálka. Ryl J. Rybička podle kresby od W. Kandlere. Značené vlevo dole „Wilh. Kandler fecit', vpravo dole „Jos. Rybička sc.', uprostřed 'Šárka'.
Vydal I. L. kober v Prahe v knize KAPPER, Sigfried - KANDLER, Wilhelm Das Böhmerland. Wanderungen und Ansichten. Der Nordwest. Mit 36 Stahlstichen.
Oceloryt se nachází i ve sbírce Moravské galerie v Brně pod inventárním číslem C 7684.

Pražská defenestrace ('Císařské krysy byly vyhozeny z okna')

okolo 1837, originální mědiryt, rozměry listu 14,5 x 22 cm, Pražská defenestrace, autor Strahlheim, nadpis pod obrázkem: 'Die kaiserlichen Räte werden aus dem Fenster geworfen'

Jan Hus

okolo 1712, originální mědiryt, rozměry 34 x 27 cm s rámem, Jean Hus, nakreslil Bernard Pickart (dílna), vyryl a vytiskl Bernard Pickart (dílna), Amsterdam. Značeno vlevo dole: 'B. Pickart del. 1712', nahoře vlevo nad obrázkem 'Pag. 19'.

Tisk byl použit jako ilustrace v knize Lenfant, Jacques. Histoire du Concile de Constance. Parijs: Pierre Humbert, 1727.

Mědiryt se nachází například i ve sbírce muzea British museum v Londýně pod registračním číslem 1901,1022.1457. Muzeum ho nadobudlo v roce 1901 v rámci pozůstalosti, kterou muzeu odkázal sběratel a bibliofil Henry Spencer Ashbee. Také je součástí sbírky Rijksmusea v Amsterdamu. (reg.č. RP-P-1908-3914)

Jan Hus byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky – reformátory Luthera, Bezu, Kalvína a Zwingliho. Jan Hus je zobrazen z profilu, pod ním je scéna jeho upálení. Hus byl upálen v Kostnici 6. července 1415, kdy se konalo XV. zasedání sněmu v případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh procesu a Husovy nauky označeny za heretické. Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen, protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale vynesení rozsudku. Husovy knihy bylo nařízeno spálit a Jan Hus byl prohlášen za zatvrzelého kacíře. Byl proveden obřad zbavení kněžského úřadu, zbavení všech duchovenských práv, narušení tonzury, nasazení kacířské čepice.

Jan Žižka z Trocnova

okolo 1650, originální mědiryt, rozměry listu 17 x 13 cm, IOHANNES ZYSKA NOBILIS A TROSNAW, BOHEMORVM IN BELLO Hussitico Supremus Belli DVX Obijt Anno Christi MCCCCXXIV Die Iovis ante Festum Galli.
Překlad:
'Jan Žižka, šlechtic z Trocnova, hlavní český vojevůdce v husitské válce, zemřel v roce 1424 ve čtvrtek před St. Galli' (St. Galli - Sv. Havel - 16. října)
Text pod obrázkem:
' Iam venit è superis HVS, quod si fortè redibit ZYSKA suus VINDEX,
impia ROMA Cave.' (Schon kommt aus dem Himmel Hus; sollte aber
sein Rächer Ziska etwa wiederkommen, so sei auf der Hut,du gottloses Rom!)


Jan Žižka z Trocnova a Kalicha (kolem r. 1360 Trocnov – 11. října 1424 Přibyslav) byl český husitský vojevůdce, pokládaný za otce husitské vojenské doktríny, a autora či prvního uživatele defenzivní bojové techniky, tzv. vozové hradby. Historicky je podrobněji zmapováno pouze šest posledních let jeho života, zprávy o Žižkových předchozích osudech jsou nedostatečné, vycházet lze pouze z kusých zmínek v několika náhodou zachovalých listinách. Proto se ani odborníci nemohou shodnout, a v biografických pracích, věnovaných táborskému hejtmanovi, zastávají často i vzájemně protichůdné názory.

Klášter sv. Anežky v Praze s kolorací

1865, originální kolorovaný oceloryt, rozměry listu 16 x 24 cm, ryl Jiří Rybička podle kresby od W. Kandlera, vydal I. L. Kober v Praze. Značené vlevo dole: 'Wilh. Kandler fecit' Vpravo dole: 'J. Rybička sc.' Titul pod obrázkem: 'Klášter sv. Anežky v Praze' 'Nakladatel: I.L.Kober v Praze' 'Das Agneskloster zu Prag' 'Verlag von I.L. Kober in Prag'
Z knihy Das Böhmerland. Wanderungen und Ansichten. Der Nordwest. Mit 36 Stahlstichen.

