Pragensie
(1450 - 1900)
Milí přátelé umění,
když jsem v roce 1991 po rozdělení Československa přijel do Prahy, kromě budování své IT firmy, která jako první dovážela počítače Apple do Československa, jsem objevil i svět umění. Teď si už s úsměvem vzpomínám na první aukce, na kterých jsem dražil především slovenskou modernu, která byla tehdy těžištěm mé sbírky. Zaujal mě však i český kubizmus, práce Čapka, Filly, Gutfreunda, Špály, Kubišty, Toyen, fotografie Františka Drtikola a v neposlední řadě práce na papíře Františka Kupky.
Jak čas plynul, sbírka se rychle rozrůstala. Zdi bytu začaly být malé, šuplíky a knihovny přeplněné. Po dlouhém přemýšlení a uvažování jsme se spolu s manželkou rozhodli, že některá díla z naší sbírky, která jsme nakoupili v 90 – tých letech, nabídneme k prodeji, aby udělala radost novým majitelům.
Začaly tak vznikat webové stránky autorů, kteří jsou v sbírce nejvíc zastoupeni. Díla autorů jsou řazena na časové ose postupně jak byla vytvořena. Zároveň jsme do ní zakomponovali události, které autora v daném čase ovlivnily nebo které jsou důležité pro pochopení souvislostí, případně pro informace o zhodnocení investice do umění.
Přejeme hezké čtení! A třeba vám umění vstoupí do života tak jako nám…
Vieroslava a Pavel Kneppovi
Mecenášské a jiné aktivity:
- 1998 – Matej Krén a Sloup vědění nebo Idiom v Městské knihovně na Mariánském náměstí v Praze
- 1998 – kniha TONO STANO 1986 Praha 1996, vydal PosAm Praha s r.o.
- 2000 – David Černý a jeho miminka na Žižkovské věži
- od 1995 - Ivan Mečl (DIVUS), časopis Umělec
- 2019 rozhovor pro ArtyčokTV
Kolektoři
- od 2019 - Podpora projektu Nová Perla – Kyjov, proměna staré továrny Roberta Solomona na galerii, divadlo a kino, nakladatelství, tiskárnu a grafické studio, ateliéry, byty, umělecké a řemeslné dílny, kavárnu, knihovnu a knihkupectví s parkem a zahradou.
Nová Perla
Všechna prezentovaná díla pocházejí z naší soukromé sbírky. Prohlídnout si je můžete dle domluvy například v naší pražské kanceláři na Praze 5 nebo dle domluvy. Poradíme Vám při výběru a k zakoupenému dílu vystavíme certifikát o jeho pravosti.
Pavel a Vieroslava Kneppovi
Mobil: +420 602 224 989
www.investinart.biz
www.investinart.biz
investinart@investinart.biz
kolem roku 1745, originální mědirytina, rozměry s rámem 40x50 cm
Okupace Prahy Francouzi, Bavory a Sasy (často označovaná jen jako francouzská okupace Prahy) proběhla v letech 1741–1742 v rámci válek o rakouské dědictví.
Pozoruhodný velkoformátový pohled na Karlův most, mědiryt, rozměr listu 42 x 113,5 cm, nakreslil Werner
Fridrich Bernhard Werner (1690–1776) se narodil ve Slezsku, svou ranou kariéru začal jako vojenský inženýr a kartograf, pracoval i v Praze. V roce 1718 začal vytvářet pozoruhodné pohledy na města, které ho přivedly do kontaktu s několika předními prodejci umění a vydavateli map v Augsburgu, zejména s dědici Jeremiase Wolffa (1663–1724), Johannem Fridrichem Probstem. Probst mu sponzoroval několik cest po Evropě, co Wernerovi umožnilo nakreslit pozoruhodné pohledy na evropská města. Jeho práce byla poprvé publikována několika partnery vydavatelství Wolff, především ale spolupracoval s Johannem Friedrichem Probstem (1719 nebo 1721-1781), a později jeho bratrem Georgem Balthasarem Probstem (1732-1801).
1723, originální mědiryt a lept, rozměry 44x58 cm, anonym podle Konrada Adolpha von Albrecht, Alegorický list s českými korunovačními klenoty - svatováclavská koruna, žezlo, říšské jablko, prsten a pektorální křížek, spočívající na podušce umístěné na vyvýšeném kamenném podstavci , dále českým lvem, moravskou a slezskou orlicí a dvěma medailemi, včetně jedné k pražské korunovaci Karla VI roku 1723.
List se nachází ve sbírkách Národní knihovny ČR. Je to jedna ze tří obrazových alegorií vydaných k pražské korunovaci Karla VI.
1607, originální mědiryt a lept, rozměry 56.4x61 cm, autorem je Aegilius Sadeler.
List se nachází ve sbírkách NG Praha .
Autor grafiku věnoval Kryštofu Popelu z Lobkovic – významnému představiteli rudolfínského dvora. Sadeler zachytil prostor z pohledu od západní stěny směrem ke vstupu na oratoř kapitulního kostela Všech svatých. Zobrazeno bylo všech pět klenebních polí členících sál. Volné horní rohy grafiky vyplnil rámovanými cvikly, do jejichž středů umístil kolčí štíty se znakem království českého nalevo a lobkovickým erbem napravo. Sadelerovo zobrazení Vladislavského sálu patří k nejpozoruhodnějším perspektivním studiím vzniklým na našem území. Přesnost s jakou autor přistoupil ke ztvárnění hloubky prostoru, poukazuje na bedlivé studium perspektivních teorií. Je proto pochopitelné, že se rytina stala inspiračním zdrojem pozdějším zobrazením a byla kopírována řadou umělců. (Zdroj: ng Praha)
1627, originální mědiryt, rozměry listu 27 x 31 cm. Autorem je Nicolaus Bellus. Vydal J. T. Schönwetter ve Frankfurtu nad Mohanem.
1627, originální mědiryt, rozměry listu 27 x 32 cm. Autorem je Bellus, Nicolaus. Vyd. J. T. Schönwetter ve Frankfurtu nad Mohanem
1635, originální mědiryt, rozměry 24.5x70 cm, autorem a vydavatelem je Matthäus Merian, Frankfurt am Main.
Pohled na Prahu se sedmi erby (Hradčany, Malá Strana, Římská říše, České království, Staré Město, Nové Město a Vyšehrad)
1650, originální mědirytina, rozměry 20x60 cm, podle K. Škréty,
autorem a vydavatelem je Matthäus Merian.
Pohled na Prahu z dnešních Vinohrad.
1652, Obležení Prahy Švédy 1648 podle kresby K. Škréty
Matthäus Merian
1626, originální mědiryt, rozměry 42x53 cm. Autorem je anglický historik a kartograf John Speed
Vyd. R. Chiswell & T. Bassett, Londýn, 1676.
Nad mapou se nachází zobrazení 5 českých měst - Čáslav, Chomutov, Praha, Polná, Slaný, Louny plus Hradčany, po stranách jsou postavy různých stavů v dobových krojích.
Kolem 1780, kolorovaný mědiryt, vzácný kukátkový list, Ansicht des Altstädter Rathauses in Prag (Staroměstské náměstí), rozměry 33 x 46 cm, vydavatel Kaiserlich Franziskische Akademie ( Académie Impériale d’Empire des Arts liberaux) in Augsburg, Josef Carmine.
Již v polovině 18. století se Praha počítala mezi města jehož veduty se šířily nejen tisky (lepty a mědirytiny), ale i tehdy novodobým způsobem pomocí kukátkových pohledů. Jedno z center výroby těchto pohledů bylo umístěno v Augsburgu. Místní nakladatelství Académie Impériale d’Empire des Arts libéraux vydalo dílčí pohledy na evropská a zámořská města doplněné textem ve francouzštině, italštině a v němčině. Vedle obrázků New Yorku a z Quebecu vydalo i sérii čtyř obrázků veřejných prostor Prahy (které podle vzoru Jana Josefa Dietzlera vyryl Josef Christoph Nabholz).
Kolem roku 1780 se objevila šestidílná série podle vzoru Josefa Carmina s názvem Prospect de Prague.
1636, originální ručně kolorovaný mědiryt, rozměr listu 49,5 x 58 cm. Autor mědirytu a vydavatel: Jan Jansson. Titul: 'Albis Fluvius Germaniae celebris A Fontiubus Ad Ostia, Cum Fluminibus ab utroque latere in illum fluenibus descriptus'. Vydáno v Amsterdamu. Zahrnuje dvě kartuše a růžici kompasu. Široké okraje. Francouzský text na rubu. Pravděpodobně z atlasu: 'Newer Atlas, Das ist Weltbeschreibung/ Und Volkommene Abbildung Aller unterschiedlichen Königreiche/ Länder und Provinzen'
Jan Janssonius (také známý jako Johann nebo Jan Jansson nebo Janszoon) (1588-1664) byl uznávaným geografem a vydavatelem sedmnáctého století, kdy v Evropě dominovalo vydávání map v Nizozemsku. Jan, který se narodil v Arnhemu, byl obchodu poprvé vystaven prostřednictvím svého otce, který byl také knihkupcem a vydavatelem. V roce 1612 se Jan oženil s dcerou Jodocuse Hondia, který byl také významným tvůrcem map a prodejcem. První Janssoniusovy mapy pocházejí z roku 1616.
Ve třicátých letech 19. století Janssonius pracoval se svým švagrem Henricusem Hondiem. Jejich nejúspěšnějším počinem bylo znovu vydat atlas Mercator-Hondius. Jodocus Hondius získal desky do atlasu Mercator, poprvé publikovaného v roce 1595, a přidal dalších 36 map. Poté, co Hondius zemřel v roce 1612, převzal publikaci Henricus; Janssonius vstoupil do podniku v roce 1633. Atlas Mercator byl přejmenován na Atlas Novus a poté na Atlas Major a rozšířil se postupně na jedenáct svazků (1639-1666). Janssonius je také dobře známý pro své množství anglických okresních map, publikovaných v roce 1646.
Janssonius zemřel v Amsterdamu v roce 1664. Jeho podnikání se ujal jeho zeť Johannes van Waesbergen. Nakonec bylo mnoho Janssoniových desek prodáno Gerardu Valckovi a Pieterovi Schenkovi, kteří přidali svá jména a mapy vydávali znovu.
okolo 1850, rozmer listu 27,5 x 65 cm, panoramatický pohled na Prahu. Ryl Rybička podle Morstadta. Vlevo dole: 'Gez. von Vin. Morstadt', vpravo dole: 'Gest. von Jos. Rybička' Uprostřed: 'Verlag von Franz Rziwnatz in Prag'. Titul: 'Prag. Kleinseite und Hradschin.'
Panoramatický pohled na Prahu při pohledu přes řeku Vltavu na východ, publikovaný v Praze. Vpravo je zobrazen Karlův most. Karlův most byl postaven v roku 1357 pod záštitou krále Karla IV. A dokončen počátkem 15. století. Most nahradil starý Juditin most z let 1158-1172, který byl těžce poškozen povodněmi v roce 1342. Původně se jmenoval Kamenný most nebo Pražský most, známý jako „Karlův most“ je od roku 1870.
Jako jediný prostředek překročení řeky Vltavy (Moldau) do roku 1841 byl Karlův most nejdůležitějším spojením mezi Pražským hradem a Starým Městem a přilehlými oblastmi a zajistil, aby se Praha stala důležitým centrem regionálního obchodu.
VINCENC MORSTADT ( 17.4.1802, Kolín - 19.2.1875, Praha ) byl český krajinář a vedutista. Narodil se v Kolíně v domě č.p. 76, 'U tří mouřenínů' , vedle Radnice. Většina jeho umělecké tvorby je spjata s Prahou, kam přišel ve svých jedenácti letech. Studoval na novoměstském piaristickém gymnáziu a na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V l. 1834-1850 působil u krajského soudu v Lokti, odkud pocházejí grafiky Lokte, K. Varů a okolí, např. Svatošských skal na Ohři. Pak působil u soudů v Trutnově a Hradci Králové, dožil v Praze, kde má desku v Tomášské ul. na Malé Straně. Udržoval styky s F. Palackým, V. V. Tomkem a jinými předními vlastenci. V ulicích Prahy skicoval ještě krátce před skonem. Od roku 1867 se věnoval pouze malířství.
okolo 1837, originální ručně kolorovaná litografie, rozměry listu 35 x 45 cm. Litografie Franze Wolfa na základě jeho vlastní kresby. List série: Journal Pittoresque. Půvabné reprezentace nejnovějších, nejpodivnějších událostí a jevů v životě ... Editoval Franz Wolf a Friedrich von Weissenbach ve Vídni, vytlačil Johann Höfelich. Značené vlevo dole: 'Gez. u. lith. v. F. Wolf' Vpravo dole: 'Gedr. bei Joh. Höfelich' Titul: 'Pirutschade J.J.M.M. Beym Volksfeste. welches am 14th Septbr 1836 ausser Prag beij dem Invaliden-Hause von den Heken Standen Bohmens veranstaltet wurde'
Katalogizované Nebehay I., Bibliographie altösterreichischer Ansichtwerke, Band III, Wolf Franz und Friedrich von Weissenbach, 849, Heft 17, č.68.
Nekolorovaná verze ve sbírkách The New York Public Library, inventární číslo 5365503.
Přesně před 181 lety zažívala Praha velkou slavnost. Ve třetím nejdůležitějším městě Rakouského císařství probíhala korunovace císaře Ferdinanda I. českým králem. V rámci korunovace Ferdinanda V. a jeho manželky Marie Anny české v září 1836 se konaly oslavy zahrňující plesy, představení a „lidovou oslavu“, která je v tomto tisku zobrazena, i když není pojmenována.
Ferdinand, který vešel do dějin s přízviskem Dobrotivý, byl tou dobou již korunován v Rakousku a přijal i korunovační klenoty maďarské. Stal se zároveň posledním českým králem se vším všudy, protože ani jeden z jeho dvou nástupců se již Svatováclavskou korunou korunovat nenechal.
Ferdinand se narodil jako nejstarší syn rakouského císaře Františka I. Habsburského, tudíž byl prvním v pořadí nástupnictví trůnu. Narodil se jako vážně nemocný a mnoho doktorů na císařském dvoře nevěřilo, že se chlapec vůbec dožije dospělosti. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty a křivicí.
Zažitá představa, že Ferdinandovi se říkalo Dobrotivý, protože byl slabomyslný vlivem dědičné degenerace, není pravdivá. Ferdinandovi rodiče – císař František a jeho choť Marie Tereza Neapolsko-Sicilská – byli bratranec a sestřenice, přesto se ale nedá hovořit o genetické degeneraci. Problémem bylo spíše to, že vzhledem k podlomenému zdraví mu nebylo do věku 10 let poskytováno žádné vzdělání. Později ale plynně hovořil několika jazyky včetně češtiny, zajímal se o přírodu a o hudbu, hrál na trubku a klavír.
okolo 1837, originální ručně kolorovaná litografie, rozměry listu 34 x 44 cm. Litografie Franze Wolfa na základě jeho vlastní kresby. List série: Journal Pittoresque. Půvabné reprezentace nejnovějších, nejpodivnějších událostí a jevů v životě ... Editoval Franz Wolf a Friedrich von Weissenbach ve Vídni, vytlačil Johann Höfelich. 18. číslo, 2. list. Značené vlevo dole: 'Gez. u. lith. v. F. Wolf' Vpravo dole: 'Gedr. bei Joh. Höfelich' Titul: 'Banket im Grossen Huldigungs Saale des Prager Schlosses - Kronungstage Sr. Maj. des Kaiser Ferdinand I. zum Konige von Bohmen am 7ten Sept 1836'
Nekolorovaná verze ve sbírkách Rakouské národní knihovny (Österreichische Nationalbibliothek) ve Vídni, inventární číslo 1948,0217.134.