Staroměstská radnice v Praze

okolo 1860, originální barevná litografie, rozměry listu 42 x 29 cm. Litografoval slavný architekt Richard Norman Shaw, vytiskla litografická firma Day & Son. Značené vpravo dole: 'R. N. Shaw, del. et lith.' Značené vlevo dole: 'Day & Son Lith. to the Queen' Vpravo nahoře: Germany, No. 28, Prague, View of Chapel in Old Town Hall'

Pražský hrad (Třetí nádvoří)

okolo 1740, originální mědiryt, rozměry listu 23 x 35 cm. Podle kresby od F.B.Wernera vyryl C. Remshart. Značené dole: 'F. B. Werner delin.' 'C. P. S. C. Mai.' 'Carolus Remshart fecit.' 'Mart. Engelbrecht excud. A.V.' Titul pod obrázkem: 'Prospectus Templi Cathedralis S. Viti cu parte quadam interiore Arcis Regia Pragensis - Prospect der Dom Kirch S. Viti, und einem Inerl. Theil des Königl. Schloß zu Prag.' Vydal Engelbrecht v Augsburgu.

Chrám svatého Cyrila a Metoděje (do roku 1783 kostel svatého Karla Boromejského)

okolo 1740, originální mědiryt, rozměry listu 23 x 38 cm. Podle kresby od F.B.Wernera vyryl I.G.Ringle. Značené dole: 'F. B. Werner delin.' 'Cum Priv: Sac. Coes. Mai.' 'I. G. Ringle fecit.' 'Mart. Engelbrecht excud. A.V.' Titul pod obrázkem: 'Prospectus Templi S. Caroli Borromei, vel Archi Episcopalis nova Fundatio emeritorum clericorum ... - Prospect der Kirch S. Caroli Borromei, oder der ErzBischoffe neuen Fundation Emeritirter Geiste auf der Neu Stadt Prag neben S. Wenceslai Kloster. Vydal Engelbrecht v Augsburgu.

Na obrázku je vyobrazena budova kostela, která je dílem barokních architektů Kiliána Ignáce Dientzenhofera a Pavla Ignáce Bayera z let 1730 až 1736. Jde o významnou jednolodní sálovou stavbu s postranními emporami, drobnou věžičkou v průčelí a sedlovou střechou. Původně byl zasvěcen patronu nemocných sv. Karlu Boromejskému. Římsko-katolický chrám byl součástí sousedního ústavního domova pro kněze na penzi, který byl roku 1783 zrušen a proměněn v kasárna a skladiště. V roce 1866 se budova stala součástí ČVUT. Dne 29. září 1935 byl kostel slavnostně zasvěcen sv. Cyrilu a Metodějovi a stal se sídlem pravoslavného biskupa Gorazda (občanským jménem Matěj Pavlík).

Za německé nacistické okupace se chrám sv. Cyrila a Metoděje významně zapsal do novodobých československých dějin. Byl dějištěm posledního odporu skupiny příslušníků československého zahraničního odboje, kteří se podíleli na realizaci atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Po dokončení operace Anthropoid 27. května 1942, ve spolupráci s domácím nekomunistickým odbojem poskytl Jan Sonnevend a jeho pravoslavný farář ThDr. Vladimír Petřek sedmi československým parašutistům úkryt v kryptě pod chrámem. Byli to tito vojáci, hrdinové: Adolf Opálka, Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc.

Friedrich Bernard Werner byl též autorem předloh pro obsáhlý cyklus mědirytin z roku 1740, které vyryl I. G. Ringle a vydal Martin Engelbrecht. Tato série obsahuje mnoho vedut novoměstských kostelů, klášterů a paláců. Je tu kostel sv. Karla Boromejského, kostel a klášter sv. Kateřiny, klášter voršilek, Ústav šlechtičen a Faustův dům na Karlově náměstí, kostel a klášter sv. Josefa na Josefském náměstí (dnes náměstí Republiky), klášter alžbětinek Na slupi a Šporkovský palác v Hybernské ulici.