Přesně před 181 lety zažívala Praha velkou slavnost. Ve třetím nejdůležitějším městě Rakouského císařství probíhala korunovace císaře Ferdinanda I. českým králem. Ferdinand, který vešel do dějin s přízviskem Dobrotivý, byl tou dobou již korunován v Rakousku a přijal i korunovační klenoty maďarské. Stal se zároveň posledním českým králem se vším všudy, protože ani jeden z jeho dvou nástupců se již Svatováclavskou korunou korunovat nenechal.
Ferdinand se narodil jako nejstarší syn rakouského císaře Františka I. Habsburského, tudíž byl prvním v pořadí nástupnictví trůnu. Narodil se jako vážně nemocný a mnoho doktorů na císařském dvoře nevěřilo, že se chlapec vůbec dožije dospělosti. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty a křivicí.
Zažitá představa, že Ferdinandovi se říkalo Dobrotivý, protože byl slabomyslný vlivem dědičné degenerace, není pravdivá. Ferdinandovi rodiče – císař František a jeho choť Marie Tereza Neapolsko-Sicilská – byli bratranec a sestřenice, přesto se ale nedá hovořit o genetické degeneraci. Problémem bylo spíše to, že vzhledem k podlomenému zdraví mu nebylo do věku 10 let poskytováno žádné vzdělání. Později ale plynně hovořil několika jazyky včetně češtiny, zajímal se o přírodu a o hudbu, hrál na trubku a klavír.
Hartmann Schedel: Nejstarší veduta Prahy z roku 1493, rozměr listu 42,5 x 60,5 cm, Nürnberg, Koberger, 1493, stará kolorace.
Vzácný starý barevný tisk pražské veduty Hartmanna Schedela z knihy Schedel's Liber Chronicum, možná nejvlivnější světská ilustrovaná kniha 15. století a jedno z nejvýznamnějších tištěných děl 15. století.
Schedelův pohled na Prahu je jedním z prvních pohledů na město a realisticky jedinou velkoformátovou ilustrací Prahy z 15. století, včetně Pražského hradu a katedrály svatého Víta, přičemž obě mají výhled na most přes řeku Vltavu.
Hartmann Schedel (1440 Norimberk − 1514 tamtéž) byl německý lékař, humanista a sběratel, autor Norimberské či Schedelovy kroniky z roku 1493, která vyšla v latinském i německém vydání a patří mezi nejkrásnější a nejcennější prvotisky. Na foliových stránkách latinského i německého vydání o rozměrech asi 420x305 mm je celkem 1809 dřevořezů, včetně mapy světa a Evropy a 29 dvoustránkových pohledů na města. Pocházejí z dílny Michaela Wolgemuta, u něhož se do roku 1490 učil také A. Dürer. Pohledy na všechna významnější německá a rakouská města (ale také např. na Prahu, Jeruzalém, Budín nebo Krakov) jsou často jejich nejstarší známá zobrazení. V některých exemplářích jsou obrázky ručně kolorovány.
Hartmann Schedel's Liber Chronicarum: Das Buch der Croniken und Geschichten (volně přeloženo jako World Chronicle, ale populárně označované jako Norimberská kronika podle místa jejího vydání), byla první světskou knihou, která obsahovala bohaté ilustrace dříve vyhrazených jenom pro Bible a jiná liturgická díla. Práce byla zamýšlena jako historie světa, od stvoření do roku 1493, se závěrečnou částí věnovanou očekávaným Last Days of the World. Je bezpochyby nejdůležitějším ilustrovaným sekulárním dílem 15. století a jeho význam se vyrovná raným tištěným vydáním Ptolemaiovy geografie a Perengrinatio Bernarda von Breydenbacha v Terram Sanctam, pokud jde o význam pro vývoj a šíření ilustrovaných knih v 15. století . Kniha, kterou vydal v Norimberku Anton Koberger, byla vytištěna v latině a o 5 měsíců později v němčině (přeložil George Alt) a měla obrovský obchodní úspěch. Zmenšená verze knihy byla vydána v roce 1497 v Augsburgu Johannem Schonspergerem.
Zatímco většina ilustrací v knize zobrazuje různé svaté, královské, šlechtické a duchovní z toho období, dílo je možná nejlépe známé pro velkoformátové pohledy na řadu hlavních evropských měst, včetně Říma, Benátek, Paříže, Vídeň, Florencie, Janov, Saltzburg, Crakow, Vratislav, Budapešť, Praha a velká města na Středním východě, včetně Jeruzaléma, Alexandrie, Konstantinopole, a také řada měst, která by se stala součástí Německé říše. Součástí díla byla také nádherná dvoustránková mapa světa, velká mapa Evropy a několik slavných ilustrací, včetně „Tanec smrti“, a scény ze Stvoření a posledního soudu.
Mapa Schedel's World je založena na Ptolemaiovi, vynechává Skandinávii, jižní Afriku a Dálný východ a zobrazuje Indický oceán jako vnitrozemský. Vyobrazení světa je obklopeno postavami Šema, Japheta a Hama a synů Noeho, kteří po potopě znovu osídlili Zemi. Vlevo, vytištěné ze samostatného bloku, jsou obrázky různých mýtických tvorů, založené na účtech klasických a raných středověkých cestovatelů, včetně „šestiramenného muže, pravděpodobně založeného na souboru hinduistických tanečníků tak zarovnaných, že se objeví přední postava mít více paží; muž se šesti prsty, kentaur, muž se čtyřmi očima z pobřežního kmene v Etiopii; muž se psí hlavou z pohoří Simien, Kyklop, jeden z těch mužů, jejichž hlavy jim rostou pod rameny, jeden z krivonohých mužů, kteří žijí v poušti a místo chůze se klouzají; podivný hermafrodit, muž jen s jednou obrovskou nohou (nejspíše nešťastný člověk trpící elefantiázou), muž s velkým spodkem (bezpochyby viděný v Africe), muž se zavěšenými ušima po pás a další děsivá a fantazijní stvoření světa mimo. “Mapa světa zahrnuje také velký ostrov u západního pobřeží Afriky, který může souviset s popisem cesty Martina Behaima do regionu, na kterou Schedel v textu odkazuje.
V roce 1552 prodal Schedelův vnuk Melchior Schedel asi 370 rukopisů a 600 tištěných děl z knihovny Hartmanna Schedela Johanovi Jakobovi Fuggerovi. Fugger později prodal svou knihovnu vévodovi Albertu V. Bavorskému v roce 1571. Tato knihovna, jedna z největších vytvořená jednotlivcem v 15. století, je nyní většinou zachována v Bayerische Staasbibliothek v Mnichově. Mezi přežívajícími částmi Schedelovy knihovny jsou záznamy o vydání díla, včetně Schedelovy smlouvy s Kobergerem na vydání díla a financování díla Sebalda Schreyera a Sebastiana Kammermeistera, jakož i smlouvy s Wohlgemutem a Pleydenwurffem pro původní umělecká díla a rytiny. Součástí sbírky jsou také původní rukopisné kopie díla v latině a němčině.
cca. 1572, Braun G. & Hogenberg F., pohled na Prahu a Cheb (Egra), rozmer listu 41 x 52.5 cm.
Civitates Orbis Terrarum (Atlas měst světa) byl druhý nejstarší tištěný atlas v historii světové kartografie a první atlas zcela věnovaný topografickým pohledům. První svazek této sbírky vyšel v Kolíně nad Rýnem v roce 1572; následující v letech 1575, 1581, 1588 a 1598. Šestý a poslední svazek se objevil v roce 1617, těsně před rozsáhlou devastací způsobenou třicetiletou válkou.
Nádherná první ilustrace Prahy ukazuje královské město z jihovýchodu, v jeho přirozeném prostředí v údolí Vltavy hluboko mezi okolními kopci. Vlevo leží dominantní hradčanský hradní komplex z 9. / 10. století, pod nímž je Malá Strana, která je spojena se Starým Městem velkolepým Karlovým mostem a jeho mohutnými věžemi na každém konci. V samotném Starém Městě lze v blízkosti radnice rozeznat gotický kostel Týn. Nad Starým městem a pod Novým Městem leží Nové židovské město (Josefov). Od druhé poloviny 14. století byla Praha za císaře Karla IV. a jeho syna Václava IV. hlavním městem Svaté říše římské. Pražská univerzita, založená v roce 1348, byla první německy mluvící univerzitou. Kolem 1600 měla Praha celkem 60 000 obyvatel, i když její různé okresy byly oficiálně sloučeny do jediné metropole až v roce 1784. ...
Pohled [Egra Cheb] z pohledu z protějšího břehu řeky Ohře ukazuje dobře opevněné město s jeho dominujícím císařským palácem z 12. století a gotický kostel sv. Mikuláše a Alžběty.
Cheb byl původně postaven jako císařský palác císařem Barbarossa a v roce 1277 se stal císařským městem. Byly zde sjednány dvě důležité smlouvy: 'Chebská bula' (Fridrich II a Přemysl Otakar I) z roku 1213, která dávala římsko-katolické církvi záruky, že jmenování biskupů a opatů je záležitostí ryze církevní, do které světská moc panovníků nebude zasahovat a že naopak světská moc se bude zasazovat o potírání kacířství a v roku 1459 Chebská smlouva, která určovala hranici mezi Čechy a Saským kurfiřtstvím ... [Taschen, Braun a Hogenberg, s. 88.]
1745, rozmer listu 61 x 51,5 cm, stará kolorace, vydal Christoph Riegel v Norimberku.
Nekolorovaná verze ve sbírkách Přírodovědecké fakulty UK v Praze , inventární číslo 1374964.
Nekolorovaná verze ve sbírkách Vratislavskej univerzity, Vroclav.
První stav bitevního plánu od Riegela a Pohled na obléhání Prahy v roce 1742. Unikátní plán Prahy, který ukazuje postavení rakouských vojáků při obléhání francouzské armády okupující město během války o rakouské dědictví (1740-8). Pod plánem je pohled na rakouský tábor, který bombarduje město. Plán ukazuje pozice vojsk útočící rakouské armády s pozicemi kavalérie, pěchoty, Maďarů, velitelství atd. Tento plán byl původně zveřejněn během obléhání, aniž by se zmínil o útěku: tento list má v pozdějších vydáních k názvu přidáno slovo „Verbesserter“ („vylepšeno“).
Obléhání Prahy v roce 1742
Francouzské síly okupující Prahu jako první pod velením vévody de Broglie byly v červnu 1742 obklíčeny velkou rakouskou armádou. Francouzská pomocná kolona přinutila Rakušany v září částečně ukončit obléhání, kdy de Broglie utekl z obklíčeného města , zanechajíc Francouzi pod vedením bavorského vévodu a maršála Belle-Isle. Když Rakušané obnovili obléhání, podmínky ve městě se staly poměrně obtížnými, ale Rakušané nedokázali udržet těsný kordon kolem města. 16. prosince Belle-Isle tajně vedl z města na desetidenní pochod do francouzského města Cheb 14 000 vojáků. V zimních podmínkách se Belle-Isle podařilo přelstit rakouské průzkumné strany, dokud se armáda nedostala na Šumavu o čtyři dny později.
Rakouské velení se o odchodu Francouzů nedozvědělo až do 18. prosince, ale věřilo, že úspěšně odřízli všechny únikové cesty, když Belle-Isle odvážně odvedl svou armádu ze silnice a do hor. Po obtížném přechodu, při kterém si počasí a nemoci vyžádaly značné stráty francouzské armády, dorazili vojáci 26. prosince do Chebu. 6000 mužů, většinou zraněných a nemocných, které Belle-Isle nechal v Praze pod velením plukovníka de Cheverta, odešli po kapitulaci postupně do 2.1. 1743 z Prahy a zároveň ten samý den vstoupila do vyhladovělé Prahy rakouská vojska.
1596, Cologne, rozmer listu 34 x 48 cm, stará kolorace.
Ve sbírkách Dánské královské knihovny (dánsky Det Kongelige Bibliotek), Kodaň.
Ve sbírkách Library of Congress, Washington.
Civitates Orbis Terrarum (Atlas měst světa) byl druhý nejstarší tištěný atlas v historii světové kartografie a první atlas zcela věnovaný topografickým pohledům. První svazek této sbírky vyšel v Kolíně nad Rýnem v roce 1572; následující v letech 1575, 1581, 1588 a 1598. Šestý a poslední svazek se objevil v roce 1617, těsně před rozsáhlou devastací způsobenou třicetiletou válkou.
Tato dvojice pohledů se objevila v 5. části práce Braun & Hogenberg, a je tedy vzácnější než první pohled na Prahu z této práce, která je spárována s pohledem na Eger. Ručně kolorovaná Hogenbergova leptaná rytina dle předlohy Jorise Hoefnagela. Francouzské popisky na rubu.
Tento pohled na město ze severu ukazuje vpravo Hradčany s Malou Stranou dole, odkud vede Karlův most do Starého Města. Malá Strana byla samostatné město v roce 1257, Staré město dostalo svou vlastní samostatnou listinu v roce 1230.
Vlevo, přímo nad ohybem Vltavy, je vidět gotický kostel Týn se dvěma věžemi. Nedaleko stojí radnice se slavnými pražskými hodinami - Pražský Orloj. Hodiny byly poprvé instalovány v jednoduché podobě v roce 1410, což z nich dělá třetí nejstarší astronomické hodiny na světě. Tato deska nabízí detailní pohled z jihu na dominující Hradčany. Nalevo jsou vidět široké schody, které dříve vedly od brány sv. Matouše k komplexu pevnosti. Nad jeho okolím uprostřed se tyčí katedrála sv. Víta. Jan Lucemburský položil základní kámen katedrály sv. Víta v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství v roce 1344 a jsou v ní hrobky Karla IV. a jeho syna Václava IV. Dále vpravo se nachází dvojvěžový románský kostel sv. Jiří, přímo spojený s klášterem sv. Jiří z poloviny 12. století. Zcela vpravo je Černá věž.
Georg Braun (1541-1622) se narodil a zemřel v Kolíně nad Rýnem. Působil primárně jako katolický kněz; strávil třicet sedm let jako kánon a děkan v kostele St. Maria ad Gradus v Kolíně nad Rýnem. Braun byl šéfredaktorem Civitates orbis terrarum, největší knihy pohledů na město, jaké kdy vyšly. Jeho úkolem bylo najímání umělců, získávání podkladů pro mapy a pohledy a psaní textu. V této roli mu byl nápomocen Abraham Ortelius. Braun žil do svých 80. let a byl jediným členem původního týmu, který byl svědkem vydání šestého svazku v roce 1617.
Frans Hogenberg (asi 1540 - asi 1590) byl vlámský a německý rytec a tvůrce map, který také maloval. Narodil se v Mechelenu jižně od Antverp, syn dřevorytce a leptače Nicolase Hogenberga. Spolu se svým otcem, bratrem (Remigius), strýcem a bratranci byl Frans jedním z členů prominentní umělecké rodiny v Nizozemsku.
V průběhu roku 1550 pracoval Frans v Antverpách se slavným mapařem Abrahamem Orteliem. Tam vyryl mapy pro Orteliův průkopnický první atlas, publikované v Antverpách v roce 1570, spolu s Johannesem van Deotecumem a Ambrosiem a Ferdinandem Arsenim. Je podezření, že vyryl také titulní stránku. Později Ortelius podpořil Hogenberga informacemi pro jiný projekt, Terárium Civitates Orbis (editoval Georg Braun, vyryl Hogenberg, publikováno v šesti svazcích, Kolín nad Rýnem, 1572-1617). Hogenberg vyryl většinu z 546 pohledů díla.
Je možné, že Frans strávil nějaký čas v Anglii na útěku před náboženským pronásledováním, ale do roku 1580 žil a pracoval v Kolíně nad Rýnem. To je město, kde zemřel kolem roku 1590. Kromě svých map je známý svými historickými alegoriemi a portréty. Jeho bratr Remigius se také proslavil jako rytec a zemřel zhruba ve stejné době jako jeho bratr.
okolo 1842, originální oceloryt, rozměry listu 15 x 23 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwiga Langeho. Značené vlevo dole: 'Gez. v. L. Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Die Landtagsstube in Prag' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
Katalogizované Nebehay/Wagner 1981-91, Kat.-Nr. 353/Bd 3, No. 9.