Klášter sester voršilek v Praze

okolo 1740, originální oceloryt, rozměry listu 23 x 37 cm. Podle kresby od F.B.Wernera vyryl I.G.Ringle. Značené dole: 'F. B. Werner delin.' 'Cum Priv: Sac. Coes. Mai.' 'I. G. Ringle fecit.' 'Mart. Engelbrecht excud. A.V.' 'Lith. Vetters' Titul pod obrázkem: 'Prospectus Coenobii Monialium Ursulinarum ... - Prospect des Ursulinerin Closters auf dem Graben der Königl. Neu Stadt Prag“, vydal Engelbrecht v Augsburgu.
A. Marsch, Friedr. Bernh. Werner, Seite 288 ff und Abb. Nr. 398

Praha Karlín

1836, originální litografie, rozměry listu 21 x 26 cm, Karlín. Podle kresby od Wacha litografoval Vetters. Značené vlevo dole: 'Gez. Wach' Vpravo dole: 'Lith. Vetters' Titul pod obrázkem: 'Prag, in der Vorstadt Carolinenthal / C. Hennings Steindrucks' Nahoře: 'Am 16. August'
Denkbuch über Anwesenheit Ihrer K.K. Majestäten Franz der Ersten und Caroline auguste in Böhmen im Jahre 1833 , vyšlo v Praze 1836 . vytiskl Henning

list ze souboru dokumetujícího návštěvu císaře Františka I. a jeho ženy Caroliny Augusty v Čechách (1833) většina lokalit byla vyzdobena ( osvětlena ) oslavnými nápisy a slavobránami. Carolinenthal je původní německý název dnešního Karlína. Byl zvolen na počest manželky císaře Františka I. Caroliny Augusty. Tento název se však obtížně vyslovoval, takže došlo k jeho zkomolení na Karlín.

Valdštejnský palác v Praze ('Sala terrena')

1842, originální oceloryt, rozměry listu 14,5 x 22 cm, pohled na Salu terrenu z Valdštejnské zahrady. Ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwig Lange. Značené vlevo dole: 'Gez. v. Ludwig Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Wallenstein Halle in Prag' / 'Druck u. Verlag v. G.G. Lange in Darmstadt' 1842
Original-Ansichten der Historisch Merkwindigsten Stadte en Deutschland, Darmstadt, 1842

Pražský hrad. 'Die K. Residenz in Prag' s kolorací

okolo 1842, originální kolorovaný oceloryt, rozměry listu 15 x 24 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwiga Langeho. Značené vlevo dole: 'Gez. v. L. Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Die K. Residenz in Prag' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....

Staroměstské náměstí s kolorací

cca 1840, Staroměstské náměstí - 'In Prag der Grosse Ring'. Rozměry listu 23x15 cm, originální kolorovaný oceloryt podle C. Reissovy kresby ryl J. Poppel. Značené vlevo dole: 'C. Reiss del.' Vpravo dole: 'Poppel sc.' Uprostřed: ' In Prag der Grosse Ring' Vydal Bibliografický Institut v Hildburghausenu. Značené vlevo pod nadpisem: 'Aus d. Kunstanst d. Bibl. in Hildbh.' Vpravo: 'Eigenthum der Verleger'.

Katedrála svatého Víta na Hradčanech

druhá polovina 19. století, originální akvarel, tuš na papíře, rozměry listu 17 x 21 cm, Dolu uprostřed napsané rukou: 'Katedrale St. Veit auf dem Hradschin zu Prag'

Staroměstká mostecká věž

druhá polovina 19. století, originální akvarel, tuš na papíře, rozměry listu 17 x 21 cm

Staroměstská mostecká věž je považována za jednu z nejkrásnějších gotických staveb v Evropě. Nachází se v Praze 1 na Starém Městě na Křižovnickém náměstí při pravobřežním vstupu na Karlův most na královské cestě.

Jedná se o gotickou věž postavenou společně s mostem Petrem Parléřem. Věž byla zbudována nejen jako fortifikace, ale zároveň představuje i typ reprezentačního vítězného oblouku. Karel IV. totiž stanovil trasu korunovačních průvodů svých následovníků, která vedla přes nový gotický most.

Ústav slepců na Klárově

cca 1844, originální litografie, rozměry listu 12 x 19 cm, litografie od Josepha Farka podle kresby od Františka Kolláře (Kollarze). Značené vlevo dole: 'Kollařz gez.' uprostřed: 'Jos. Fark grav' Vpravo dole: 'C. W. Medau & Co. Prag ' Titul pod obrázkem: 'Das Institutsgebäude für erwachsene Blinde in Prag.' Publikoval v 24. svazku série „Erinnerungen an merkwürdige Gegenstände und Begebenheiten, …“ vydavatel Carl Wilhelm Medau v Praze.

Ústav založil v roce 1832 známý lidumil Alois Klar, původně v malém domku na Velkopřevorském náměstí pro čtyři chovance. V díle po jeho smrti pokračovali i další členové rodiny, syn Paul Alois a později vnuk Rudolf Maria. Právě Paul Alois Klar má největší zásluhu na vybudování objektu čp. 131 na Klárově v místech, kde se v té době říkalo Pod Bruskou.