Ve sbírkách Moravské galerie v Brně, invetární číslo SDR_1024.
Ve sbírkách muzea Beethoven Haus v Bonnu , invetární číslo B 2081.
Oceloryt zachycuje místodržitelskou kancelář v jižní části Starého královského paláce na Pražském hradě, kde se odehrála 23. května 1618 pražská defenestrace. Při této události čeští stavové vyhodili z oken Pražského hradu nenáviděných královských místodržících Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka, Jaroslava Bořitu z Martinic a jejich sekretáře Filipa Fabriciusa. Tím začalo české stavovské povstání, které představovalo akt odporu českých nekatolických stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu - Majestát na náboženskou svobodu (německy Majestätsbrief, obvykle známý jako Rudolfův majestát) byla listina vydaná 9. července 1609 císařem Rudolfem II. Po jeho smrti s nástupem krále Matyáše se ale nedodržuje důsledně. Defenestrací začíná třicetiletá válka.
Johann Friedrich Gabriel Poppel (14. května 1807, Norimberk – 6. srpna 1882, Ammerland u Starnberského jezera) byl německý rytec, mědirytec, ocelorytec, malíř a nakladatel.
V roce 1833 se usadil v Karlsruhe, kde si otevřel první vydavatelství a oženil se se Sophií Franziskou roz. Albrechtovou, která mu roku 1834 porodila syna Christiana Friedricha Gustava. Od roku 1838 žil v Mnichově, s dlouhodobými přestávkami pro pracovní pobyty v Británii (1841 a 1845), s kratšími pobyty v Rakousku a v Čechách. Poppel se věnoval zejména městským vedutám v kresbě a ocelorytině. Vytvářel celá alba pohledů na významné stavby či města v Prusku, v Německu (např. Norimberk), Británii či Rakousku. Ilustroval vlastivědné či místopisné knihy jiných autorů (např. Ludwiga Langeho). Několika listy přispěl do alba pražských náměstí a budov, které vydával C. Würbs v tiskařském závodě A. Haase v Praze (1850).
1558, originálni dřevoryt. Monogrammist MS, rozměr listu 25,5 x 17 cm. Z díla Jan Hus a Hieronymus von Prag, Historia et monumenta (Norimberk: Johann vom Berg & Ulrich Neuber 1558).
Nahoře, typograficky napsané: 'Haec fuit effigies quondam venerabilis Hussi, / Dum sua pro Christo membra cremanda dedit.' Dále níže: 'In Icona Ioannis Hussij S. Martyris. // Albicolas niveo vincens candore volucres, / Salve Boioemis, Anser amande, tuis! / Te manet aeternum decus et memorabile nomen / Quod furor ac aetas tollere nulla potest. cornix, furtivis abdita pennis, / Candorem spurco vellicet ore tuum, / Nulla sed est Boemis nec erit honestantior ales, / Conferri viva quae tibi voce quaeat. / Grex avium vanis oblectat cantibus aures, / Tu mentes niveo pectore et ore. ' - Latinské verše byly zahrnuty do úplného vydání Matthiase Flaciuse Illyricuse a pravděpodobně pocházejí od Martina Luthera.
V zbierkach British Museum v Londýně, registrační číslo 1877,1013.1021.
Monogrammist MS (1530 Wittenberg - 1572 Norimberk) byl německý kreslíř, specializoval se na dřevoryty. Ze začátku pracoval ve Wittenbergu, kde ryl dřevoryty - ilustrace do lutherových knih. Potom asi kolem 1564 odjel do Norimberku, kde pracoval pro místní vydavatelství.
Jan Hus (1372 Husinec / Čechy - 1415 Kostnice), také Johannes Huss, byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky – reformátory Luthera, Bezu, Kalvína a Zwingliho. Hus byl upálen v Kostnici 6. července 1415, kdy se konalo XV. zasedání sněmu i k případu mistra Jana Husa.
Nicméně kostnický koncil byl svolán na tlak Zikmunda Lucemburského a jeho cílem bylo hlavně řešit papežské schizma (existence tří papežů, kdy každý z nich tvrdil, že je jediný pravý) a ne učení Jana Husa . Po čtyřech letech jednání koncilu se to povedlo a tři papežové abdikovali/byli sesazení a byl zvolen papež nový. Zikmund jako císař Svaté říše římské chtěl tímto sjednotit křesťanské země k boji proti Osmanské říši.
Jan Hus nepadl za oběť zkaženosti papeženců ani proradnosti císaře Zikmunda Lucemburského. „Navzdory zažitým mýtům šířeným už od dob národního obrození se český reformátor nedostal do sporu s Kostnickým koncilem kvůli odpustkům a boji s amorálností duchovních. Tyto body byly v souladu s jeho postoji vyřešeny ještě před jeho příjezdem. Problém byl s jeho přihlášením se k Viklefovu (Wycliff) popírání církevního učení o transsubstancianci, tedy eucharistické proměně vína a chleba v Kristovu krev a tělo.
Eucharistie (řec. díkuvzdání) je jedna ze základních součástí křesťanského kultu. Připomíná se při ní Poslední večeře Ježíše Krista. Křesťané věří, že chléb a víno mají po proměnění podstatu Těla a Krve Kristovy, které potom přijímají (zůstává však vzhled chleba a vína). Pojmem eucharistie se také označuje tento chléb a víno proměněné v tělo a krev Kristovu.
kolem 1842, originální oceloryt, rozměry listu 15 x 24 cm, ryl J. Poppel podle kresby od C. Würbse. Značené vlevo dole: 'Gez. v. C. Würbs' Vpravo dole: 'Stahlst v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Der Altstädter Thor Thurm in Prag/ Druck & Verlag v. G. G. Lange in Darmstadt.'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel...., 1842, Darmstadt.
Kolorovaná verze díla se nachází ve zbírkách British museum v Londýně pod registračním číslem 1948,0217.133.
Carl Würbs (1807, Praha - 1876, Praha)
byl český kreslíř, malíř, litograf a pedagog. Od roku 1823 studoval na pražské Akademii u Josefa Berglera a Františka Kristiana Waldherra a později soukromě v ateliérech Karla Funka a Hanse Henische.
Po absolvování Akademie se živil jako rytec a litograf a přispíval výtvarnými kritikami do časopisu Bohemie. Roku 1835 byl jedním ze zakládajících členů Krasoumné jednoty. Po studiích působil jako kreslíř vedut pro litografický závod Haase a Karla Henniga a roku 1842 ilustroval publikaci o českých hradech a zámcích Bilder aus Böhmens Vorzeit A. Gerleho, která mu zajistila další zakázky. Spolupracoval s některými vynikajícími rytci, jako byli E.Höfer, Johann Poppel, E.Willmann nebo Josef Rybička a s vedutisty Vilémem Kandlerem a Vincencem Morstadtem. Později se věnoval malbě krajin.
Roku 1858 byl jmenován inspektorem Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Byl učitelem rytectví na c.k. Královském stavovském polytechnickém institutu a v letech 1869–1871 učil perspektivu na pražské Akademii. Roku 1873 pracoval ve službách hraběte Thuna v Děčíně jako odhadce cen obrazů a rytin. Zemřel bez potomků jako starý mládenec ve věku 69 let v Praze.
Johann Friedrich Gabriel Poppel (1807, Norimberk – 1882, Ammerland u Starnberského jezera)
byl německý rytec, mědirytec, ocelorytec, malíř a nakladatel. K jeho významným pracím patří ilustrace (ocelorytiny) pro alba německých a českých měst s texty Ludwiga Langeho, vydané v Darmstadtu (1842).
kolem 1842, originální oceloryt, rozměry listu 24 x 16.5 cm, ryl J. Poppel podle kresby od C. Würbse. Značené vlevo dole: 'Gez. v. C. Würbs' Vpravo dole: 'Stahlst v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Die St. Nicolauskirche in Prag/ Druck & Verlag v. G. G. Lange in Darmstadt.'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel...., 1842, Darmstadt.
Kolorovaná verze díla se nachází ve zbírkách British museum v Londýně pod registračním číslem 1948,0217.129.
Carl Würbs (1807, Praha - 1876, Praha)
byl český kreslíř, malíř, litograf a pedagog. Od roku 1823 studoval na pražské Akademii u Josefa Berglera a Františka Kristiana Waldherra a později soukromě v ateliérech Karla Funka a Hanse Henische.
Po absolvování Akademie se živil jako rytec a litograf a přispíval výtvarnými kritikami do časopisu Bohemie. Roku 1835 byl jedním ze zakládajících členů Krasoumné jednoty. Po studiích působil jako kreslíř vedut pro litografický závod Haase a Karla Henniga a roku 1842 ilustroval publikaci o českých hradech a zámcích Bilder aus Böhmens Vorzeit A. Gerleho, která mu zajistila další zakázky. Spolupracoval s některými vynikajícími rytci, jako byli E.Höfer, Johann Poppel, E.Willmann nebo Josef Rybička a s vedutisty Vilémem Kandlerem a Vincencem Morstadtem. Později se věnoval malbě krajin.
Roku 1858 byl jmenován inspektorem Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Byl učitelem rytectví na c.k. Královském stavovském polytechnickém institutu a v letech 1869–1871 učil perspektivu na pražské Akademii. Roku 1873 pracoval ve službách hraběte Thuna v Děčíně jako odhadce cen obrazů a rytin. Zemřel bez potomků jako starý mládenec ve věku 69 let v Praze.
Johann Friedrich Gabriel Poppel (1807, Norimberk – 1882, Ammerland u Starnberského jezera)
byl německý rytec, mědirytec, ocelorytec, malíř a nakladatel. K jeho významným pracím patří ilustrace (ocelorytiny) pro alba německých a českých měst s texty Ludwiga Langeho, vydané v Darmstadtu (1842).
1891, originální oceloryt, rozměry listu 19 x 28 cm. Ryl J. M. Kolb podle kresby od C. Würbse. Značené vpravo dole: 'J. M. Kolb sculpt', vlevo dole: 'Würbs delt'. Titul: 'Das Rathhaus in Prag'.
Z knihy Ruthner, Anton von:
Das Kaiserthum Oesterreich. Nieder-Oesterreich, Ober-Oesterreich, Böhmen, Mähren, Steyermark, Salzburg, Kärnthen, Krain ... I. Abtheilung [+ Ungarn nebst Siebenbürgen, Tyrol, Triest .... II. Abtheilung] sowie andere historisch merkwürdige Städte und malerische Landschaften Oesterreichs aus der Vergabgenheit und Gegenwart, nach der Natur aufgenommen und von berühmten Künstlern in Stahl gestochen, 1891, Franfurkt am Main. Nakladatel C. Neuland´s Verlags-Anstalt und Kupferdruckerei.
Anton von Ruthner (1817 - 1897) byl rakouský alpinista, horolezec, geograf a spisovatel. Studoval práva ve Vídni. Ruthner založil rakouský klub alpinistů. Vyšplhal na mnoho alpských vrcholů. Byl členem velké skupiny, která poprvé vylezla na Großvenediger 3. září 1841. Ruthner byl první, kdo prozkoumal a správně popsal hory rakouských Alp jako průkopník vysokohorského cestovního ruchu. Napsal knihy o rakouských Alpách jako například: Die Alpenländer Oesterreichs und der Schweiz (Vídeň, 1843); Berg- und Gletscherreisen in den österreichischen Hochalpen (1864 a 1869); Aus den Tauern (1874); Aus Tirol (1869). Anton von Ruthner také napsal šest nebo devět svazků geograficko-etnografického mistrovského díla, bohatě ilustrovaného ocelovými rytinami Das Kaiserthum Oesterreich...
okolo 1837, mědiryt, tuš na papíře, rozměry listu 14 x 23 cm. Dolu uprostřed: 'Metropolitankirche zu St. Veit in Prag'. Z díla: Strahlheim C.: Die Wundermappe oder sämmtliche Kunst- und Natur-Wunder des ganzen Erdballs. (13 Bde. Frankfurt am Main 1834–1839).
Vydal: Comptoir für Literatur und Kunst Frankfurt am Main.
Johann Konrad Friederich (1789 - 1858) byl německý spisovatel, důstojník a dobrodruh, který používal pseudonymy Carl Strahlheim a Karl F. Fröhlich.
Friederich byl synem frankfurtského obchodníka Johanna Nikolause Friedericha. Dostal dobré vzdělání, učil se jazyky, jezdectví a zpěv. Stejně jako jeho otec měl být podnikatelem, ale raději se věnoval hraní. V jeho pamětech popisuje tajnou cestu do Výmaru, aby získal Goetheho podporu pro jeho herecké plány. Na podzim roku 1805 se nakonec stal vojákem ve francouzské službě - tehdy patnáctiletým.
V následujících letech vedl dobrodružný život v Itálii, Španělsku a Francii, podílel se na zajetí papeže Pia VII. 1809. Kamkoli šel, tam založil amatérské divadlo. Kromě svých vojáckých a hereckých aktivit prožil řadu milostných eskapád, které upřímně popsal ve svých pamětech, což mu vyneslo pojmenování 'německý nebo frankfurtský Casanova'. Po pádu Napoleona v roce 1814 se vrátil do Frankfurtu, poté se nechal najmout pruskou armádou, ale v roce 1818 odešel ze služby kvůli disciplinárním potížím.
V letech po roce 1818 pracoval Friederich jako novinář, redaktor a spisovatel na volné noze na různých místech v Německu.
Kromě své žurnalistické práce byl Friederich nesmírně produktivním autorem a editorem vícesvazkové populární převážně historické literatury. Série Náš čas, publikovaná mezi lety 1826 a 1831, zahrnuje až 30 svazků. V roce 1842 se přestěhoval do Paříže.
Friederich je zvláště důležitý pro jeho paměti Čtyřicet let ze Života mrtvého, které se objevily ve třech svazcích postupně v letech 1848 a 1849, pokračování v roce 1854, třetí část zůstala nedokončená. V něm popisuje nejen svá dobrodružství jako vojáka a jeho milostné intriky, ale také výsměšně a ostře kritizuje soudobou společnost ve Frankfurtu, což vedlo k tomu, že proti němu bylo zahájeno soudní řízení kvůli výsměchu frankfurtských úřadů, různých soukromých osob a náboženství , které zakázalo prodávat Paměti ve Frankfurtu.
Friederich a jeho spisy byly do značné míry zapomenuté, prostřednictvím několika nových vydání pamětí z roku 1915 „německý Casanova“ byl opět objeven. Za povšimnutí stojí i jeho utopické spisy, například Demonic Travels All Over World (1847), ve kterých Frederich popisuje ještě tehdy neobjevené vynálezy 20. století, jako jsou rentgenové paprsky, letectví a ponorky, .
Friederich zemřel úplně chudý v roce 1858 v Le Havre.
1852, originální oceloryt, rozměry listu 14 x 21 cm, Značené vlevo dole „Chronik v. Böhmen', vpravo dole „Druck v. Sandtner jun.', uprostřed 'C. Steyer lith.', titul 'Bilderstürmerei in Prager Dome 1619, Erstes Blatt'.
Z díla Illustrirte Chronik von Böhmen: Band 1, 31. prosince 1852, Druck und Verlag der Vetterl'schen Buchdruckerei, (Franke und Steyrer)
Dne 23. května 1618 bylo pražskou defenestrací zahájeno české stavovské povstání. Dne 19. srpna 1619 byl Ferdinand generálním sněmem zemí Koruny české prohlášen za sesazeného. Horkým kandidátem na tůn se stal Fridrich Falcký. Pro Fridricha mluvilo to, že byl člen jednoho z nejvýznamnějších rodů a vládce historicky velmi významného území v říši, po svém otci navíc převzal vůdcovství v Protestantské unii. Další výhodou pro něho byla blízká vazba na anglického krále Jakuba I., s jehož dcerou Alžbětou byl sezdán (24. února 1613). Představitelům stavovského povstání předtím totiž Fridrich projevoval otevřené sympatie a snažil se jim zprostředkovat finanční a vojenskou pomoc. Fridrich Falcký byl 4. listopadu 1619 korunován českým králem, tři dny po něm pak byla korunována Alžběta českou královnou. Jak se ovšem brzy ukázalo, Fridrich většinu z výše popsaných výhod nedokázal využít a potvrdila se slova skeptiků, kteří ho již v roce 1619 označovali za „zimního krále“.