Projekt na dvoupatrovou pozdně empírovou budovu vypracoval arch. Vincenc Kulhánek. Stavba byla realizovaná v letech 1836-1844. Základní kámen ke stavbě ústavní kaple položen 18. září 1836 a její plány vypracoval arch. Josef Ondřej Kranner.

Věž umístěná na střeše nad středním rizalitem průčelí budovy, je čtyřboká, s věžními hodinami. Nad nimi je ochoz s podvojnými sdruženými okénky, kterými je vidět zvon. Střecha věže je polygonální s hrotem a makovicí.

Pod věží, v tympanonu hlavního průčelí, je výrazný reliéf od sochaře Josefa Maxe. Znázorňuje biblický výjev, kdy Tobiáš natírá svému slepému otci oči zázračnou mastí z rybích jater, kterou připravil archanděl Rafael, a tím mu vrací zrak.

Letohrádek ve Stromovce s kolorací

cca 1842, originální oceloryt, rozměry listu 15 x 23 cm, ryl L. Thümling podle kresby od C. Würbse. Značené vlevo dole: 'Gez. v. C. Würbs bs.' Vpravo dole: 'Stahlst v. L. Thümling' Titul pod obrázkem: 'Das Lustschloss im Baugarten bei Prag/ Druck & Verlag v. G. G. Lange in Darmstadt.'

Krannerova kašna (Pomník Františka I.) s kolorací

1842, originální oceloryt, kolorovaný, rozměry listu 23 x 15 cm, ryl L. Oeder podle kresby od C. Würbse. Značené vlevo dole: 'C. Würbs delt.' Vpravo dole: 'L. Oeder sculpt.' Titul pod obrázkem: 'Das Franzens Monument auf dem quai in Prag / Druck&Verlag v. G. G. Lange in Darmstadt'
Pohled na Krannerovu kašnu neboli Pomník Františka I. či Hold českých stavů, novogotickou památku nacházející se v parku Národního probuzení na Smetanově nábřeží na Starém Městě v Praze. V pozadí Karlův most.

Chrám sv. Víta v Praze s kolorací

okolo 1842, 'Die St. Veitskirche in Prag'. Pův. oceloryt, kolorovaný, podle L. Langeho kresby ryl J. Poppel. Vyd. G. G. Lange v Darmstadtu., rozměry kresby 15,5x11,5 cm.
Značené vlevo dole: 'Gez. v. Ludwig Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Die St. Veitskirche in Prag' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....

Schwarzenberský palác s kolorací

1842, originální oceloryt, kolorovaný, rozměry listu 13 x 22 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwig Lange. Značené vlevo dole: 'Gez. v. Ludwig Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: ''DAS FUERST SCHWARZENBERGISCHE PALAIS IN PRAG' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'
z díla: Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....

Místodržitelská kancelář v Ludvíkově křídle na Pražském hradě s kolorací

okolo 1842, originální kolorovaný oceloryt, rozměry listu 15 x 23 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwiga Langeho. Značené vlevo dole: 'Gez. v. L. Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Die Landtagsstube in Prag' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'

Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....

Oceloryt zachycuje místodržitelskou kancelář v jižní části Starého královského paláce na Pražském hradě, kde se odehrála 23. května 1618 pražská defenestrace. Při této události čeští stavové vyhodili z oken Pražského hradu nenáviděných královských místodržících Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka, Jaroslava Bořitu z Martinic a jejich sekretáře Filipa Fabriciusa. Tím začalo české stavovské povstání, které představovalo akt odporu českých nekatolických stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu - Majestát na náboženskou svobodu (německy Majestätsbrief, obvykle známý jako Rudolfův majestát) byla listina vydaná 9. července 1609 císařem Rudolfem II. Po jeho smrti s nástupem krále Matyáše se ale nedodržuje důsledně.

Defenestrací začíná také třicetiletá válka.

Katedrála Sv. Víta v Praze

cca 1724, originální mědiryt, rozměry listu 17 x 22 cm, rytec Jacques Harrewijn. Značené vpravo dole: 'Harrewijn Sculp.' Titul nahoru: 'L´eglise Metropolitaine de Prague dediée a Saint Vit'. Z knihy 'Histoire Ecclesiastique d'Allemagne', vydal Foppens, Brüssel.

Thunovský palác

cca 1740, originální mědiryt, rozměry listu 23,5 x 37,5 cm, podle kresby od Friedricha Wernera. Značené vlevo dole: 'Fried. Bernh. Werner delin.' 'C.P.S.C. Mai' Vpravo dole: 'Mart. Engelbrecht exc. A.V.' Titul pod obrázkem vlevo: 'Prospectus Palatii Comitis de Thun Praga in urbe parva.' Titul pod obrázkem vpravo: ' Prospect Hoch Gräffl. Thunischen Hauß zu Prag auf der Kleinen Seiten.' Vydal M. Engelbrecht, Augsburg.