Reformovaný teolog a Fridrichův dvorní kazatel Abraham Scultetus brzy po jeho nástupu na český trůn byl zodpovědný za obrazoborectví v pražské svatovítské katedrále, které velmi pobouřilo lid. Pro kalvínského kazatele byly obzvláště nepříjemné relikvie a obrazy v českých kostelích, které sice byly pod kontrolou protestantů, ale od katolických dob zde zůstaly zachovány. Podle svého svědomí a s královým vědomím Scultetus nechal 21. prosince 1619 z katedrály sv. Víta v Praze odvézt nebo krátce po Vánocích zničit vzácná díla náboženského umění. Ve dnech 27. a 28. prosince 1619 byl tak zničen i slavný katedrální mariánský oltář s malbami Lucase Cranacha mladšího.
Jan Evangelista Sandtner (1818–1864)
Rodina Sandtnerů se významně zapsala do dějin ilustrace 19. století. Kromě Františka Eduarda Sandtnera a jeho synů působil jako litograf také jeho mladší bratr Jan Evangelista Sandtner, vyučený taktéž jako jeho starší bratr u Karla Henniga. Zpočátku spolupracoval se svým bratrem, ale již roku 1851 se osamostatnil a založil vlastní litografický závod Artist Institut von Joh. Ev. G. Sandtner sídlící na St. Galliplatz (dnešní Havelské město) číslo 497. Po založení svého vlastního litografického podniku navázal na své předchozí působení a podržel si řadu kontaktů s umělci pracujícími v dílně jeho bratra, jak tomu bylo i v případě Karla Steyera, s nímž se seznámil v kamenotiskárně Karla Henniga a spolupracoval s ním na souboru vedut doprovázejících publikaci Chronik von Böhmen nebo na vytvoření portrétu císaře Ferdinanda II. (Zdroj: Kresleno na kameni. Počátky brněnské a pražské litografie. Mgr. Lucie Heilandová)
cca 1842, originální oceloryt, rozměry listu 15 x 23 cm, ryl L. Thümling podle kresby od C. Würbse. Značené vlevo dole: 'Gez. v. C. Würbs bs.' Vpravo dole: 'Stahlst v. L. Thümling' Titul pod obrázkem: 'Das Lustschloss im Baugarten bei Prag/ Druck & Verlag v. G. G. Lange in Darmstadt.'
Carl Würbs (1807, Praha - 1876, Praha)
byl český kreslíř, malíř, litograf a pedagog. Od roku 1823 studoval na pražské Akademii u Josefa Berglera a Františka Kristiana Waldherra a později soukromě v ateliérech Karla Funka a Hanse Henische.
Po absolvování Akademie se živil jako rytec a litograf a přispíval výtvarnými kritikami do časopisu Bohemie. Roku 1835 byl jedním ze zakládajících členů Krasoumné jednoty. Po studiích působil jako kreslíř vedut pro litografický závod Haase a Karla Henniga a roku 1842 ilustroval publikaci o českých hradech a zámcích Bilder aus Böhmens Vorzeit A. Gerleho, která mu zajistila další zakázky. Spolupracoval s některými vynikajícími rytci, jako byli E.Höfer, Johann Poppel, E.Willmann nebo Josef Rybička a s vedutisty Vilémem Kandlerem a Vincencem Morstadtem. Později se věnoval malbě krajin.
Roku 1858 byl jmenován inspektorem Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Byl učitelem rytectví na c.k. Královském stavovském polytechnickém institutu a v letech 1869–1871 učil perspektivu na pražské Akademii. Roku 1873 pracoval ve službách hraběte Thuna v Děčíně jako odhadce cen obrazů a rytin. Zemřel bez potomků jako starý mládenec ve věku 69 let v Praze.
1866, originální oceloryt, rozměry listu 35.5 x 25.5 cm, ryl V. Georg Hahn podle W. Rau. Titul: 'Das Denkmal K. Carls IV. in Prag von E. J. Hähnel 1848'. Vlevo dole: 'GEZ. v. W. Rau'. Vpravo dole: 'GEST. V. Georg Hahn.'
'Monument de l´empereur', 'Monument of the emperor', vydal T.O. Weigel, Leipzig.
Ilustrace ke knize Ernst Förster: Denkmale deutscher Bildnerei und Malerei von Einführung des ..., Svazek 5, 1866
1860, originální oceloryt, rozměry listu 21 x 27 cm, 'Mramorová kašna na Staroměstkém náměstí v Praze', 'Der Marmorbrunnen auf dem Altstädter Ring zu Prag', z díla Mikovec F.B. , Zap K.W.: Alterthuemer und Denkwuerdigkeiten Boehmens...., vydal Kober & Markgraf v Praze 1860.
literatura: Nebehay Wagner 416
Krocínova kašna byla kašna na Staroměstském náměstí v Praze. Byla vybudována v letech 1591 až 1596 na popud purkmistra Václava Krocína staršího z Drahobejle. Postupem času chátrala, již počátkem 17. století bylo reklamováno, že mramor propouští vodu, pravděpodobně byly spáry špatně vymazané. Krocínova kašna byla napájena vodou ze staroměstského vodovodu, přítok však měla poškozený již v roce 1614 a v 18. století už vůbec nebyla v provozu. Proto radní Starého Města nechali kašnu rozebrat. Žel rozebírána byla zřejmě tak nešetrně, že došlo k jejímu poškození. Jiří Kohout a Jiří Vančura v publikaci 'Praha 19. a 20. století (1986)' uvádějí, že po zboření ležela v obecním stavebním dvoře, odkud byla tajně v noci na čtyřiceti vozech převezena a zazděna do základů žižkovské plynárny. V roce 1932, po zbourání plynárny, bylo uskutečněno pátrání po zazděných zbytcích kašny. Přitom pomohly zápisy architekta Wiehla, který během stavby zaznamenal, ve kterých místech byly jednotlivé kameny použity. Hledání bylo úspěšné, podařilo se získat přes 60 fragmentů stavebních dílů, tři fragmenty znamení Zvěrokruhu a dvě torza soch Ctností, které byly převezeny do depozitáře Národního muzea.
Třetinová část kašny je vystavena ve 3. sále Lapidária Národního muzea.
1891, originální oceloryt, rozměry listu 27 x 18 cm, ryl J. W. Baumann podle Schwarze. Značené vlevo dole: 'B. Schwarz photogrt ' Vpravo dole: 'J. W. Bauman sculpt.' Titul pod obrázkem: 'Radetzky. Prag.' Z knihy A. Ruthner: Das Kaiserthum Oesterreich..., 1891. Nakladatel C. Neuland´s Verlags-Anstalt und Kupferdruckerei.
Pomník maršála Radeckého na Malostranském náměstí v Praze byl odhalen 13. listopadu 1858 jako vůbec první pomník tohoto českého vojevůdce. Na svém místě stál necelých 63 let do května 1921, kdy byl rozebrán a uložen do Lapidária Národního muzea. Pomník se totiž nelíbil jednak českým vlastencům, kteří Radeckého považovali za habsburského přisluhovače, ale i italské vládě, která má velvyslanectví v nedalekém Thunovském paláci na Malé Straně. Italům totiž připomínal jejich ostudné válečné porážky.
Josef Václav Radecký je považován za jednoho z nejlepších vojevůdců 19. století. Stejně jako o Žižkovi se o něm traduje, že neprohrál se svým vojskem žádnou bitvu, ve které velel. Proslavil se zejména vítězstvím nad Napoleonem v Bitvě národů u Lipska. Při jeho pohřbu sám císař František Josef I. velel jednotkám, které mu vzdávaly čest.
1627, originální mědiryt, rozměry listu 27 x 32 cm. Vyd. J. T. Schönwetter ve Frankfurtu nad Mohanem, 1627. Vytiskl Erasmus Kempffer.
Toto dílo je součástí sbírek British muzea pod registračním číslem 1874,0613.2466.
Bitva na Bílé hoře (německy Schlacht am Weißen Berg), svedená v neděli 8. listopadu 1620 v blízkosti Prahy, byla bitva třicetileté války. Třicetiletá válka (1618 – 1648) byla vyvrcholení sporů mezi římskokatolickou církví a stoupenci reformace, především kalvinisty a luterány. Další příčinou války byl boj o politickou nadvládu v Evropě. Třicetiletá válka byla de facto začala českým stavovským povstáním, které zahájila druhá pražská defenestrace 23. května 1618 (označovaná jako třetí nebo druhá, pokud se jako druhá nepočítá defenestrace roku 1483). Druhá pražská defenestrace byla demonstrativním aktem odporu českých stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu. (viz. pragensii z roku 1660 Pražská defenestrace v roce 1618 z díla Theatrum Europaeum).
V bitvě se střetly česká stavovská armáda a dvě armády katolické, armáda císaře Svaté říše římské Ferdinanda II. Štýrského a armáda německé Katolické ligy. Katolické armády po jedné až dvou hodinách zdolaly méně početnou stavovskou armádu. Bitva zpečetila osud českého stavovského povstání a na dalších 300 let ovlivnila osud českého státu.
V pozadí je vidět letohrádek Hvězda.
1842, originální oceloryt, rozměry listu 24 x 18 cm, ryl L. Oeder podle kresby od C. Würbse. Značené vlevo dole: 'C. Würbs delt.' Vpravo dole: 'L. Oeder sculpt.' Titul pod obrázkem: 'Das Franzens Monument auf dem quai in Prag / Druck&Verlag v. G. G. Lange in Darmstadt'
Pohled na Krannerovu kašnu neboli Pomník Františka I. či Hold českých stavů, novogotickou památku nacházející se v parku Národního probuzení na Smetanově nábřeží na Starém Městě v Praze. V pozadí Karlův most.
1660, originální mědiryt, rozměry listu 31 x 20 cm, z díla J. L. Gotfridi historische Chronyck, vervattende de gedenkwaardighste Geschiedenissen voorgevallen van't begin des werelts tot op't Jaar 1660 ... Uyt't Hooghduyts in't Neerlandts vertaalt ... Met veele gedenkwaardige geschiedenissen in't kooper gesneeden, en verciert door J. van Meurs: Volume 2, str. 547
Johann Philipp Abelin nejprve sepsal Historische Chronik od. Beschreibung der Geschichte von Anfang der Welt bis 1619 ('Historická kronika, aneb popis dějin od počátku světa do roku 1619'), kterou následně vydal pod přezdívkou Gottfried. Toto dílo od roku 1635 se používá název Theatrum Europaeum se dočkalo několika vydání a Meurs je přeložil do nizozemštiny. Z tohoto díla se vyvinul rozsáhlý historický sborník, sahající až po rok 1718. Později v létech 1646–1738 v něm pokračovalo několik dalších spisovatelů s nestejným zdarem a nakonec vyšlo celkem dvacet jedna dílů ve folio, z nichž dva první, sepsané Abelinem, jsou nejcennější.
23. května 1618 se odehrála pražská defenestrace. Při této události čeští stavové vyhodili z oken Pražského hradu nenáviděných královských místodržících Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka, Jaroslava Bořitu z Martinic a jejich sekretáře Filipa Fabriciusa. Tím začalo české stavovské povstání, které představovalo akt odporu českých nekatolických stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu - Majestát na náboženskou svobodu (německy Majestätsbrief, obvykle známý jako Rudolfův majestát) byla listina vydaná 9. července 1609 císařem Rudolfem II. Po jeho smrti s nástupem krále Matyáše se ale nedodržuje důsledně.
Defenestrací začíná také třicetiletá válka.
okolo 1620, originální mědiryt, rozměry listu 29,5 x 36 cm, Titul nahoře: 'Eigentliche Contrafactur aller underschiedlichen Acten wie Ihre Kon: M.tt in Hungarn den 23 May Anno 1611 zum Konig in Böhmen ist gekront worden'. Vydal Hogenberg okolo roku 1620 v Kolíně.
Korunovační ceremoniál je znázorněn uprostřed obrázku. Z každé strany je ohraničený 4 postranními obrázky. V zápatí dva latinské a dva německé verše.
Tato deska byla znovu použita pro vyobrazení korunovace Ferdinanda II, změnila pouze název a nahradila pražského arcibiskupa papežským legátem. Tento list se nachází ve sbírkách British muzea pod registračním číslem 1870, 1112.114.
Korunovaci Matyáše v české historiografii nebyla věnována velká pozornost. Ostatně i korunovanému panovníkovi, Matyášovi Habsburskému, zůstávají čeští historici mnohé dlužni. K samotnému aktu korunování se však dochovalo mnoho zpráv, ať už v rukopisné či tištěné podobě. Jedná se o oficiálně vydané tisky, zprávy vyslanců a zpravodajů, korespondenci, kronikářské zápisy, paměti a deníky. Mnohé o něm vypovídají i prameny hmotné a obrazové povahy. Soupisu, rozboru a kritice těchto pramenů věnuji první část své práce. Ve druhé se pak věnuji podrobnému popisu průběhu korunovačního dne, vypracovanému právě na základě dochovaných předkládaných pramenů. Korunovační obřad byl v českých zemích tradičně vykonáván na základě Korunovačního řádu českých králů Ordo ad coronandum Regem Bohemorum, vypracovaného Karlem VI., jehož jádro bylo zachováno i při Matyášově korunovaci v chrámu sv. Víta. Průběh celé korunovace, silně ovlivněný tehdejší politickou situací v Čechách, nebyl provázen žádnými okázalými oslavami, slavnostními průvody a lidovými veselicemi. Odehrál se s vyloučením široké veřejnosti za přísných bezpečnostních opatření. Přesto byl obřad proveden podle všech svědectví důstojně a podle stanovených pravidel.
1781, kolorovaná mědirytina, rozměr listu 19,5 x 25,5 cm. Titul pod obrázkem 'The Battle of Prague in Bohemia 6th May 1757'. Vydal J. Macgowan, No. 27 Patermoster row, Aug. 18, 1781
Bitva u Štěrbohol – mimo české hranice známá jako bitva u Prahy, proběhla 6. května 1757 a byla jedním z velkých vojenských střetnutí Sedmileté války, ve kterém se utkala armáda Pruska, pod velením jeho panovníka Fridricha II. a vojsko Habsburské monarchie v čele s princem Karlem Lotrinským. Štěrboholské střetnutí bylo ve své době nejkrvavější bitvou 18. století.
Po prohrané bitvě se zbylé rakouské jednotky opevnily za hradbami Prahy. Fridrich II. nechal vzápětí město oblehnout, neboť předpokládal, že 40 000 vojáků a 75 000 Pražanů brzy spotřebuje veškeré zásoby potravin ve městě. Praha byla vystavena více než měsíc intenzivnímu dělostřeleckému bombardování, které poničilo mnoho významných budov včetně chrámu sv. Víta. K přímému útoku na dobře opevněnou Prahu se ale pruský král neodvážil. K obléhání města vyčlenil Fridrich II. asi 50 000 sbor, který ale posléze postrádal v dalším tažení. Tento fakt umožnil rakouskému maršálu Daunovi právě u Kolína pruského krále porazit. Štěrboholské střetnutí bylo ve své době nejkrvavější bitvou 18. století.
okolo 1840, akvatinta, rozměry 13 x 20 cm. Titul pod obrázkem: 'Prag (die Kleinseite und der Hradschin)' Vydal Bibliogr. Institut.
okolo 1842, originální kolorovaný oceloryt, rozměry listu 16 x 24 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwiga Langeho. Značené vlevo dole: 'Gez. v. Ludwig Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Panorama von Prag' 'Druck & Verlag v. G.G. Lange in Darmstadt'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
Ludwig Lange: Prag und seine nächsten Umgebungen in malerischen Original-Ansichten ...
cca 1845, PRAG. Rozměry listu 27 x 18 cm, originální kolorovaný oceloryt. Vydal Bibliografický Institut v Hildburghausenu.
po roku 1611, rozměr listu 34 x 41 cm, originální lept, autor neznámý.
'Einfahl des Passauischen Kriegsvolcks in die kleine Statt Prag' , v levém dolním rohu je vyobrazen kompas.
Související díla:
Muller 1863-1882 / De Nederlandsche Geschiedenis in Platen. Beredeneerde Beschrijving van Nederlandsche Historieplaten
Hellwig 1983 / Franz Hogenberg - Abraham Hogenberg, Geschichtsblätter
Lept se nachází ve sbírkách Národní galerie v Praze a v British museum v Londýně (reg. č. 1898,0725.8.1290).
Vpád Pasovských bylo vojenské obsazení Prahy v roce 1611, v jehož důsledku byl nucen na český trůn abdikovat císař Rudolf II., který přenechal země Koruny české svému bratru Matyáši Habsburskému.
15. února Pasovští vpadli nečekaně na Malou Stranu a pokračovali k Vlašské ulici a ke Karlovu mostu. Došlo ke krvavým střetům, v nichž padlo nebo bylo zraněno 1400 mužů. Pasovští se chtěli zmocnit i Starého Města, ale podle dobových zprávy byli zastaveni desetiletým chlapcem, který vystřelil z děla, a spuštěním mříží v mostecké bráně. Jezdci, kteří přejeli na druhou stranu, byli pobiti nebo utonuli ve Vltavě.
Již v lednu L.P. 1611 vtrhl arcivévoda Leopold Pasovský s 12 000 muži do Čech (na pozvání Rudolfa II). Pasovské vojsko loupilo a drancovalo. V Čechách nebyl nikdo na útok připraven, a tak město po městě padalo do rukou nepřátelského vojska. Krumlov, České Budějovice, Tábor, Písek, Beroun. Konečně se vojska přiblížila až ku Praze a rozložilo tábor na Bílé hoře.
V Čechách nastalo velké rozčílení. Čeští stavové i lid byli přesvědčeni, že arcivévoda Leopold vpadl do Čech, aby připravil Čechy o Majestát i o vše, co si v poslední době vymohli. Nebylo divu, že stavové rychle shromáždili branný lid a naléhali na císaře Rudolfa II, aby zabránil vpádu.
Císař se však k vpádu Pasovských nechtěl znát, a když viděl všeobecný odpor proti loupeživému vojsku, nařídil arcivévodovi Leopoldovi, aby okamžitě odešel s vojskem ze země. Bylo však již pozdě. Bez ohledu na císaře Rudolfa II. Leopold rozkázal svému vojsku zaútočit na Prahu. Po tvrdém odporu se Pasovští zmocnili Malé Strany a vydrancovali ji. Část žoldnéřů se pokusila zmocnit i Staré Město a Nové Město, ale to se jim nakonec nepodařilo.
Obyvatelé v přesvědčení, že tu jde o svobodu náboženství, kterou Rudolf II.předtím vydal, vtrhli na některé kláštery a mstili se na mniších. Byl zpustošen zejména klášter na Karlově, několik mnichů ve františkánském klášteře Panny Marie Sněžné bylo dokonce zabito.
Arcivévoda Leopold se domníval, že obsazením Malé Strany zvítězil. Dokonce drze rozkázal, aby se s ním obyvatelé Prahy spojili a přísahali, že budou společně s Pasovskými vystupovat proti každému nepříteli Rudolfa II. Čeští stavové však učinili zcela opačný krok. Pochopili, že Leopoldův vpád opravdu směřuje k porušení Majestátu. Narychlo povolali Matyáše z Uher (mladší bratr císaře Rudolfa II.) a současně v prosebných listinách žádali německá protestanská knížata, aby se jich ujala a pomohla jim.
Matyáš hleděl na Leopoldovo počínání nedůvěřivě a připravoval se k boji, vpadl do Čech s početným vojskem a obsadil i Prahu, kde se k němu připojili i čeští stavové. Leopoldovo vojsko trpělo hladem a nedostatkem peněz a muselo před Matyášem rychle ustupovat ze země. Nejhorší bylo, že Pasovští požadovali žold, jinak zaútočí znovu a ve větší síle, ale neměl je kdo vyplatit. Petr Vok z Rožmberka, poslední dědic tohoto bohatého rodu, nakonec poskytl potřebné peníze. Obětoval tím pro záchranu Čech celé své rodinné jmění, to aby Pasovští dostali žold a odtáhli z Čech. Nutno dodat že tímto aktem se pokladnice rodu Rožmberků zcela zrujnovala.
Následky vpádu Pasovských, které pozval samotný císař Rudolf II., byly dalekosáhlé právě hlavně pro císařskou milost. Když Matyášovo vojsko obsadilo Pražský hrad, donutilo samotného císaře Rudolfa vzdát se vlády, V dubnu L.P. 1611 postoupil Rudolf II. Království české, Slezsko a Lužici právě Matyášovi, pro sebe si vyžádal pouze Pražský hrad. Svou porážku dlouho nepřežil-zemřel v lednu L.P. 1612 ve věku 59 let. Tato událost ale vedla k tomu, že Rudolf II. byl poslední král a císař, který sídlil v Praze. Nový panovník si stejně jako jeho nástupci zvolili za své sídlo Vídeň, jež se pak stala sídelním městem celého habsburského rodu.
V době, kdy se panovníci zdržovali mimo české království, býval z nejvyšších úředníků zřízen sbor místodržících Království českého, kteří vládli jménem českého krále v Praze.
Zdroj: inahled.cz
okolo 1712, originální mědiryt, rozměry listu 29,5 x 22 cm, Jean Zisca Duc de Boheme, nakreslil Bernard Pickart (dílna), vyryl a vytiskl Bernard Pickart (dílna), Amsterdam. Značeno vlevo dole: 'B. Pickart del. 1712', nahoře vlevo nad obrázkem 'Pag. 19'.
Tisk byl použit jako ilustrace v knize Lenfant, Jacques. Histoire du Concile de Constance. Parijs: Pierre Humbert, 1727.
Mědiryt se nachází například i ve sbírce Rijksmusea v Amsterdamu. (reg.č. RP-P-1908-3916) Link: http://hdl.handle.net/10934/RM0001.COLLECT.296581
Jan Žižka z Trocnova a Kalicha (kolem r. 1360 Trocnov – 11. října 1424 Přibyslav) byl český husitský vojevůdce, pokládaný za otce husitské vojenské doktríny, a autora či prvního uživatele defenzivní bojové techniky, tzv. vozové hradby.[1] Historicky je podrobněji zmapováno pouze šest posledních let jeho života, zprávy o Žižkových předchozích osudech jsou nedostatečné, vycházet lze pouze z kusých zmínek v několika náhodou zachovalých listinách.[2] Proto se ani odborníci nemohou shodnout, a v biografických pracích, věnovaných táborskému hejtmanovi, zastávají často i vzájemně protichůdné názory.
1775, rozměr listu 18,5 x 40 cm, originální mědiryt, rytec Lissoley.
'Position des Troupes Francoises sous le Canon de Prague en Juin 1742. Pour servir a l´Histoire du Maréchal Compte de Saxe.'
Z díla:
M. le Baron d'Espagnac: Histoire de Maurice, Comte de Saxe, Duc de Courlande et de Sémigalle, Maréchal-Général des Camps & Armées de Sa Majesté Très-Chrétienne. Vydal: Paris, Pierres 1775.
Okupace Prahy Francouzi, Bavory a Sasy (často označovaná jen jako francouzská okupace Prahy) proběhla v letech 1741–1742 v rámci válek o rakouské dědictví, resp. první slezské války. Válka o země Koruny české vyvrcholila 26. listopadu 1741 dobytím Prahy, hlavního města Českého království.
Prahu poté obsadili francouzská, bavorská a saská vojska. Osvobození Prahy zahájili Rakušané obléhaním Prahy již koncem června 1742. V Praze byla zpřísněna opatření a nakonec i rozpuštěny civilní úřady. Francouzská posádka v Praze v té době čítala (po doplnění sbory z jižních Čech) asi 30 000 osob, zatímco rakouských oblehatelů bylo zhruba 80 000. Bavorský vévoda a maršál Belle-Isle se 2. července 1742 pokusil s hrabětem Königseggem a knížetem Esterházym sjednat podmínky pro vydání města a žádal volný odchod posádky, ale Rakušané trvali na jejím zajetí. V Praze se již citelně projevoval nedostatek zásob. 20. července 1742 Francouzi na jednání nabízeli opuštění Prahy, Chebu a Hluboké, pokud rakouská vojska odejdou z Bavorska. Přestože jak Karel Lotrinský, tak František Štěpán s návrhem souhlasili, Marie Terezie jej zamítla.
Nakonec kníže Lobkovic přistoupil i proti vůli Marie Terezie na podmínky plukovníka de Cheverta, který velel asi 2000 vojákům ponechaných v Praze po půlročních bojích a 25. (26.?) prosince 1742 byla uzavřena velkomyslná kapitulace o čtrnácti bodech. Francouzi opustili Prahu a rakouská vojska poté vstoupila do vyhladovělé Prahy 2. ledna 1743. Čechy opustila též bavorská vojska, čímž také skončila vláda Karla III. (Karla Albrechta) jako českého protikrále a obnovila se vláda Marie Terezie. Tím prakticky skončila první slezská válka.
Maurice de Saxe byl německý šlechtic a vojevůdce ve francouzských službách. Roku 1738 naverboval vojsko a vytáhl do války o rakouské dědictví. V noci 25.-26. listopadu 1741 dobyl Prahu, 19. dubna 1742 Cheb, pak válčil v Bavorsku, kde se přidal k vyprošťovací armádě maršála Mailleboise na jeho neúspěšném podzimním tažení na Tachovsko a přes Cheb ke Kadani, roku 1743 byl z Bavorska převelen do Špýru k vojsku vévody de Noaillles v Porýní, kde – už povýšen na generálporučíka – dobyl Lauterburg.
1836, originální litografie, rozměry listu 23,5 x 30,5 cm, Chotkovy sady. Podle kresby od Wacha litografoval Vetters. Značené vlevo dole: 'Gez. Wach' Vpravo dole: 'Lith. Vetters' Titul pod obrázkem: 'In der Volksgarten nächst dem Mariahilfsthore zu Prag' Nahoře: 'Am 1. September'
Denkbuch über Anwesenheit Ihrer K.K. Majestäten Franz der Ersten und Caroline auguste in Böhmen im Jahre 1833 , vyšlo v Praze 1836 . Vytiskl Henning.
list ze souboru dokumetujícího návštěvu císaře Františka I. a jeho ženy Caroliny Augusty v Čechách (1833) většina lokalit byla vyzdobena ( osvětlena ) oslavnými nápisy a slavobránami.
1836, originální litografie, rozměry listu 24 x 31 cm, Karlín. Podle kresby od Wacha litografoval Vetters. Značené vlevo dole: 'Gez. Wach' Vpravo dole: 'Lith. Vetters' Titul pod obrázkem: 'Prag, am Anfange der Vorstadt Carolinenthal' Nahoře: 'Am 16. August'
Denkbuch über Anwesenheit Ihrer K.K. Majestäten Franz der Ersten und Caroline auguste in Böhmen im Jahre 1833 , vyšlo v Praze 1836 . Vytiskl Henning.
list ze souboru dokumetujícího návštěvu císaře Františka I. a jeho ženy Caroliny Augusty v Čechách (1833) většina lokalit byla vyzdobena ( osvětlena ) oslavnými nápisy a slavobránami.
1836, originální litografie, rozměry listu 23,5 x 30,5 cm, Libeň. Podle kresby od Wacha litografoval Vetters. Značené vlevo dole: 'Gez. Wach' Vpravo dole: 'Lith. Vetters' Titul pod obrázkem: 'Im Dorfe Lieben, Kaurz. Kr.' Nahoře: 'Herschaft der PragerStadtgemeinde am 16. August'
Denkbuch über Anwesenheit Ihrer K.K. Majestäten Franz der Ersten und Caroline auguste in Böhmen im Jahre 1833 , vyšlo v Praze 1836 . Vytiskl Henning.
list ze souboru dokumetujícího návštěvu císaře Františka I. a jeho ženy Caroliny Augusty v Čechách (1833) většina lokalit byla vyzdobena ( osvětlena ) oslavnými nápisy a slavobránami.
1865, originální oceloryt, rozměry listu 17 x 23,5 cm, pohled Bílou horu v Praze. Ryl J. Rybička podle kresby od W. Kandlere. Značené vlevo dole „Wilh. Kandler fecit', vpravo dole „Jos. Rybička sc.', uprostřed 'Bílá Hora. Nakladatel I.L. Kober v Praze', 'Der weisse Berg. Verlag von I.L. Kober in Prag'.
Vydal I. L. Kober v Prahe v knize KAPPER, Sigfried - KANDLER, Wilhelm Das Böhmerland. Wanderungen und Ansichten. Der Nordwest. Mit 36 Stahlstichen.
1865, originální oceloryt, rozměry listu 15 x 24 cm, pohled na šárecké údolí v Praze. V pozadí se zámkem/hospodářským dvorem Jenerálka. Ryl J. Rybička podle kresby od W. Kandlere. Značené vlevo dole „Wilh. Kandler fecit', vpravo dole „Jos. Rybička sc.', uprostřed 'Šárka'.
Vydal I. L. kober v Prahe v knize KAPPER, Sigfried - KANDLER, Wilhelm Das Böhmerland. Wanderungen und Ansichten. Der Nordwest. Mit 36 Stahlstichen.
Oceloryt se nachází i ve sbírce Moravské galerie v Brně pod inventárním číslem C 7684.
okolo 1846, originální oceloryt, rozměry listu 14 x 23 cm. Ryl T. Turnbull podle kresby E. Gurka, vydal Pest Harleben, 1846. Značené vlevo dole: 'Gez v E Gurk' Značené vpravo dole: 'Gest v T Turnbull' Uprostřed pod obrázkem: 'Angefuhrt d Black & Armstrong' 'Domkirche in Prag' ' Hartleben s Verlag'
F. C. Weidmann: Panorama der Oesterreichischen Monarchie, 1846
okolo 1837, originální mědiryt, rozměry listu 14,5 x 22 cm, Pražská defenestrace, autor Strahlheim, nadpis pod obrázkem: 'Die kaiserlichen Räte werden aus dem Fenster geworfen'
okolo 1712, originální mědiryt, rozměry listu 24,5 x 16 cm, Jean Hus, nakreslil Bernard Pickart (dílna), vyryl a vytiskl Bernard Pickart (dílna), Amsterdam. Značeno vlevo dole: 'B. Pickart del. 1712', nahoře vlevo nad obrázkem 'Pag. 19'.
Tisk byl použit jako ilustrace v knize Lenfant, Jacques. Histoire du Concile de Constance. Parijs: Pierre Humbert, 1727.
Mědiryt se nachází například i ve sbírce muzea British museum v Londýně pod registračním číslem 1901,1022.1457. Muzeum ho nadobudlo v roce 1901 v rámci pozůstalosti, kterou muzeu odkázal sběratel a bibliofil Henry Spencer Ashbee. Také je součástí sbírky Rijksmusea v Amsterdamu. (reg.č. RP-P-1908-3914)
Jan Hus byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky – reformátory Luthera, Bezu, Kalvína a Zwingliho. Jan Hus je zobrazen z profilu, pod ním je scéna jeho upálení. Hus byl upálen v Kostnici 6. července 1415, kdy se konalo XV. zasedání sněmu v případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh procesu a Husovy nauky označeny za heretické. Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen, protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale vynesení rozsudku. Husovy knihy bylo nařízeno spálit a Jan Hus byl prohlášen za zatvrzelého kacíře. Byl proveden obřad zbavení kněžského úřadu, zbavení všech duchovenských práv, narušení tonzury, nasazení kacířské čepice.
okolo 1650, originální mědiryt, rozměry listu 17 x 13 cm, IOHANNES ZYSKA NOBILIS A TROSNAW, BOHEMORVM IN BELLO Hussitico Supremus Belli DVX Obijt Anno Christi MCCCCXXIV Die Iovis ante Festum Galli.