Stromovka 'Das Lustschloss im Baugarten' Praha

cca 1840, originální litografie, rozměry listu 18 x 25 cm, Litografoval J. Riedel. Značené vlevo dole: 'Lith J. Riedel' Vpravo dole: 'Druck v. J. Braunsdorf , Drsd' Titul pod obrázkem: 'Das Lustschloss im Baugarten' 'Naturzeichnung und Verlag von E. Muller in Dresden'

Biskupská věž v Praze

1850, kolorovaná litografie, rozměry listu 24 x 17 cm, litografie Carl Johannes Reichel podle kresby od Carla Brantla. Značené vlevo dole: 'C. W. Medau & Co in Prag' Vpravo dole: 'aufgenommen v. Carl Brantl' Uprostřed: Joh. Reichel lith. Titul pod obrázkem: 'Der Bischofsthurm in Prag'
Vytiskl C. W. Medau, vyšlo jako součást článku v Erinnerungen, Roč. 30, 1850, s. 202-204, autor Carl Brantl: Der Bischofsthurm in Prag : Mit einer lithographischen Abbildung /
Dějiny a popis Biskupské věže v Mostecké ulici na Malé Straně v Praze ve dvoře domu u Tří zlatých zvonků, kde prý byl po 5 let vězněn Jan Nepomucký.

Pohled na Hradčany

1832, originální mědiryt, rozměry listu 18 x 24 cm, ryl Fried Geissler podle kresby od A. Manese. Značené vlevo dole: 'Anton Manes nach der Natur gezeichnet'. Vpravo dole: 'Fried Geissler sculp.' Titul pod obrázkem: 'Ansicht der Morgenseite des Hradschins' Z knihy Schottky, J.M. : Prag, wie es war und wie es ist, nach Aktenstücken und den besten Quellenschriften geschildert, 1832.

Kostel Matky Boží před Týnem

1845, původní litografie. Texty k obrázku: Pohled na hlavní farní chrám w Tejně w Praze, Ansicht Der Hauptpfarrkirche Am Thein Zu Prag. Vista della capitale Chiesa Parrocchiale presso il Thein a Praga. A Teine fo egyhaz Pragaban. Rozměry listu 26,5x19,5 cm. Vydal R. Buerger & J. Poppel v Praze.

Johann Friedrich Gabriel Poppel (1807, Norimberk – 1882, Ammerland u Starnberského jezera)

byl německý rytec, mědirytec, ocelorytec, malíř a nakladatel. K jeho významným pracím patří ilustrace (ocelorytiny) pro alba německých a českých měst s texty Ludwiga Langeho, vydané v Darmstadtu (1842).

Pražský hrad z dolní části Jeleního příkopu.

cca 1835, originální oceloryt, rozměry listu 22 x 32 cm, vyryl H. Winkles dle kresby V. Morstadt. Značené vlevo dole: 'V. Morstadt del.' Vpravo dole: 'H. Winkles scp, Verlag von K. André' Titul pod obrázkem: 'Der untere Hirschgraben', vydal Borrosch & André, Praha.

Chrám sv. Víta od Míčovny

cca 1845, originální oceloryt, rozměry listu 16 x 21,5 cm, vyryl H. Winkles dle kresby V. Morstadt. Značené vlevo dole: 'V. Morstadt del.' Vpravo dole: 'H. Winkles sculp, Verlag von K.André' Titul pod obrázkem: 'Domkirche von St. Veit' Mitternacht-Seite, vydal Borrosch & André, Praha.

Plán Karlova mostu v Praze (Grund Riss der Mulden Brucke zu Prag)

cca 1735, originální mědiryt, Plán Karlova mostu v Praze (Grund Riss der Mulden Brucke zu Prag), rozměr listu 45,5 x 89 cm

Werner - Panoramatický pohled na Prahu

pozoruhodný velkoformátový pohled na Prahu, originální mědiryt, rozměr 62 x 131 cm s rámem, nakreslil Werner, publikoval Johann Friedrich Probst (dědic Jeremiah Wolffa), Augsburg, včetně 4 ozdobných erbů, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem


Dílo od Friedricha Bernharda Wernera (1690–1776) lokalizuje 76 míst v Praze. Werner se narodil ve Slezsku, svou ranou kariéru začal jako vojenský inženýr a kartograf, pracoval i v Praze. V roce 1718 začal vytvářet pozoruhodné pohledy na města, které ho přivedly do kontaktu s několika předními prodejci umění a vydavateli map v Augsburgu, zejména s dědici Jeremiase Wolffa (1663–1724), Johannem Fridrichem Probstem. Probst mu sponzoroval několik cest po Evropě, co Wernerovi umožnilo nakreslit pozoruhodné pohledy na evropská města. Jeho práce byla poprvé publikována několika partnery vydavatelství Wolff, především ale spolupracoval s Johannem Friedrichem Probstem (1719 nebo 1721-1781), a později jeho bratrem Georgem Balthasarem Probstem (1732-1801).