Překlad:
'Jan Žižka, šlechtic z Trocnova, hlavní český vojevůdce v husitské válce, zemřel v roce 1424 ve čtvrtek před St. Galli' (St. Galli - Sv. Havel - 16. října)
Text pod obrázkem:
' Iam venit è superis HVS, quod si fortè redibit ZYSKA suus VINDEX,
impia ROMA Cave.' (Schon kommt aus dem Himmel Hus; sollte aber
sein Rächer Ziska etwa wiederkommen, so sei auf der Hut,du gottloses Rom!)
Jan Žižka z Trocnova a Kalicha (kolem r. 1360 Trocnov – 11. října 1424 Přibyslav) byl český husitský vojevůdce, pokládaný za otce husitské vojenské doktríny, a autora či prvního uživatele defenzivní bojové techniky, tzv. vozové hradby. Historicky je podrobněji zmapováno pouze šest posledních let jeho života, zprávy o Žižkových předchozích osudech jsou nedostatečné, vycházet lze pouze z kusých zmínek v několika náhodou zachovalých listinách. Proto se ani odborníci nemohou shodnout, a v biografických pracích, věnovaných táborskému hejtmanovi, zastávají často i vzájemně protichůdné názory.
1865, originální kolorovaný oceloryt, rozměry listu 16 x 24 cm, ryl Jiří Rybička podle kresby od W. Kandlera, vydal I. L. Kober v Praze. Značené vlevo dole: 'Wilh. Kandler fecit' Vpravo dole: 'J. Rybička sc.' Titul pod obrázkem: 'Klášter sv. Anežky v Praze' 'Nakladatel: I.L.Kober v Praze' 'Das Agneskloster zu Prag' 'Verlag von I.L. Kober in Prag'
Z knihy Das Böhmerland. Wanderungen und Ansichten. Der Nordwest. Mit 36 Stahlstichen.
okolo 1860, originální barevná litografie, rozměry listu 42 x 29 cm. Litografoval slavný architekt Richard Norman Shaw, vytiskla litografická firma Day & Son. Značené vpravo dole: 'R. N. Shaw, del. et lith.' Značené vlevo dole: 'Day & Son Lith. to the Queen' Vpravo nahoře: Germany, No. 28, Prague, View of Chapel in Old Town Hall'
okolo 1740, originální mědiryt, rozměry listu 23 x 35 cm. Podle kresby od F.B.Wernera vyryl C. Remshart. Značené dole: 'F. B. Werner delin.' 'C. P. S. C. Mai.' 'Carolus Remshart fecit.' 'Mart. Engelbrecht excud. A.V.' Titul pod obrázkem: 'Prospectus Templi Cathedralis S. Viti cu parte quadam interiore Arcis Regia Pragensis - Prospect der Dom Kirch S. Viti, und einem Inerl. Theil des Königl. Schloß zu Prag.' Vydal Engelbrecht v Augsburgu.
okolo 1740, originální mědiryt, rozměry listu 23 x 38 cm. Podle kresby od F.B.Wernera vyryl I.G.Ringle. Značené dole: 'F. B. Werner delin.' 'Cum Priv: Sac. Coes. Mai.' 'I. G. Ringle fecit.' 'Mart. Engelbrecht excud. A.V.' Titul pod obrázkem: 'Prospectus Templi S. Caroli Borromei, vel Archi Episcopalis nova Fundatio emeritorum clericorum ... - Prospect der Kirch S. Caroli Borromei, oder der ErzBischoffe neuen Fundation Emeritirter Geiste auf der Neu Stadt Prag neben S. Wenceslai Kloster. Vydal Engelbrecht v Augsburgu.
Na obrázku je vyobrazena budova kostela, která je dílem barokních architektů Kiliána Ignáce Dientzenhofera a Pavla Ignáce Bayera z let 1730 až 1736. Jde o významnou jednolodní sálovou stavbu s postranními emporami, drobnou věžičkou v průčelí a sedlovou střechou. Původně byl zasvěcen patronu nemocných sv. Karlu Boromejskému. Římsko-katolický chrám byl součástí sousedního ústavního domova pro kněze na penzi, který byl roku 1783 zrušen a proměněn v kasárna a skladiště. V roce 1866 se budova stala součástí ČVUT. Dne 29. září 1935 byl kostel slavnostně zasvěcen sv. Cyrilu a Metodějovi a stal se sídlem pravoslavného biskupa Gorazda (občanským jménem Matěj Pavlík).
Za německé nacistické okupace se chrám sv. Cyrila a Metoděje významně zapsal do novodobých československých dějin. Byl dějištěm posledního odporu skupiny příslušníků československého zahraničního odboje, kteří se podíleli na realizaci atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Po dokončení operace Anthropoid 27. května 1942, ve spolupráci s domácím nekomunistickým odbojem poskytl Jan Sonnevend a jeho pravoslavný farář ThDr. Vladimír Petřek sedmi československým parašutistům úkryt v kryptě pod chrámem. Byli to tito vojáci, hrdinové: Adolf Opálka, Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc.
Friedrich Bernard Werner byl též autorem předloh pro obsáhlý cyklus mědirytin z roku 1740, které vyryl I. G. Ringle a vydal Martin Engelbrecht. Tato série obsahuje mnoho vedut novoměstských kostelů, klášterů a paláců. Je tu kostel sv. Karla Boromejského, kostel a klášter sv. Kateřiny, klášter voršilek, Ústav šlechtičen a Faustův dům na Karlově náměstí, kostel a klášter sv. Josefa na Josefském náměstí (dnes náměstí Republiky), klášter alžbětinek Na slupi a Šporkovský palác v Hybernské ulici.
okolo 1740, originální oceloryt, rozměry listu 23 x 37 cm. Podle kresby od F.B.Wernera vyryl I.G.Ringle. Značené dole: 'F. B. Werner delin.' 'Cum Priv: Sac. Coes. Mai.' 'I. G. Ringle fecit.' 'Mart. Engelbrecht excud. A.V.' 'Lith. Vetters' Titul pod obrázkem: 'Prospectus Coenobii Monialium Ursulinarum ... - Prospect des Ursulinerin Closters auf dem Graben der Königl. Neu Stadt Prag“, vydal Engelbrecht v Augsburgu.
A. Marsch, Friedr. Bernh. Werner, Seite 288 ff und Abb. Nr. 398
1836, originální litografie, rozměry listu 21 x 26 cm, Karlín. Podle kresby od Wacha litografoval Vetters. Značené vlevo dole: 'Gez. Wach' Vpravo dole: 'Lith. Vetters' Titul pod obrázkem: 'Prag, in der Vorstadt Carolinenthal / C. Hennings Steindrucks' Nahoře: 'Am 16. August'
Denkbuch über Anwesenheit Ihrer K.K. Majestäten Franz der Ersten und Caroline auguste in Böhmen im Jahre 1833 , vyšlo v Praze 1836 . vytiskl Henning
list ze souboru dokumetujícího návštěvu císaře Františka I. a jeho ženy Caroliny Augusty v Čechách (1833) většina lokalit byla vyzdobena ( osvětlena ) oslavnými nápisy a slavobránami. Carolinenthal je původní německý název dnešního Karlína. Byl zvolen na počest manželky císaře Františka I. Caroliny Augusty. Tento název se však obtížně vyslovoval, takže došlo k jeho zkomolení na Karlín.
1842, originální oceloryt, rozměry listu 14,5 x 22 cm, pohled na Salu terrenu z Valdštejnské zahrady. Ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwig Lange. Značené vlevo dole: 'Gez. v. Ludwig Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Wallenstein Halle in Prag' / 'Druck u. Verlag v. G.G. Lange in Darmstadt' 1842
Original-Ansichten der Historisch Merkwindigsten Stadte en Deutschland, Darmstadt, 1842
okolo 1842, originální kolorovaný oceloryt, rozměry listu 15 x 24 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwiga Langeho. Značené vlevo dole: 'Gez. v. L. Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Die K. Residenz in Prag' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
cca 1840, Staroměstské náměstí - 'In Prag der Grosse Ring'. Rozměry listu 23x15 cm, originální kolorovaný oceloryt podle C. Reissovy kresby ryl J. Poppel. Značené vlevo dole: 'C. Reiss del.' Vpravo dole: 'Poppel sc.' Uprostřed: ' In Prag der Grosse Ring' Vydal Bibliografický Institut v Hildburghausenu. Značené vlevo pod nadpisem: 'Aus d. Kunstanst d. Bibl. in Hildbh.' Vpravo: 'Eigenthum der Verleger'.
okolo 1842, originální kolorovaný oceloryt, rozměry listu 15 x 23 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwiga Langeho. Značené vlevo dole: 'Gez. v. Ludwig Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Prag von der Nordseite' 'Druck & Verlag v. G.G. Lange in Darmstadt'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
druhá polovina 19. století, originální akvarel, tuš na papíře, rozměry listu 17 x 21 cm, Dolu uprostřed napsané rukou: 'Katedrale St. Veit auf dem Hradschin zu Prag'
druhá polovina 19. století, originální akvarel, tuš na papíře, rozměry listu 17 x 21 cm
Staroměstská mostecká věž je považována za jednu z nejkrásnějších gotických staveb v Evropě. Nachází se v Praze 1 na Starém Městě na Křižovnickém náměstí při pravobřežním vstupu na Karlův most na královské cestě.
Jedná se o gotickou věž postavenou společně s mostem Petrem Parléřem. Věž byla zbudována nejen jako fortifikace, ale zároveň představuje i typ reprezentačního vítězného oblouku. Karel IV. totiž stanovil trasu korunovačních průvodů svých následovníků, která vedla přes nový gotický most.
cca 1844, originální litografie, rozměry listu 12 x 19 cm, litografie od Josepha Farka podle kresby od Františka Kolláře (Kollarze). Značené vlevo dole: 'Kollařz gez.' uprostřed: 'Jos. Fark grav' Vpravo dole: 'C. W. Medau & Co. Prag ' Titul pod obrázkem: 'Das Institutsgebäude für erwachsene Blinde in Prag.' Publikoval v 24. svazku série „Erinnerungen an merkwürdige Gegenstände und Begebenheiten, …“ vydavatel Carl Wilhelm Medau v Praze.
Ústav založil v roce 1832 známý lidumil Alois Klar, původně v malém domku na Velkopřevorském náměstí pro čtyři chovance. V díle po jeho smrti pokračovali i další členové rodiny, syn Paul Alois a později vnuk Rudolf Maria. Právě Paul Alois Klar má největší zásluhu na vybudování objektu čp. 131 na Klárově v místech, kde se v té době říkalo Pod Bruskou.
Projekt na dvoupatrovou pozdně empírovou budovu vypracoval arch. Vincenc Kulhánek. Stavba byla realizovaná v letech 1836-1844. Základní kámen ke stavbě ústavní kaple položen 18. září 1836 a její plány vypracoval arch. Josef Ondřej Kranner.
Věž umístěná na střeše nad středním rizalitem průčelí budovy, je čtyřboká, s věžními hodinami. Nad nimi je ochoz s podvojnými sdruženými okénky, kterými je vidět zvon. Střecha věže je polygonální s hrotem a makovicí.
Pod věží, v tympanonu hlavního průčelí, je výrazný reliéf od sochaře Josefa Maxe. Znázorňuje biblický výjev, kdy Tobiáš natírá svému slepému otci oči zázračnou mastí z rybích jater, kterou připravil archanděl Rafael, a tím mu vrací zrak.
cca 1842, originální oceloryt, rozměry listu 15 x 23 cm, ryl L. Thümling podle kresby od C. Würbse. Značené vlevo dole: 'Gez. v. C. Würbs bs.' Vpravo dole: 'Stahlst v. L. Thümling' Titul pod obrázkem: 'Das Lustschloss im Baugarten bei Prag/ Druck & Verlag v. G. G. Lange in Darmstadt.'
1842, originální oceloryt, kolorovaný, rozměry listu 23 x 15 cm, ryl L. Oeder podle kresby od C. Würbse. Značené vlevo dole: 'C. Würbs delt.' Vpravo dole: 'L. Oeder sculpt.' Titul pod obrázkem: 'Das Franzens Monument auf dem quai in Prag / Druck&Verlag v. G. G. Lange in Darmstadt'
Pohled na Krannerovu kašnu neboli Pomník Františka I. či Hold českých stavů, novogotickou památku nacházející se v parku Národního probuzení na Smetanově nábřeží na Starém Městě v Praze. V pozadí Karlův most.
okolo 1842, 'Die St. Veitskirche in Prag'. Pův. oceloryt, kolorovaný, podle L. Langeho kresby ryl J. Poppel. Vyd. G. G. Lange v Darmstadtu., rozměry kresby 15,5x11,5 cm.
Značené vlevo dole: 'Gez. v. Ludwig Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Die St. Veitskirche in Prag' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
1842, originální oceloryt, kolorovaný, rozměry listu 13 x 22 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwig Lange. Značené vlevo dole: 'Gez. v. Ludwig Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: ''DAS FUERST SCHWARZENBERGISCHE PALAIS IN PRAG' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'
z díla: Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
okolo 1842, originální kolorovaný oceloryt, rozměry listu 15 x 23 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwiga Langeho. Značené vlevo dole: 'Gez. v. L. Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Die Landtagsstube in Prag' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
Oceloryt zachycuje místodržitelskou kancelář v jižní části Starého královského paláce na Pražském hradě, kde se odehrála 23. května 1618 pražská defenestrace. Při této události čeští stavové vyhodili z oken Pražského hradu nenáviděných královských místodržících Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka, Jaroslava Bořitu z Martinic a jejich sekretáře Filipa Fabriciusa. Tím začalo české stavovské povstání, které představovalo akt odporu českých nekatolických stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu - Majestát na náboženskou svobodu (německy Majestätsbrief, obvykle známý jako Rudolfův majestát) byla listina vydaná 9. července 1609 císařem Rudolfem II. Po jeho smrti s nástupem krále Matyáše se ale nedodržuje důsledně.
Defenestrací začíná také třicetiletá válka.
cca 1724, originální mědiryt, rozměry listu 17 x 22 cm, rytec Jacques Harrewijn. Značené vpravo dole: 'Harrewijn Sculp.' Titul nahoru: 'L´eglise Metropolitaine de Prague dediée a Saint Vit'. Z knihy 'Histoire Ecclesiastique d'Allemagne', vydal Foppens, Brüssel.
cca 1740, originální mědiryt, rozměry listu 23,5 x 37,5 cm, podle kresby od Friedricha Wernera. Značené vlevo dole: 'Fried. Bernh. Werner delin.' 'C.P.S.C. Mai' Vpravo dole: 'Mart. Engelbrecht exc. A.V.' Titul pod obrázkem vlevo: 'Prospectus Palatii Comitis de Thun Praga in urbe parva.' Titul pod obrázkem vpravo: ' Prospect Hoch Gräffl. Thunischen Hauß zu Prag auf der Kleinen Seiten.' Vydal M. Engelbrecht, Augsburg.
cca 1840, originální litografie, rozměry listu 18 x 25 cm, Litografoval J. Riedel. Značené vlevo dole: 'Lith J. Riedel' Vpravo dole: 'Druck v. J. Braunsdorf , Drsd' Titul pod obrázkem: 'Das Lustschloss im Baugarten' 'Naturzeichnung und Verlag von E. Muller in Dresden'
okolo 1842, originální oceloryt, rozměry listu 15,5 x 22 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwiga Langeho. Značené vlevo dole: 'Gez. v. L. Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Die K. Residenz in Prag' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
Katalogizované Nebehay-Wagner 353/III/14. - Pohled na Pražský hrad (První nádvoří a Matyášova brána).
Kolorovaná verze ve sbírkách British museum v Londýně, registrační číslo 1948,0217.134.