Pohled na Prahu s Petřína

1850, pohled na Prahu s Petřína, rozměr listu 36,5 x 82 cm, kolorovaný oceloryt, vyryl J. G. Lechleitner podle J. R. Rzechka.
Praha, Landes-Industrie-Comptoir ve Weimaru pro Mikuláše Lehmanna, c. 1850.

Kukátkový list Praha Malé náměstí

cca. 1780, originální kolorovaný mědiryt, vzácný kukátkový list, rozměr 54 x 64 cm s rámem, odborně restaurováno a konzervováno, nekyselá pasparta, rámováno pod muzeálním UV antireflexním sklem

autor předlohy: Jan Josef DIETZLER (1694-1744)
rytec: Johann Christoph NABHOLZ (1752-c.1796)
vydal: Academie Imperiale d Empire des Arts liberaux, Augsburg
AMP, Sbírka grafiky, sign. G 160

Již od poloviny 18. století se Praha dostala mezi města, jejichž veduty byly šířeny moderním a velmi oblíbeným mediem kukátkových pohledů - Kukátkový list (angl. perspective views, fr. vue d’optique nebo vue perspective, něm. Guckkastenbild nebo Guckkastenblatt) ručně kolorovaný mědiryt na jednolistu určeném k prohlížení ve speciálním optickém přístroji. Frekventovaným námětem byly perspektivně zobrazené části městské zástavby. Rytina včetně nadpisu musela být z projekčních důvodů stranově obrácena. Kontury střech anebo okna budov se kvůli pronikání světelného paprsku vystřihovaly. Jedno z center produkce těchto vedut se nacházelo v Augsburgu. Tamní nakladatelství Académie Impériale d’Empire des Arts libéraux tak vydávalo francouzským a německým textem opatřené dílčí pohledy na evropská i zámořská města a vedle například New Yorku či Quebecku zařadilo nejprve sérii čtyř pohledů na pražská veřejná prostranství, které podle Johanna Josepha Dietzlera vyryl Joseph Christoph Nabholz. Collection des Prospects z roku 1743 zahrnovala dva pohledy na Staroměstské náměstí, Malé náměstí a Karlovo náměstí.

Weibel - plán bitvy u Štěrbohol 6. května 1757 (Plan de la Bataille de Prague en Boheme livrée le 6 May 1757)

'Plan de la Bataille de Prague en Boheme livrée le 6. května 1757 '
1810, mědiryt, vyryl Weibel, rozměr listu 34 x 46 cm

Topografická mapa znázorňující postavení pruských bojovníků a pohybů jednotek v bitvě u Štěrbohol pruského krále Fridricha Velikého Pruska v rámci Sedmileté války. Z práce „Traité des grandes opérations militaires, et Histoire kritique de campagnes de la Révolution, par le général Baron de Jomini. Toto obléhání je označováno za nejničivější v pražských dějinách.

Barikády pod Staroměstkou věží

cca 1850, litografie, vydal Lith. Anst. v. L. Oeser i. Neusalza, rozměr listu: 14 x 21.5 cm.

Pražské červnové povstání (též Svatodušní bouře) bylo ozbrojeným střetem ve dnech 12.–17. června 1848 v Praze, kterým vyvrcholil revoluční proces v českých zemích. Povstání bylo spontánní nepřipravenou vzpourou, která byla potlačena císařským vojskem a zahynulo při ní asi 43 osob.

12. června byly pod Staroměstskou mosteckou věží postaveny barikády, most se stal znovu dějištěm bojů. Ne však nadlouho, již o šest dní později povstalci proti dobře vyzbrojenému císařskému vojsku kapitulují.

Steegmeyer - Karlův most Praha

cca 1820, mědiryt, rozměr listu 16.5 x 25 cm, originální mědiryt od Wildera podle Steegmeyera.

Heinrich Stegmeyer z Vídně se vzpomíná v Mühlfeldovém „memorabilii“ jako žák Vídeňské akademie výtvarných umění, který v roce 1797 získal druhou cenu v historické ruční kresbě a první cenu v roce 1798. Není pochyb o tom, že je to vídeňský malíř Heinrich Stegmaier, zmíněn Georg Kaspar Naglerem, německým historikem umění, v jeho práci. Stegmeyer vzkvétal kolem roku 1818 a jeho obrazy 'Ecce homo' a 'Mater Dolorosa' se nachází ve vídeňském kostelu sv. Jana Nepomuckého.

J. Hyrtl - Karlův most v Praze

1830, mědiryt, rytec J. Hyrtl, rozměr listu: 15 x 21 cm.

Jakob Hyrtl, narozen 23. listopadu 1789 Vídeň, † 15. října 1868 Vídeň 2, Mayergasse 15 (hřbitov sv. Marxe), rytec. Navštěvoval Akademii výtvarných umění (mědiryt u Josefa Fischera), finančně ho podporoval gróf Esterházy. Pracoval jako ilustrátor knih a grafik ve Vídni.

Samuel Prout - Radnice v Praze

1833, Z cyklu Faksimile skic nakreslené ve Flandrech a Německu, rozměr listu 52 x 36.5 cm, ručně kolorovaná litografie, nakreslil a vytiskl Samuel Prout ( britský tiskař, grafik, malíř a kreslič, 1783-1852).
Značeno autorem v tisku na kameni ve středu dolu 'S' a o nadpisem vpravo dole - 'Hotel de Ville Prague'.

Obléhání Prahy 1742

1743, rozměr listu 42,5 x 60,5 cm, kolorovaný mědiryt

'Carte des Expeditions de Guerre en Boheme III, Blat, dans la quelle le vois le plan de l´attaque de Prag 1742...'
Vydal Homann v roce 1743.

Okupace Prahy Francouzi, Bavory a Sasy (často označovaná jen jako francouzská okupace Prahy) proběhla v letech 1741–1742 v rámci válek o rakouské dědictví, resp. první slezské války. Válka o země Koruny české vyvrcholila 26. listopadu 1741 dobytím Prahy, hlavního města Českého království.

Od června 1742 obléhá Prahu rakouské vojsko, které vyhladovělé vstoupilo do Prahy 2. ledna 1743. Francouzi opustili Prahu těsně předtím, protože 25. (26.?) prosince 1742 byla uzavřena velkomyslná kapitulace o čtrnácti bodech. Čechy opustila též bavorská vojska, čímž také skončila vláda Karla III. (Karla Albrechta) jako českého protikrále a obnovila se vláda Marie Terezie. Tím prakticky skončila první slezská válka.

Hogenbergova veduta Prahy a Chebu

Originální mědiryt, cca. 1572, rozměry listu 41 x 52.5 cm.

Civitates Orbis Terrarum (Atlas měst světa) byl druhý nejstarší tištěný atlas v historii světové kartografie a první atlas zcela věnovaný topografickým pohledům. První svazek této sbírky vyšel v Kolíně nad Rýnem v roce 1572; následující v letech 1575, 1581, 1588 a 1598. Šestý a poslední svazek se objevil v roce 1617, těsně před rozsáhlou devastací způsobenou třicetiletou válkou.

Nádherná první ilustrace Prahy ukazuje královské město z jihovýchodu, v jeho přirozeném prostředí v údolí Vltavy hluboko mezi okolními kopci. Vlevo leží dominantní hradčanský hradní komplex z 9. / 10. století, pod nímž je Malá Strana, která je spojena se Starým Městem velkolepým Karlovým mostem a jeho mohutnými věžemi na každém konci. V samotném Starém Městě lze v blízkosti radnice rozeznat gotický kostel Týn. Nad Starým městem a pod Novým Městem leží Nové židovské město (Josefov).

Pohled [Egra Cheb] z pohledu z protějšího břehu řeky Ohře ukazuje dobře opevněné město s jeho dominujícím císařským palácem z 12. století a gotický kostel sv. Mikuláše a Alžběty.
Cheb byl původně postaven jako císařský palác císařem Barbarossa a v roce 1277 se stal císařským městem. Byly zde sjednány dvě důležité smlouvy: 'Chebská bula' (Fridrich II a Přemysl Otakar I) z roku 1213, která dávala římsko-katolické církvi záruky, že jmenování biskupů a opatů je záležitostí ryze církevní, do které světská moc panovníků nebude zasahovat a že naopak světská moc se bude zasazovat o potírání kacířství a v roku 1459 Chebská smlouva, která určovala hranici mezi Čechy a Saským kurfiřtstvím ... [Taschen, Braun a Hogenberg, s. 88.]

Plán pruského obléhání Prahy 1757 (Plan von der Belagerung und bloquade der Stadt Prag 1757)

1757, částečně kolorovaná mědirytina, rozměr listu 25 x 39 cm, znázorňuje obléhání Prahy pruským vojskem od 6. května do 20. června 1757, které následovalo po porážce rakouské armády v bitvě u Štěrbohol v rámci Sedmileté války. Je označováno za nejničivější obléhání v pražských dějinách. Například po ukončení obléhání se odhadovalo, že jenom na katedrálu svatého Víta bylo vystřeleno 22 000 pum, kulí a kartáčů. V samotném chrámu bylo nalezeno 770 kulí.