Johann Friedrich Gabriel Poppel (14. května 1807, Norimberk – 6. srpna 1882, Ammerland u Starnberského jezera) byl německý rytec, mědirytec, ocelorytec, malíř a nakladatel.
V roce 1833 se usadil v Karlsruhe, kde si otevřel první vydavatelství a oženil se se Sophií Franziskou roz. Albrechtovou, která mu roku 1834 porodila syna Christiana Friedricha Gustava. Od roku 1838 žil v Mnichově, s dlouhodobými přestávkami pro pracovní pobyty v Británii (1841 a 1845), s kratšími pobyty v Rakousku a v Čechách. Poppel se věnoval zejména městským vedutám v kresbě a ocelorytině. Vytvářel celá alba pohledů na významné stavby či města v Prusku, v Německu (např. Norimberk), Británii či Rakousku. Ilustroval vlastivědné či místopisné knihy jiných autorů (např. Ludwiga Langeho). Několika listy přispěl do alba pražských náměstí a budov, které vydával C. Würbs v tiskařském závodě A. Haase v Praze (1850).
1865, originální oceloryt, rozměry listu 15 x 23,5 cm, ryl Jiří Rybička podle kresby od W. Kandlera, vydal I. L. Kober v Praze. Značené vlevo dole: 'Wilh. Kandler fecit' Vpravo dole: 'J. Rybička sc.' Titul pod obrázkem: 'Klášter sv. Anežky v Praze' 'Nakladatel: I.L.Kober v Praze' 'Das Agneskloster zu Prag' 'Verlag von I.L. Kober in Prag'
Z knihy Das Böhmerland. Wanderungen und Ansichten. Der Nordwest. Mit 36 Stahlstichen.
1850, kolorovaná litografie, rozměry listu 24 x 17 cm, litografie Carl Johannes Reichel podle kresby od Carla Brantla. Značené vlevo dole: 'C. W. Medau & Co in Prag' Vpravo dole: 'aufgenommen v. Carl Brantl' Uprostřed: Joh. Reichel lith. Titul pod obrázkem: 'Der Bischofsthurm in Prag'
Vytiskl C. W. Medau, vyšlo jako součást článku v Erinnerungen, Roč. 30, 1850, s. 202-204, autor Carl Brantl: Der Bischofsthurm in Prag : Mit einer lithographischen Abbildung /
Dějiny a popis Biskupské věže v Mostecké ulici na Malé Straně v Praze ve dvoře domu u Tří zlatých zvonků, kde prý byl po 5 let vězněn Jan Nepomucký.
okolo 1842, originální oceloryt, rozměry listu 14 x 23 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwiga Langeho. Značené vlevo dole: 'Gez. v. L. Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Das Kreuzherrn Kloster in Prag' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
Oceloryt zachycuje kompozici kláštera křížovníků s červenou hvězdou s kostelem svatého Františka z Assisi, staroměstskou mosteckou věž a část Karlova mostu. Nejzajímavějším detailem celé litografie je oblouk, na němž je vynesen řádový dům křížovníků nad řeku, jedná se o poslední dochované torzo Juditina mostu, nejstaršího kamenného mostu v Čechách.
okolo 1842, originální oceloryt, rozměry listu 14,5 x 23 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwiga Langeho. Značené vlevo dole: 'Gez. v. L. Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Das Czernin'sche Palais in Prag' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
Ve sbírkách Moravské galerie v Brně, invetární číslo C_10517.
Johann Friedrich Gabriel Poppel (14. května 1807, Norimberk – 6. srpna 1882, Ammerland u Starnberského jezera) byl německý rytec, mědirytec, ocelorytec, malíř a nakladatel.
V roce 1833 se usadil v Karlsruhe, kde si otevřel první vydavatelství a oženil se se Sophií Franziskou roz. Albrechtovou, která mu roku 1834 porodila syna Christiana Friedricha Gustava. Od roku 1838 žil v Mnichově, s dlouhodobými přestávkami pro pracovní pobyty v Británii (1841 a 1845), s kratšími pobyty v Rakousku a v Čechách. Poppel se věnoval zejména městským vedutám v kresbě a ocelorytině. Vytvářel celá alba pohledů na významné stavby či města v Prusku, v Německu (např. Norimberk), Británii či Rakousku. Ilustroval vlastivědné či místopisné knihy jiných autorů (např. Ludwiga Langeho). Několika listy přispěl do alba pražských náměstí a budov, které vydával C. Würbs v tiskařském závodě A. Haase v Praze (1850).
Okolo 1850, originální oceloryt, rozměry listu 19,5x26 cm, pohled na kostel svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Ryl J. Rybička podle kresby od W. Kandlere. Značené vlevo dole „W. Kandler gez.', vpravo dole „J. Rybička gest.', uprostřed 'Die St. Nikolai Kirche'.
1832, originální mědiryt, rozměry listu 18 x 24 cm, ryl Fried Geissler podle kresby od A. Manese. Značené vlevo dole: 'Anton Manes nach der Natur gezeichnet'. Vpravo dole: 'Fried Geissler sculp.' Titul pod obrázkem: 'Ansicht der Morgenseite des Hradschins' Z knihy Schottky, J.M. : Prag, wie es war und wie es ist, nach Aktenstücken und den besten Quellenschriften geschildert, 1832.
1865, originální oceloryt, rozměry listu 15,5 x 24 cm, ryl A. Fesca podle kresby od W. Kandlere. Značené vlevo dole: 'Wilh. Kandler fec' . Würbs del.' Vpravo dole: 'A. Fesca sculp.' Titul pod obrázkem: 'Chrám matky boží před Týnem v Praze' 'Die Marienkirche zum Thein in Prag', Nakladatel J.J. Kober v Praze /Verlag von J.J. Kober in Prag.
1841, 15 x 10.5 cm, originální ocelorytina, vyryl Schmidt dle kresby od L. Richtera, značeno vlevo dole L. Richter del. Vpravo dole E.C. Schmidt s.c. Dresden. Z díla: Karl Herlossohn: Wanderungen durch das Riesengebirge und die Grafschaft Glatz (Das malerische und romantische Deutschland, Bd. 6), 1841
vytiskl BREITKOPF UND HÄRTEL, LEIPZIG, vydal GEORG WIGAND.
1845, původní litografie. Texty k obrázku: Pohled na hlavní farní chrám w Tejně w Praze, Ansicht Der Hauptpfarrkirche Am Thein Zu Prag. Vista della capitale Chiesa Parrocchiale presso il Thein a Praga. A Teine fo egyhaz Pragaban. Rozměry listu 26,5x19,5 cm. Vydal R. Buerger & J. Poppel v Praze.
Johann Friedrich Gabriel Poppel (1807, Norimberk – 1882, Ammerland u Starnberského jezera)
byl německý rytec, mědirytec, ocelorytec, malíř a nakladatel. K jeho významným pracím patří ilustrace (ocelorytiny) pro alba německých a českých měst s texty Ludwiga Langeho, vydané v Darmstadtu (1842).
1842, Chrám sv. Víta 'Eglise Domkirche a Prague'. Rozměry listu 22x13,5 cm, originální oceloryt Lemaitre. Vydal Didot v Paříži. Z díla: Le Bas Ph.: Etats de la Confederation Germanique...
Literatura: Nebehay-Wagner 360
1840, originální oceloryt, rozměry listu 16 x 25 cm, ryl S. Sands podle kresby od R. Alt. Značené vlevo dole: 'Gez. v. Rudolph Alt' Vpravo dole: 'Gest. v. Sands' Titul pod obrázkem: 'Prag Altstadt vom Volksgarten gesehen/Hartlebens Verlag', Praha, z díla: Weidmann F.C.: Panorama der Oesterreichischen Monarchie, oder malerisch romantisches Denkbuch
1850, originální oceloryt, rozměry listu 15,5 x 21 cm, ryl S. Langer podle kresby od C. Würbse. Značené vlevo dole: 'C. Würbs del.' Vpravo dole: 'v. S. Langer' Titul pod obrázkem: 'Die Tein Kirche zu Maria Himmelfahrt / Verlag von Gottlieb Haase Söhne', Praha
1842, originální oceloryt, rozměry listu 20 x 27 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwig Lange. Značené vlevo dole: 'Gez. v. Ludwig Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Der Grosse Ring mit der Teinkirche in Prag / Druck u. Verlag v. G.G. Lange in Darmstadt' 1842
Original-Ansichten der Historisch Merkwindigsten Stadte en Deutschland, Darmstadt, 1842
cca 1835, originální oceloryt, rozměry listu 22 x 32 cm, vyryl H. Winkles dle kresby V. Morstadt. Značené vlevo dole: 'V. Morstadt del.' Vpravo dole: 'H. Winkles scp, Verlag von K. André' Titul pod obrázkem: 'Der untere Hirschgraben', vydal Borrosch & André, Praha.
cca 1845, originální oceloryt, rozměry listu 16 x 21,5 cm, vyryl H. Winkles dle kresby V. Morstadt. Značené vlevo dole: 'V. Morstadt del.' Vpravo dole: 'H. Winkles sculp, Verlag von K.André' Titul pod obrázkem: 'Domkirche von St. Veit' Mitternacht-Seite, vydal Borrosch & André, Praha.
cca 1842, originální oceloryt, rozměry listu 14 x 23 cm, vyryl Johann Poppel dle kresby L. Lange. Vydal G. Lange Darmstadt. Značené vlevo dole: 'gez. von L. Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. von Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Das alte Rathaus in Prag' Druck & Verlag v. G. G. Lange in Darmstadt
Original-Ansichten der vornehmsten Städte in Deutschland : ihrer wichtigsten Dome, Kirchen und sonstigen Baudenkmäler alter und neuer Zeit
cca 1859, originální oceloryt, rozměry listu 26 x 17 cm, nakreslili a vyryli Rouargue Frères. Vydal Dufour, Mulat a Boulanger, Paříž, vytiskl Chardon Značené vlevo dole: 'Rouargue freres del. et sc.' Vpravo dole: 'Imp. F. Chardon ainé, 30 r. Hautefeuille Paris' Titul pod obrázkem: 'CATHÉDRALE DE PRAGUE'
1842, originální oceloryt, rozměry listu 17 x 24 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwig Lange. Značené vlevo dole: 'Gez. v. Ludwig Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: ''DAS FUERST SCHWARZENBERGISCHE PALAIS IN PRAG' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'
z díla: Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
1842, originální oceloryt, rozměry listu 19 x 24,9 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwig Lange. Značené vlevo dole: 'Gez. v. Ludwig Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'DAS PALAIS WALLENSTEIN IN PRAG / Druck u. Verlag v. G.G. Lange in Darmstadt'
z díla: Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel.
cca 1840, Staroměstské náměstí - 'In Prag der Grosse Ring'. Rozměry 15x10,5 cm, originální oceloryt podle C. Reissovy kresby ryl J. Poppel. Vydal Bibliografický Institut v Hildburghausenu.
Johann Friedrich Gabriel Poppel (1807, Norimberk – 1882, Ammerland u Starnberského jezera)
byl německý rytec, mědirytec, ocelorytec, malíř a nakladatel. K jeho významným pracím patří ilustrace (ocelorytiny) pro alba německých a českých měst s texty Ludwiga Langeho, vydané v Darmstadtu (1842).
okolo 1842, 'Die St. Veitskirche in Prag'. Pův. oceloryt, podle L. Langeho kresby ryl J. Poppel. Vyd. G. G. Lange v Darmstadtu., rozměry kresby 15,5x11,5 cm.
Značené vlevo dole: 'Gez. v. Ludwig Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Die St. Veitskirche in Prag' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
okolo 1837, originální mědiryt, rozměry listu 14,5 x 22 cm, Pražská defenestrace, autor Strahlheim, nadpis pod obrázkem: 'Die kaiserlichen Räte werden aus dem Fenster geworfen'
1842, originální oceloryt, rozměry listu 14,5 x 22 cm, pohled na Salu terrenu z Valdštejnské zahrady. Ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwig Lange. Značené vlevo dole: 'Gez. v. Ludwig Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Wallenstein Halle in Prag' / 'Druck u. Verlag v. G.G. Lange in Darmstadt' 1842
Original-Ansichten der Historisch Merkwindigsten Stadte en Deutschland, Darmstadt, 1842
okolo 1842, originální kolorovaný oceloryt, rozměry listu 15 x 24 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwiga Langeho. Značené vlevo dole: 'Gez. v. L. Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Die K. Residenz in Prag' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
cca 1840, originální litografie, rozměry listu 18 x 25 cm, Litografoval J. Riedel. Značené vlevo dole: 'Lith J. Riedel' Vpravo dole: 'Druck v. J. Braunsdorf , Drsd' Titul pod obrázkem: 'Das Lustschloss im Baugarten' 'Naturzeichnung und Verlag von E. Muller in Dresden'
okolo 1842, originální oceloryt, rozměry listu 15,5 x 22 cm, ryl Johann Gabriel Friedrich Poppel podle kresby od Ludwiga Langeho. Značené vlevo dole: 'Gez. v. L. Lange' Vpravo dole: 'Stahlst. v. Joh. Poppel' Titul pod obrázkem: 'Die K. Residenz in Prag' 'Druck & Verlag von G.G. Lange in Darmstadt'
Lange, Georg, Ludwig und Julius: Original-Ansichten der historisch merkwürdigsten Staedte in Deutschland, nach der Natur aufgenommen von Ludwig Lange, in Stahl gestochen von Ernst & Carl Rauch, Joh. Poppel....
Katalogizované Nebehay-Wagner 353/III/14. - Pohled na Pražský hrad (První nádvoří a Matyášova brána).
Kolorovaná verze ve sbírkách British museum v Londýně, registrační číslo 1948,0217.134.
Johann Friedrich Gabriel Poppel (14. května 1807, Norimberk – 6. srpna 1882, Ammerland u Starnberského jezera) byl německý rytec, mědirytec, ocelorytec, malíř a nakladatel.
V roce 1833 se usadil v Karlsruhe, kde si otevřel první vydavatelství a oženil se se Sophií Franziskou roz. Albrechtovou, která mu roku 1834 porodila syna Christiana Friedricha Gustava. Od roku 1838 žil v Mnichově, s dlouhodobými přestávkami pro pracovní pobyty v Británii (1841 a 1845), s kratšími pobyty v Rakousku a v Čechách. Poppel se věnoval zejména městským vedutám v kresbě a ocelorytině. Vytvářel celá alba pohledů na významné stavby či města v Prusku, v Německu (např. Norimberk), Británii či Rakousku. Ilustroval vlastivědné či místopisné knihy jiných autorů (např. Ludwiga Langeho). Několika listy přispěl do alba pražských náměstí a budov, které vydával C. Würbs v tiskařském závodě A. Haase v Praze (1850).
cca 1735, originální mědiryt, Plán Karlova mostu v Praze (Grund Riss der Mulden Brucke zu Prag), rozměr listu 45,5 x 89 cm
Pozoruhodný velkoformátový pohled na Prahu, mědiryt, rozměr listu 42 x 113,5 cm, nakreslil Werner, publikoval Johann Friedrich Probst (dědic Jeremiah Wolffa), Augsburg, včetně 4 ozdobných erbů.
Dílo od Friedricha Bernharda Wernera (1690–1776) lokalizuje 76 míst v Praze. Werner se narodil ve Slezsku, svou ranou kariéru začal jako vojenský inženýr a kartograf, pracoval i v Praze. V roce 1718 začal vytvářet pozoruhodné pohledy na města, které ho přivedly do kontaktu s několika předními prodejci umění a vydavateli map v Augsburgu, zejména s dědici Jeremiase Wolffa (1663–1724), Johannem Fridrichem Probstem. Probst mu sponzoroval několik cest po Evropě, co Wernerovi umožnilo nakreslit pozoruhodné pohledy na evropská města. Jeho práce byla poprvé publikována několika partnery vydavatelství Wolff, především ale spolupracoval s Johannem Friedrichem Probstem (1719 nebo 1721-1781), a později jeho bratrem Georgem Balthasarem Probstem (1732-1801).