Vydané ve vydavatelství Nürnberg Raspischen Handlung (Johann Ambrosius Siebmacher - německý malíř erbů, mědirytec, grafik a vydavatel).

Švédské obléhání Prahy 1648 (Grundtriß der Prager Stätte)

1652, mědiryt, rozměr listu: 33 x 39 cm
z díla: Theatrum Europaeum, díl, 6., 1652
vydal: M. Merian, Frakfurt , 1652
literatura: Nebehay Wagner 404
Obléhání Prahy Švédskou armádou roku 1648 pod velením generála Königsmarka v závěrečné fázi Třicetileté války.

Švédské obležení Prahy bylo poslední střetnutí třicetileté války, které se odehrálo v roce 1648, když se švédská vojska operující v Čechách pokoušela obsadit Prahu. Švédské armádě generála Jana Kryštofa Königsmarcka se pomoci přeběhlého císařského důstojníka Arnošta z Ottowaldu podařilo obsadit Malou Stranu a Pražský hrad již 26. července. Na pravém břehu Vltavy se však obyvatelé Starého a Nového Města pražského připravovali na obranu a ve dnech 31. července až 1. listopadu úspěšně odolávali útokům švédských armád.

Švédové z Prahy odvezli většinu umělecké sbírky Rudolfa II. nevyčíslitelné hodnoty, jako například Codex Argenteus nebo Codex gigas („Ďáblova Bible“), stovky cenných obrazů italských a vlámských mistrů, soch apod. Část této kořisti zůstává dosud ve Švédsku, část se dostala (jako vlastnictví královny Kristýny I.) do sbírek Vatikánu, jenom několik rukopisů se vrátilo do Česka.
(Zdroj wikipedie)

Týnský chrám v Praze s kolorací

1841, 15 x 10.5 cm, kolorovaná ocelorytina, vyryl Schmidt dle kresby od L. Richtera, značeno vlevo dole L. Richter del. Vpravo dole E.C. Schmidt s.c. Dresden. Z díla: Karl Herlossohn: Wanderungen durch das Riesengebirge und die Grafschaft Glatz (Das malerische und romantische Deutschland, Bd. 6), 1841
vytiskl BREITKOPF UND HÄRTEL, LEIPZIG, vydal GEORG WIGAND.

J. R. Rzechka: Pohled na Prahu z Petřína

kolem 1850, oceloryt, rozměr listu cca 38 x 84 cm.
Pohled na Prahu z Petrina, Panorama von Prag vom Laurentiusberge aus gesehen. Autor předlohy: J. R. Rzechka; rytec: J. G. Lechleitner; vydal: Prag, Landes-Industrie-Comptoir in Weimar für Lehmann.

J.J. Dietzler: Praha, Malé náměstí

J.J. Dietzler: Prospect des sogenandten Kleinen Ringl in der königl Stadt Prag ...Pražská korunovace Marie Terezie českou královnou roku 1743
mědiryt
rytec: Johann Andréas PFEFFEL (1674-1748)
rozměr listu: 38x65 cm
z díla: Ramhoffsky J.H. : Drei Beschreibungen
literatura: Nebehay - Wagner 529

J.J. Dietzler: Křižovnické náměstí, Praha

J.J.Dietzler: Korunovační pochod Marie Terezie v Praze, Prospect des Blakes. . ., rozměry listu: 36 x 73.5 cm
Vydavatel: Carl Franz Rosenmuller, Prague, 1743

Panorama Prahy z Schönbornské zahrady.

Autor předlohy: Morstadt, Vincenc
Rytec: Fridrich Geißler

Vydavatel: Borrosch & André

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 1835

Panorama Prahy z Schönbornské zahrady.
'Panorama von Prag, aufgenommen im Gloriet des Gräflich Schönborn'schen Gartens am Laurenzberg'. Původní předleptaný oceloryt. Podle V. Morstadtovy kresby ryl Friedrich Geissler. Z 'Prag im neunzehnten Jahrhunderte', Borrosch & André, 1835. S něm. titulem pod obrázkem a figurami v popředí. Rozměry obrázku: 13 x 71,5 cm.

E. Bužgová-Rambousková: Vincenc Morstadt. Popisný seznam grafického díla - č. soup. 101.

První písemná zmínka o Praze z 10. století (965) od cestovatele Ibrahim ibn Jakub.

Pohled na Prahu od Václava Hollara