1850, pohled na Prahu s Petřína, rozměr listu 36,5 x 82 cm, kolorovaný oceloryt, vyryl J. G. Lechleitner podle J. R. Rzechka.
Praha, Landes-Industrie-Comptoir ve Weimaru pro Mikuláše Lehmanna, c. 1850.
cca. 1780, kolorovaný mědiryt, vzácný kukátkový list, Prospect des so genannten Ringl in der Königl alten Stadt Prag, rozměr listu: 33 x 46 cm
autor předlohy: Jan Josef DIETZLER (1694-1744) (klikni na backpage vpravo dole pod obrázkem)
rytec: Johann Christoph NABHOLZ (1752-c.1796)
vydal: Academie Imperiale d Empire des Arts liberaux, Augsburg
AMP, Sbírka grafiky, sign. G 160
Již od poloviny 18. století se Praha dostala mezi města, jejichž veduty byly šířeny moderním a velmi oblíbeným mediem kukátkových pohledů - Kukátkový list (angl. perspective views, fr. vue d’optique nebo vue perspective, něm. Guckkastenbild nebo Guckkastenblatt) ručně kolorovaný mědiryt na jednolistu určeném k prohlížení ve speciálním optickém přístroji. Frekventovaným námětem byly perspektivně zobrazené části městské zástavby. Rytina včetně nadpisu musela být z projekčních důvodů stranově obrácena. Kontury střech anebo okna budov se kvůli pronikání světelného paprsku vystřihovaly. Jedno z center produkce těchto vedut se nacházelo v Augsburgu. Tamní nakladatelství Académie Impériale d’Empire des Arts libéraux tak vydávalo francouzským a německým textem opatřené dílčí pohledy na evropská i zámořská města a vedle například New Yorku či Quebecku zařadilo nejprve sérii čtyř pohledů na pražská veřejná prostranství, které podle Johanna Josepha Dietzlera vyryl Joseph Christoph Nabholz. Collection des Prospects z roku 1743 zahrnovala dva pohledy na Staroměstské náměstí, Malé náměstí a Karlovo náměstí.
'Plan de la Bataille de Prague en Boheme livrée le 6. května 1757 '
1810, mědiryt, vyryl Weibel, rozměr listu 34 x 46 cm
Topografická mapa znázorňující postavení pruských bojovníků a pohybů jednotek v bitvě u Štěrbohol pruského krále Fridricha Velikého Pruska v rámci Sedmileté války. Z práce „Traité des grandes opérations militaires, et Histoire kritique de campagnes de la Révolution, par le général Baron de Jomini. Toto obléhání je označováno za nejničivější v pražských dějinách.
cca 1850, litografie, vydal Lith. Anst. v. L. Oeser i. Neusalza, rozměr listu: 14 x 21.5 cm.
Pražské červnové povstání (též Svatodušní bouře) bylo ozbrojeným střetem ve dnech 12.–17. června 1848 v Praze, kterým vyvrcholil revoluční proces v českých zemích. Povstání bylo spontánní nepřipravenou vzpourou, která byla potlačena císařským vojskem a zahynulo při ní asi 43 osob.
12. června byly pod Staroměstskou mosteckou věží postaveny barikády, most se stal znovu dějištěm bojů. Ne však nadlouho, již o šest dní později povstalci proti dobře vyzbrojenému císařskému vojsku kapitulují.
cca 1820, mědiryt, rozměr listu 16.5 x 25 cm, originální mědiryt od Wildera podle Steegmeyera.
Heinrich Stegmeyer z Vídně se vzpomíná v Mühlfeldovém „memorabilii“ jako žák Vídeňské akademie výtvarných umění, který v roce 1797 získal druhou cenu v historické ruční kresbě a první cenu v roce 1798. Není pochyb o tom, že je to vídeňský malíř Heinrich Stegmaier, zmíněn Georg Kaspar Naglerem, německým historikem umění, v jeho práci. Stegmeyer vzkvétal kolem roku 1818 a jeho obrazy 'Ecce homo' a 'Mater Dolorosa' se nachází ve vídeňském kostelu sv. Jana Nepomuckého.
1830, mědiryt, rytec J. Hyrtl, rozměr listu: 15 x 21 cm.
Jakob Hyrtl, narozen 23. listopadu 1789 Vídeň, † 15. října 1868 Vídeň 2, Mayergasse 15 (hřbitov sv. Marxe), rytec. Navštěvoval Akademii výtvarných umění (mědiryt u Josefa Fischera), finančně ho podporoval gróf Esterházy. Pracoval jako ilustrátor knih a grafik ve Vídni.
1833, Z cyklu Faksimile skic nakreslené ve Flandrech a Německu, rozměr listu 52 x 36.5 cm, ručně kolorovaná litografie, nakreslil a vytiskl Samuel Prout ( britský tiskař, grafik, malíř a kreslič, 1783-1852).
Značeno autorem v tisku na kameni ve středu dolu 'S' a o nadpisem vpravo dole - 'Hotel de Ville Prague'.
1743, rozměr listu 42,5 x 60,5 cm, kolorovaný mědiryt
'Carte des Expeditions de Guerre en Boheme III, Blat, dans la quelle le vois le plan de l´attaque de Prag 1742...'
Vydal Homann v roce 1743.
Okupace Prahy Francouzi, Bavory a Sasy (často označovaná jen jako francouzská okupace Prahy) proběhla v letech 1741–1742 v rámci válek o rakouské dědictví, resp. první slezské války. Válka o země Koruny české vyvrcholila 26. listopadu 1741 dobytím Prahy, hlavního města Českého království.
Od června 1742 obléhá Prahu rakouské vojsko, které vyhladovělé vstoupilo do Prahy 2. ledna 1743. Francouzi opustili Prahu těsně předtím, protože 25. (26.?) prosince 1742 byla uzavřena velkomyslná kapitulace o čtrnácti bodech. Čechy opustila též bavorská vojska, čímž také skončila vláda Karla III. (Karla Albrechta) jako českého protikrále a obnovila se vláda Marie Terezie. Tím prakticky skončila první slezská válka.
Hartmann Schedel: Nejstarší veduta Prahy z roku 1493, rozměr listu 42,5 x 60,5 cm, Nürnberg, Koberger, 1493.
Hartmann Schedel (1440 Norimberk − 1514 tamtéž) byl německý lékař, humanista a sběratel, autor Norimberské či Schedelovy kroniky z roku 1493, která vyšla v latinském i německém vydání a patří mezi nejkrásnější a nejcennější prvotisky. Na foliových stránkách latinského i německého vydání o rozměrech asi 420x305 mm je celkem 1809 dřevořezů, včetně mapy světa a Evropy a 29 dvoustránkových pohledů na města. Pocházejí z dílny Michaela Wolgemuta, u něhož se do roku 1490 učil také A. Dürer. Pohledy na všechna významnější německá a rakouská města (ale také např. na Prahu, Jeruzalém, Budín nebo Krakov) jsou často jejich nejstarší známá zobrazení. V některých exemplářích jsou obrázky ručně kolorovány.
cca. 1572, Braun G. & Hogenberg F., Praga, Egra, rozmer listu 41 x 52.5 cm.
Civitates Orbis Terrarum (Atlas měst světa) byl druhý nejstarší tištěný atlas v historii světové kartografie a první atlas zcela věnovaný topografickým pohledům. První svazek této sbírky vyšel v Kolíně nad Rýnem v roce 1572; následující v letech 1575, 1581, 1588 a 1598. Šestý a poslední svazek se objevil v roce 1617, těsně před rozsáhlou devastací způsobenou třicetiletou válkou.
Nádherná první ilustrace Prahy ukazuje královské město z jihovýchodu, v jeho přirozeném prostředí v údolí Vltavy hluboko mezi okolními kopci. Vlevo leží dominantní hradčanský hradní komplex z 9. / 10. století, pod nímž je Malá Strana, která je spojena se Starým Městem velkolepým Karlovým mostem a jeho mohutnými věžemi na každém konci. V samotném Starém Městě lze v blízkosti radnice rozeznat gotický kostel Týn. Nad Starým městem a pod Novým Městem leží Nové židovské město (Josefov). Od druhé poloviny 14. století byla Praha za císaře Karla IV. a jeho syna Václava IV. hlavním městem Svaté říše římské. Pražská univerzita, založená v roce 1348, byla první německy mluvící univerzitou. Kolem 1600 měla Praha celkem 60 000 obyvatel, i když její různé okresy byly oficiálně sloučeny do jediné metropole až v roce 1784. ...
Pohled [Egra Cheb] z pohledu z protějšího břehu řeky Ohře ukazuje dobře opevněné město s jeho dominujícím císařským palácem z 12. století a gotický kostel sv. Mikuláše a Alžběty.
Cheb byl původně postaven jako císařský palác císařem Barbarossa a v roce 1277 se stal císařským městem. Byly zde sjednány dvě důležité smlouvy: 'Chebská bula' (Fridrich II a Přemysl Otakar I) z roku 1213, která dávala římsko-katolické církvi záruky, že jmenování biskupů a opatů je záležitostí ryze církevní, do které světská moc panovníků nebude zasahovat a že naopak světská moc se bude zasazovat o potírání kacířství a v roku 1459 Chebská smlouva, která určovala hranici mezi Čechy a Saským kurfiřtstvím ... [Taschen, Braun a Hogenberg, s. 88.]
1757, částečně kolorovaná mědirytina, rozměr listu 25 x 39 cm, znázorňuje obléhání Prahy pruským vojskem od 6. května do 20. června 1757, které následovalo po porážce rakouské armády v bitvě u Štěrbohol v rámci Sedmileté války. Je označováno za nejničivější obléhání v pražských dějinách. Například po ukončení obléhání se odhadovalo, že jenom na katedrálu svatého Víta bylo vystřeleno 22 000 pum, kulí a kartáčů. V samotném chrámu bylo nalezeno 770 kulí.
Vydané ve vydavatelství Nürnberg Raspischen Handlung (Johann Ambrosius Siebmacher - německý malíř erbů, mědirytec, grafik a vydavatel).
1652, mědiryt, rozměr listu: 33 x 39 cm
z díla: Theatrum Europaeum, díl, 6., 1652
vydal: M. Merian, Frakfurt , 1652
literatura: Nebehay Wagner 404
Obléhání Prahy Švédskou armádou roku 1648 pod velením generála Königsmarka v závěrečné fázi Třicetileté války.
Švédské obležení Prahy bylo poslední střetnutí třicetileté války, které se odehrálo v roce 1648, když se švédská vojska operující v Čechách pokoušela obsadit Prahu. Švédské armádě generála Jana Kryštofa Königsmarcka se pomoci přeběhlého císařského důstojníka Arnošta z Ottowaldu podařilo obsadit Malou Stranu a Pražský hrad již 26. července. Na pravém břehu Vltavy se však obyvatelé Starého a Nového Města pražského připravovali na obranu a ve dnech 31. července až 1. listopadu úspěšně odolávali útokům švédských armád.
Švédové z Prahy odvezli většinu umělecké sbírky Rudolfa II. nevyčíslitelné hodnoty, jako například Codex Argenteus nebo Codex gigas („Ďáblova Bible“), stovky cenných obrazů italských a vlámských mistrů, soch apod. Část této kořisti zůstává dosud ve Švédsku, část se dostala (jako vlastnictví královny Kristýny I.) do sbírek Vatikánu, jenom několik rukopisů se vrátilo do Česka.
(Zdroj wikipedie)
1841, 15 x 10.5 cm, kolorovaná ocelorytina, vyryl Schmidt dle kresby od L. Richtera, značeno vlevo dole L. Richter del. Vpravo dole E.C. Schmidt s.c. Dresden. Z díla: Karl Herlossohn: Wanderungen durch das Riesengebirge und die Grafschaft Glatz (Das malerische und romantische Deutschland, Bd. 6), 1841
vytiskl BREITKOPF UND HÄRTEL, LEIPZIG, vydal GEORG WIGAND.
Prospect der Mulden Brücke zu Prag, nebst der Stadt; technika: mědiryt; rozměr tiskové plochy: 32.5 x 83 cm; z díla: C. Schramm, Historischer Schauplatz, Leipzig, 1735;
kolem 1850, oceloryt, rozměr listu cca 38 x 84 cm.
Pohled na Prahu z Petrina, Panorama von Prag vom Laurentiusberge aus gesehen. Autor předlohy: J. R. Rzechka; rytec: J. G. Lechleitner; vydal: Prag, Landes-Industrie-Comptoir in Weimar für Lehmann.
J.J. Dietzler: Prospect des sogenandten Kleinen Ringl in der königl Stadt Prag ...Pražská korunovace Marie Terezie českou královnou roku 1743
mědiryt
rytec: Johann Andréas PFEFFEL (1674-1748)
rozměr listu: 38x65 cm
z díla: Ramhoffsky J.H. : Drei Beschreibungen
literatura: Nebehay - Wagner 529
J.J.Dietzler: Korunovační pochod Marie Terezie v Praze, Prospect des Blakes. . ., rozměry listu: 36 x 73.5 cm
Vydavatel: Carl Franz Rosenmuller, Prague, 1743
Autor předlohy: Morstadt, Vincenc
Rytec: Fridrich Geißler
Vydavatel: Borrosch & André
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 1835
Panorama Prahy z Schönbornské zahrady.
'Panorama von Prag, aufgenommen im Gloriet des Gräflich Schönborn'schen Gartens am Laurenzberg'. Původní předleptaný oceloryt. Podle V. Morstadtovy kresby ryl Friedrich Geissler. Z 'Prag im neunzehnten Jahrhunderte', Borrosch & André, 1835. S něm. titulem pod obrázkem a figurami v popředí. Rozměry obrázku: 13 x 71,5 cm.
E. Bužgová-Rambousková: Vincenc Morstadt. Popisný seznam grafického díla - č. soup. 101.
Václav Hollar (1607 Praha - 1677 Londýn): PRAGA
Vyjímečná pražská veduta/pragensia z roku 1649. Z tohoto období jeden ze dvou největších pohledů na Prahu, první a přes 250 let jediný s českými popiskami. Tento starý tisk prospektu Prahy z Petřína je lept Václava Hollara sestávající ze tří listů (dohromady mají rozměry 28 × 113,5 cm), v katalogu Hollarových tisků uváděn pod číslem P880(a–c). Lept byl vydán v Antverpách roku 1649 a vložen byl do Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae (16. díl Topographia Germaniae), která vyšla 1650. Vyšel nedlouho po dalším Hollarově velkém pohledu, v roce 1647 byl vydán jeho velký pohled na Londýn. Na středním listu nad legendou se nachází podpis, kde Hollar uvádí, že lept vznikl na základě kresby, kterou pořídil roku 1636. Roku 1636 se se svým novým mecenášem Thomasem Howardem nakrátko vrátil z německých zemí do Prahy a poté se vydal do Anglie.
Nedlouho po tomto pohledu na Prahu Hollar nakreslil a vyryl i pohled na Londýn před a po požáru v roce 1666, menší než pohled na Prahu, který se v roce 2019 v aukční síni Christie´s vydražil za 32.500 usd.
Kresba se dochovala a je ve sbírkách Národní galerie Praha. Byla vystavena v Paláci Kinských v rámci výstavy Václav Hollar a umění kresby 22.11.2019 - 23.2.2020.
Pohled je zachycen z vyvýšeného místa na Petříně (Hora sv. Vavřince) a Praha je zde zachycena od Hradčan po Vyšehrad, nalevo tvoří rámec ruina (s průhledem na Strahov), napravo potom Hladová zeď. Části Prahy (Hradčany, Malá Strana, Staré Město a Nové Město) jsou popsány a nad nimi jsou městské znaky (na středním listu je ještě říšský a český znak). Vedle toho jsou v orazu některá důležitá místa (budovy) popsána, dvacet míst označeno čísly a v legendě popsáno (popisy jsou česky, latinsky a německy).
Zdroj: Wikipedie
Pražské veduty si můžete prohlédnout i na stránce
www.investinart.biz
Pohled na Prahu od Václava Hollara